Return To Forever / Light As A Feather (1972)

Druhé album amerických Return To Forever jsem poznal později než vyšlo, v té době jsem byl v zajetí hard rocku a art rocku a k téhle hudbě jsem musel nějak vnitřně dozrát…. Nejprve to bylo „bezejmenné“ album Chick Corea, které v r. 1976 vydal Supraphon (zatajil jeho legitimní název Where Have I Known You Before stejně jako originální obal, i když zde tehdejší totalitní ideologie neměla nejmenší důvod). Pak jsem se rozhodl jít proti proudu času a objevil jsem album poetického názvu Light As A Feather a protože o něho nikdo dosud nezavadil, zhostím se této úlohy.

YOU´RE EVERYTHING – zvuk elektrického piana Fender-Rhodes mě vždycky magicky přitahoval a myslím, že Chick Corea patřil obecně mezi nejfamóznější hráče na tento perlivý klávesový nástroj. Obdivuji jeho úžasnou lehkost a cit pro hru, ale to už je tu moje další pěvecká hvězda brazilská zpěvačka žijící v San Francisku – Flora Purim. Její hlas hladí, těší, rozesmutní a rozzáří. Ostatně na tomhle albu, stejně jako jinde to bez výjimky potvrzuje. A už tu máme i rytmickou sekci – na bicí nástroje zde hraje její manžel Airto Moreira, pružné basy nasazuje precizní Stanley Clarke, jeden z baskytarových géniů a tuhle partu uzavírá tenorsaxofonista a flétnista Joe Farrell. Latinsko-americká podmanivá atmosféra od začátku až do konce.

LIGHT AS A FEATHER – tak tuhle skladbu znám z mírně odlišné verze na Flořině sólovém albu Butterfly Dreams, které už jsem před dávnem na Progboardu recenzoval. Obě verze jsou velmi krásné. Je zde jen rozdíl, že na Butterfly Dreams hraje elektrické piano George Duke a saxofon a flétnu Joe Henderson. „Lehčí než pírko“ – je velmi příznačný název pro skladbu. Napsal ji stejně jako jiné zpívané věci černošský básník Neville Potter. Perlení elektrického piana a bručivé tóny elektrického kontrabasu jsou famózní a Airto Moreira vedle zesnulého Nany Vasconcelose asi nejlepší hráč na american latin percussion vůbec zde opravdu pracuje na plný úvazek. Corea rozjede hudbu do sofistikovaného jazzu, který nenudí akademismem, ale naopak pulsuje plnokrevným tempem a barvami. Farrell je také mistr svého nástroje a saxofon v jeho rukou mění barvy a nálady a do jisté míry zde supluje nepřítomnou kytaru. Jako v každém správném jazzovém kousku zde každý hudebník ve svém chorusu předvede to co umí a dodává skladbě životodárnou šťávu….

CAPTAIN MARVEL – Corea si opět popřává a tak můžeme vychutnávat jeho klávesové běhy, které se krásně snoubí s latinskoamerickými percussion a kreativní flétnou. Flora zde mění svoje hlasové dispozice a občas ji vnímám nejen jako zpěvačku, ale hlasovou instrumentalistku, která v rytmickém i melodickém pojetí dokáže posílat patřičnou pasáž. Zrovna v téhle skladbě tahle formulace nachází živnou půdu. Farrell ji výborný improvizátor stejně jako Corea a Clarke a Moreira kouzlí v dynamice v polyrytmických obrazcích. Jízda na plný plyn od začátku do konce….

500 MILES HIGH – melancholické akordické proměny Fender-Rhodes se spojují s tajemným šustěním a cinkáním Moreirových percussion a Flora velmi odlehčeně a vroucně vyjadřuje svoje vnitřní pocity. Je tady bezesporu vliv známého brazilského skladatele a tvůrce bossanovy Carlose Antonia Jobima, která nachází spojovací můstky se sambou a moderním jazzem. Líbí se mi, že všichni dokáží udržet napětí, kreativitu a přitom vytvářejí jakýsi druh nespecifikovatelné hravosti, která rockerům bezesporu chybí…. To co předvádí Stanley Clarke na baskytaru a kontrabas je famózní příklad muzikantské geniality. Tahle skladba dostala na Flořině živém albu stejného názvu ještě živelnější a dravější podobu

CHILDREN´S SONG – hravý mlýnek možná vystihuje podstatu dětské osobnosti. Hravost, bezprostřednost a nespecifikovatelný svět fantazie. Řekl bych, že tohoto modelu bylo použito, když tahle skladba vznikala. Nezahlcená atmosféra a pouze zhudebněné pocity s dotykem dětství….

SPAIN – slavná Coreova skladba. Fascinovala Martina Kratochvíla, Michaela Kocába, stejně jako Emila Viklického a Zdeňka Zdeňka. Oslavná óda Iberského poloostrova. Latinsko-americké variace sem přinášejí náznaky možná arabské (maurské) hudby a výrazný motiv uvnitř s fantastickým unisonem bicích, basů a elektrického piana… Zatímco rytmika šlape jako zrychlený vlak, obláček páry vyjadřují flétnové tóny, které se vznášejí nad předivy rytmů a dynamického pulsování. Říkám si, že pravděpodobně velký vliv na mě mělo Santanovo album Welcome, které mě „připravilo“ na řadu pasáží a postupů, které speciálně zde vnímám a skladba Spain a Yours Is The Light (Welcome) se mi zdají jako dvě sestřenice, ale v téhle partě chybí elektrická kytara. Uvědomuji si to, ale zároveň mi to nevadí.
Flora Purim se ale cítila nebýt využita na plný úvazek a tak po tomhle albu s Airto Moreirou odcházejí a tenhle model hudby dále rozvíjejí s elektrickou kytarou….. Po dravém vyvrcholení, při kterém Corea neváhá použít i wah wah pedál naše jízda končí. Paráda!

Česká jazzrocková scéna sedmdesátých let se nechala u Chicka Corey inspirovat zcela jednoznačně a poslech této desky to znovu potvrzuje, podobně jako v jiných stylech chtěla vytvořit svůj obraz fusion music a v řadě případů se to i dařilo. Chick Corea inspiroval Martina Kratochvíla, Michaela Kocába i Emila Viklického, stejně jako Flora Purim Janu Koubkovou nebo Zdenu Adamovou. Při těchhle zahraničních albech si to člověk uvědomuje, stejně jak tahle hudba byla (a pro mě nadále zůstává) inspirativní. Je to elektrický jazz, není to jazzrock jako na dalších albech, ale jeho úroveň mě přesvědčuje, že pět hvězdiček považuji za jasných.

» ostatní recenze alba Return To Forever - Light As A Feather
» popis a diskografie skupiny Return To Forever