Young, Neil - Harvest (1972)

Dříve, než jsem se dostal k tomuto albu, jsem znal Neilovy nahrávky z devadesátých let a několik jeho koncertů. Bohužel musím konstatovat, že mě Harvest zklamal. Nepůsobí na mě totiž jako komplexní dílo, ale jako směs, byť výborných, country / rockových písniček.
Album otevírá velice pěkné Out On The Weekend. Tradiční Youngův vypravěčský projev (když opravdu zpívá, třeba jako v Alabamě, zní mu to líp), velice intimní nálada a procítěná harmonika mají obrovský potenciál, ale nějak to zabíjí monotóní bicí. Chybí mi tam nějaký druhý plán. Harvest je v mnoha ohledech podobný. Ale Young ještě víc vypravuje, přidávají se i další nástroje, zase bych ocenil trochu složitější rytmiku, každopádně chápu, že to je ten druh náladových songů...ano první dva songy jsou velmi dobré. Velká změna přichází s třetím.
Tam Youngův hlas podporuje velký orchestr. Nějak mi ta jemná smyčcová hudba nesedí. Samotný zpěv se topí v haldě zbytečných hudebních kudrlinek. Pro mě naprosto nejhorší song alba.
No, co říct o jednom z největších rockových hitů vůbec...ehm, mám ho fakt rád, deska se konečně rozjíždí rockovým směrem, ale prostě je to jen další samostatný příběh, nijak nekoresponduje se zbytkem alba (nebo jen svojí náladou). I když hodíte na desku Káji Gotta Hey Joe od Hendrixe, pět hvězdiček si nezaslouží (i když jsem tu už i takový názor slyšel).
Are You Ready For the Country? Ne, nejsem, až tak moc po Country netoužím. Youngův projev ztrácí na upřímnosti a pouští se do jediné country odrhovačky na desce. Druhý vyloženě trash song.
Nejlepší skladba desky je pak pro mě Old Man. Konečně nějaká ta změna rytmu, zároveň velmi niterní i úderný song. Jen tak dál, skvěle.
Znovu přichází velký orchestr. Tentokrát však ustupuje Neilovu hlasu. Trochu kýčovitě znějící druhá pasáž navrací song zpět na začátek. Hudebně silné pasáže jsou spíš nadutě pompézní, než nějak virtuózně obdivuhodné. Třetí trash song.
A znovu návrat k velice dobré hudbě, Alabama rolls. Vynikající písničkářský výtvor. Dravá i něžná hudba, tak to Neil umí.
Po jednom kvalitním songu konečně nepřichází zklamání, právě naopak. Needle and the Damage Done je nejopravdovější výpověď z celého alba, sálá z ní síla i krása. Na tyto jemné tóny navazuje poměrně dravá kytara vzbuzující vysoká očekávání. Words zakončují album v rockovém stylu. Po třech minutách se už začíná chýlit ke konci. Směřuje jakoby do ztracena, tóny elektrické kytary však nakonec ještě jednou vytáhnou zpěv do popředí. Song trochu připomíná Alabamu. Je snad i lepší. Pak už znovu, tentokrát doopravdy zamíří deska ke svému konci. Ještě naposledy zazní tóny dravé kytary. A pak prostě zmizí.
Naprosto skvělý materiál pro koncerty, legendární songy, ale opravdu bych to nenazval výborným studiovým albem. Chybí mu opakování hudebních motivů, songy jsou jakoby v náhodném pořadí a zdá se mi, že se o žádný takový výtvor ani nesnaží. Prostě bere jako dílo písničku, ne celé album. A to je pro mě osobně velký mínus.
reagovat

Jarda P @ 19.09.2014 05:20:55
Taky se mi stává u desek, které jsem neslyšel v době vzniku (či pár let poté) a objevím ji dnes, že trvá delší dobu, než ji vstřebám. U Harvest to naštěstí neplatí, proto má u mě maximálních pět a řadí se mezi to nejlepší, co v té době na americké folkrockové scéně vzniklo.

zdenek2512 @ 19.09.2014 05:30:37
Ahoj Jardo, souhlasim, v dobe vzniku bylo toto album vyhlaseno dle Melody Makeru albem roku. Taky se mi tehdy album nelibilo, ale v soucasne dobe patri k zakladnim deskam me sbirky.

LeFantak diky za recenzi a pripomenuti vyborne desky, Heart Of Gold patri k evergreenum.

Petr_70 @ 19.09.2014 11:33:03
Nádherný album!

Jeden malý soukromý postřeh: moc se mi líbí, jak je na albu zakomponován symfonický orchestr (zejména v A Man Needs A Maid). To se rockerům zřídkakdy podařilo, imho jediný kdo to dokázal byl Frank Zappa.

peelie @ 19.09.2014 13:28:37
Nesúhlas s tromi hvizdičkami.Jeden z najlepších albumov 70-tych rokov.

Le Fantak @ 19.09.2014 14:12:11
Bohužel to v tom prostě neslyším. Songy se symfoňákem mi přijdou hrozně kýčovité. Úplně mě vytrhávají z jinak krásné nálady desky.

Neila Younga považuji za jednoho z mých největších favoritů zahraniční hudební scény, a to z jednoho prostého důvodu, že mu "nejlépe rozumím." Asi je to tím, že ho na českém folkovém působišti alespoň dle mého subjektivního pocitu nejlépe zžitě stělesňoval legendární hippie Petr Kalandra, a to nejen svým vystupováním, českými verzemi Yongových balad, mimochodem častokráte v originálním pojetí, ale hlavně svým vnitřním osobitě hořkým blues, které vycházelo z něj samého, i když byl z podstatné části ovlnivněn tahraničními idoly...
To jen tak pár slov úvodem, jak jsem se dostal k tomuto kanadskému klasikovi, poněvadž mým zvykem je napřed hledat v domácí scéně a pak teprve navazovat na souvislosti se zahraničím.
Osobně mám nejraděli Neila v jeho základní akustické podobě. Rockově elektrifikované opusy také nejsou špatné, ale tento bluesman mi v tomto provedení připadá nejsrozumitelnější. Jinými slovy, méně bývá někdy více...
Jeho sdělení ve zpěvu nejlépe vnímám intuicí(má znalost angličtiny je mizerná :-( ), neboť jeho výrazovými prostředky jsou nejen nevšední příjemná barva hlasu, silné proměnlivé atmosféry skladeb, ale i samotný hudební doprovod jako takový.
Žně mám asi s celé jeho diskografie nejlépe naposlouchané, asi proto, že jsou doposud jedny z mých nejoblíbenějších. Při titulní skladbě Harvest, dále při Hearth of Gold, Old Man, Alabama a Words pociťuji největší pokryv husí kůží na mém těle... Jsem velmi rád za tyto klasické hudební počiny celosvětového významu...
reagovat

Podle mého názoru patří Neil Young vedle Boba Dylana mezi nejvýznamnější představitele americké písničkářské scény. Dá se říct, že průběžně sleduji jeho albovou produkci neustále. Musím však říct, že pokud bych měl za každou cenu v jeho tvorbě najít ukrytý ten "svatý grál", řekl bych, že tkví především v jeho akustické poloze. Jinými slovy - jeho rocková tvář má sice v sobě poctivé drsné ostří a vrací rockový sound k syrovému neučesanému rock and rollu a je akceptovatelný i vlnou seattleovského rocku (grunge) počátku devadesátých let, ale jeho akustický repertoár mi byl vždycky přece jenom bližší. Podle mého názoru výstižněji, adresněji a osobitěji deklaroval jeho hudební názorovou platformu, ať už jeho hudba v sobě nesla prvky folku, country nebo se jednalo o osobité balady aranžované za doprovodu smyčců.
Pro to mi jeho album Harvest tolik zalezlo za nehty.

OUT ON THE WEEKEND - těžká, jakoby utahaná rytmika je doprovázená nostalgickou foukací harmonikou a pod zvolna plynoucí akordy akustické kytary se zvolna zrodí Youngův vypravěčský způsob zpěvu, který koresponduje s atmosférou klouzavé steel-kytary a skladba se zvolna otevírá do širšího hudebního spektra

HARVEST - Youngův líný vokální projev je podpírán stejně línou rytmikou, která tepa přesně do rytmu a akustické kytary a steel-kytara v pozadí dokreslují tu pohodovou atmosféru léta spojenou se sklizní obilí

A MAN NEEDS A MAID - klavírní akordy doprovázejí naříkavý Youngův hlas, který vyzpívává svoje intimní pocity, které vkládá do této skladby. V refrénu se ke klavíru přidávají smyčcový orchestr, který násobí napětí a vedle zvonků, zvonů, lesních rohů vstupuje do skladby Youngova křehkost a bezprostřednost, stejně jako onen dramatický tón. Velmi sugestivní výpověď, kterou by po předešlých skladbách nikdo neočekával a v posluchači vyvolává představu nějakého silného filmového příběhu...

HEART OF GOLD - Youngův hit ovládl hitparády a pronikl i k nám. Zpracoval ho pražský písničkář Petr Kalandra, ale také chraptivý rocker Jiří Schelinger... Údernost rytmiky získává na větší průraznosti, stejně jako úderná akustická kytara a klouzající steel-kytara. V mezihře pak stylotvorná foukací harmonika tvoří lyrickou výplň a Young svým všeobjímacím způsobem zpívá z nitra své duše o niterných pocitech. Nádherný příklad, že i klasická úderná písnička v sobě může mít mimořádnou sílu....

ARE YOU READY FOR THE COUNTRY? - klavírní úvod za dusající rytmiky představuje další skladbu. Jednoduché téma a jednoduché aranžmá, ve kterém dokresluje steel-kytara a slide-kytara pozadí. Do vokálního projevu vstupují další sbory, které uzavírají celý harmonický kruh, třebaže téma má základní melodickou kostru od prvopočátku danou....

OLD MAN - rozkládané akordy akustické kytary nám nabízejí úvod k další melancholicky pojaté baladě, pojednávající o lidském stáří. Young dokáže krásně vystihnout v hlase atmosféru skladby, do které vstupuje i banjo a také steel-kytara a sborový vokál, který v refrénu zesílí napětí uvnitř skladby.
Kenny Buttrey a Tim Drummond hrají svoje rytmické obrazy šablonovitě, ale přestgo to nijak nevadí. Naopak podtrhují rytmický základ a umožňují Youngovi více rozprostřít jeho osobnost...

THERE´S A WORLD - zatěžkaný sound symfonie otevírá další skladbu. Jakoby chtěl demonstrativně vykreslit všechno špatnost světa a poukázat na nevyhnutelnost změny. Základní klavírní akordy a Young jako vykladač pravdy sděluje svoje postoje a myšlenky. Údery tympánů, zvonů doaranžovávají smyčce , ale nepřebíjejí sdělení...

ALABAMA - na album proniká i rock. V podobě rozostřené elektrické kytary a údernější rytmiky a syrovějšího soundu, na albu dosud neslyšeného, kterému sekunduje klavír a Young zpívá svým zdánlivě nevzrušeným hlasem, ale v patřičném okamžiku dokáže pořádně přitlačit a vykřičet svoje pocity bez obalu. Práce s dynamickými odstíny mu není cizí a ostrá kytara je podmalovaná sborovým zpěvem až k závěru...

THE NEEDLE AND THE DAMAGE DONE - nádherně rozkládané akordy na akustickou kytaru a naříkavý Youngův hlas se v koncovkách chvěje jako ve větru. Velmi niterný projev a zvonivé tóny jsou sázeny do melodie jako perlivé bubliny na hladině nápoje... a zcela nečekaně v závěru skladby zaazní masivní potlesk, který nikdo neočekává......

WORDS - pomalá zatěžkaná téměř valčíková píseň, v níž se klavírní akordy propojují s klouzavou steel-kytarou, základní basovou linkou a důraznými jednoduchými bicími. Do hry ale vstupuje i ostrá elektrická kytara, která dokresluje atmosféru. Téma se zvolna prolíná s použitými instrumenty. až do konečného finále. Ve sborech mu pomáhají jeho kolegové Stephen Stills a Graham Nash. Young si pohrává s kytarovými ornamenty bez snahy na kytaru nápadněji exhibovat, přesto však cítíme uvnitř skladby gradaci v pojetí a skladba se zvolna ubírá ke svému závěru...

Pokud ve vás dříme romantik, máte rádi nekonečné západy slunce, horké letní stmívání a závan kalifornského léta - zvolil jste správně. Neeil Young je pro mě zosobněním americké svobody, po které jsme tolik toužili u nás v dobách normalizační nesvobody a při poslechu jeho skladeb jsme alespoň na chvíli pociťovali ten prchavý okamžil volnosti bez hranic, třebaže realita za hranicemi našeho pokoje byla pochmurná a malovaná drsnými až příliš jasnými konturami...
Považuji album za jeden z vrcholů Youngovy tvorby, ale také za jasný inspirační zdroj pro všechny písničkáře, kteří nechtějí setrvat na pouhé kytarové platformě a vložit do své výpovědi zajímavější aranžmá.
Proto dávám pět hvězdiček!


reagovat

Neila Younga jsem poprvé zaregistroval coby člena superskupiny CSN+Y na LP Deja Vu.Další upozornění
na tohoto Kanaďana pak přišlo na koncertech Marsyas
v povedených cover verzích jeho písniček v podání Petra Kalandry.Nějak jsem z té muziky cítil tehdy tak vzdálenou Ameriku.
Neil Young mi sedí v poloze folkrockového písníčkaře - v poloze rockera to dle mého názoru není ono. Z tohoto důvodu považuji Harvest za vrchol Youngovy tvorby a célé muziky zvané folk nebo folkrock.
reagovat