Faith No More / Angel Dust (1992)

Angel Dust je pro mnoho fanoušků vrcholem tvorby kapely Faith No More. Já to nevidím tak zřetelně, je to ale povedené album se spoustou zajímavých momentů.

Úvodní boogie "Land of Sunshine" s výraznou baskytarou Billyho Goulda, která akcentuje oktávovou figuru, přináší zajímavou harmonii. Členitá píseň, ve které je Patton teatrálně křiklavý, nabízí uvolnění ve střední části. Refrén je kaleidoskop zvuků.
"Caffeine" je crazy valčík, ostrá píseň na tři doby se spoustou motivů a odboček. Patton střídá několik výrazových poloh: od pološeptání po burácení do eruptivních částí.
Mike Bordin a pověstný rytmický pattern, to je "Midlife Crisis"; baskytara je neústupná a nemění se ani se změnou harmonie, ani nástupem refrénu, Patton ostře frázuje a rytmus vokálního partu je důležitým prvkem atmosféry. Refrénu dominuje bludiště hlasů pod výraznou melodií. Zajímavý kus.
"RV" a opět valčíkově "na tři", Patton spíš mluví než zpívá a v refrénu vyklene pěknou melodii. Rozmarné, náladotvorné - pěkný dramaturgický kontrast.
"Smaller and Smaller" je temná, pomalu se valící skladba s dalšími odbočkami od hlavní linie, Jim Martin předvede do rozhodných klávesových ploch zajímavé sólo.
Klavírní intro a "Everything's Ruined" s vířící rytmikou, melodie se hezky vymyká akordům a přes úsečné Pattonovo frázování se proklestí k refrénu, který stojí na zpěvu a plyne lehce. Další labyrint průchodů k různým motivům, přitom příjemná skladba.
Sklíčenou "Malpractice" utvářejí rytmicky nepravidelné riffy a úzkostné melodie, skladba neplyne, ale padá a tříští se do temných vyhrávek. Patton v roli vzteklého kapitána. Uprostřed písně slyšíme úryvky z 8. smyčcového kvartetu Dmitrije Šostakoviče, ty jen umocňují pocit neodvratitelného šílenství, sahá na nás grindcore.

Osmičkou "Kindergarten" proudí další temnější motivy, je to ale další silná a uchopitelná věc.
"Be Aggressive" je úderný bigbít s převalujícím se jednoduchým riffem, Mike Bordin bubnuje prudce a s ukvákanou kytarou dobře tlačí Pattonův silový, ale melodický vokál. Sbor v refrénu je dobrý nápad.
Velkým hitem, který se hrál všude, byla pecka "A Small Victory", důmyslný vícehlas zpěvu, kytary a kláves v pravidelné melodii. Pod tou klokotá přesná rytmika - píseň se znovu vylévá ze základních tvarů a tvoří členitou skládačku překrývajících se melodií a hlasů. Další z vrcholů alba, zvlášť když Patton na konci opakuje mrazivé: You Still Won't Hear...
Skladbou "Crack Hitler" nás provádí Bottumovy klávesy; utlumený zpěv má podivnou pachuť a refrén se pravidelně zvrhává do varovných úderů - pozor, už jde!
"Jizzlobber" je nejdelší skladbou alba a další zlověstnou položkou na seznamu, je mravivá a Patton jde ve výrazu nejdál do extrému, do děsivého řvoucího šklebu. Melodika skladby je stejně nesouvislá, jako je sklíčená její nálada.
A co po tom všem zbývá? Budete zaskočeni, album uzavírá hravá instrumentálka "Midnight Cowboy", melodie ze stejnojmenného filmu (autorem je John Barry).

Angel Dust je pestrá a nápaditá kolekce. Chvílemi nabízí tak trochu podobné principy výstavby skladeb, kapela se ale předvedla v jednom ze svých obdivuhodných výkonů.

» ostatní recenze alba Faith No More - Angel Dust
» popis a diskografie skupiny Faith No More