Young, Neil / Harvest (1972)

Dříve, než jsem se dostal k tomuto albu, jsem znal Neilovy nahrávky z devadesátých let a několik jeho koncertů. Bohužel musím konstatovat, že mě Harvest zklamal. Nepůsobí na mě totiž jako komplexní dílo, ale jako směs, byť výborných, country / rockových písniček.
Album otevírá velice pěkné Out On The Weekend. Tradiční Youngův vypravěčský projev (když opravdu zpívá, třeba jako v Alabamě, zní mu to líp), velice intimní nálada a procítěná harmonika mají obrovský potenciál, ale nějak to zabíjí monotóní bicí. Chybí mi tam nějaký druhý plán. Harvest je v mnoha ohledech podobný. Ale Young ještě víc vypravuje, přidávají se i další nástroje, zase bych ocenil trochu složitější rytmiku, každopádně chápu, že to je ten druh náladových songů...ano první dva songy jsou velmi dobré. Velká změna přichází s třetím.
Tam Youngův hlas podporuje velký orchestr. Nějak mi ta jemná smyčcová hudba nesedí. Samotný zpěv se topí v haldě zbytečných hudebních kudrlinek. Pro mě naprosto nejhorší song alba.
No, co říct o jednom z největších rockových hitů vůbec...ehm, mám ho fakt rád, deska se konečně rozjíždí rockovým směrem, ale prostě je to jen další samostatný příběh, nijak nekoresponduje se zbytkem alba (nebo jen svojí náladou). I když hodíte na desku Káji Gotta Hey Joe od Hendrixe, pět hvězdiček si nezaslouží (i když jsem tu už i takový názor slyšel).
Are You Ready For the Country? Ne, nejsem, až tak moc po Country netoužím. Youngův projev ztrácí na upřímnosti a pouští se do jediné country odrhovačky na desce. Druhý vyloženě trash song.
Nejlepší skladba desky je pak pro mě Old Man. Konečně nějaká ta změna rytmu, zároveň velmi niterní i úderný song. Jen tak dál, skvěle.
Znovu přichází velký orchestr. Tentokrát však ustupuje Neilovu hlasu. Trochu kýčovitě znějící druhá pasáž navrací song zpět na začátek. Hudebně silné pasáže jsou spíš nadutě pompézní, než nějak virtuózně obdivuhodné. Třetí trash song.
A znovu návrat k velice dobré hudbě, Alabama rolls. Vynikající písničkářský výtvor. Dravá i něžná hudba, tak to Neil umí.
Po jednom kvalitním songu konečně nepřichází zklamání, právě naopak. Needle and the Damage Done je nejopravdovější výpověď z celého alba, sálá z ní síla i krása. Na tyto jemné tóny navazuje poměrně dravá kytara vzbuzující vysoká očekávání. Words zakončují album v rockovém stylu. Po třech minutách se už začíná chýlit ke konci. Směřuje jakoby do ztracena, tóny elektrické kytary však nakonec ještě jednou vytáhnou zpěv do popředí. Song trochu připomíná Alabamu. Je snad i lepší. Pak už znovu, tentokrát doopravdy zamíří deska ke svému konci. Ještě naposledy zazní tóny dravé kytary. A pak prostě zmizí.
Naprosto skvělý materiál pro koncerty, legendární songy, ale opravdu bych to nenazval výborným studiovým albem. Chybí mu opakování hudebních motivů, songy jsou jakoby v náhodném pořadí a zdá se mi, že se o žádný takový výtvor ani nesnaží. Prostě bere jako dílo písničku, ne celé album. A to je pro mě osobně velký mínus.

» ostatní recenze alba Young, Neil - Harvest
» popis a diskografie skupiny Young, Neil