Uriah Heep / Innocent Victim (1977)

Mladší setřička předchozího alba, stejný rok, stejné studio, stejný producent.... Zatímco alba s Byronem mají v sobě jakousi vnitřní rozpolcenost, napětí a energii, alba s Lawtonem jsou prostě "učesaná". Nápady jsou pěkné, muzikanstky bez chyby, skvělý zpěvák a dál? Obal se povedl, rozhodně jeden z nejlepších obalů historie (oči kobry prý mají být Kerslakeovy?), paradoxně svádí k očekávání něčeho bestiálního.
Keep on riding - hezká věc na úvod, na mysl mi vytanulo Montreaux album od Smokie z té doby, jehož aranžmá je velice podobné, hlavně ty vokály, flangery atd. Fakt to stojí za to srovnat. Takže žádná bestialita na úvod.
Flying high - vokály u této písně začínají přesně tam, kde skončily u písně předchozí, což mne docela zarazilo. Jinak rokec, tam tadam tam tam tam tadam, typické vokály, celkem nic moc.
Roller - tahle píseň neurazí, Lawton drží svůj prapor stále poměrně vysoko, standartní kytarové sólo, basička a co jiného než vokály.
Free 'n' Easy - další rokec v cválajícím tempu, jinak nic, co bychom neslyšeli již v minulých písních.
Illusion - ploužáček s děsivou barvou kláves, Lawtonův vokál zní velmi příjemně, ale žádná pecka to teda není.
Free me - pro mne vrchol alba, patřící do pokladnice UH, i když opět nadmíru uhlazená, přesto zajímavá.
Cheat 'n' Lie - píseň šitá Lawtonovi na míru, ješíši kriste to sólo jsou opět Smokie, a to tentokrát již na 95% :o)))), Box, styď se!
The Dance - kritizuju předchozí písně za uhlazenost a teď tohle. Dance the dancer dances. Zvukomalebnost tohoto spojení bude zřejmě důvodem proč píseň vznikla.
Choices - opět pomalejší věc na závěr, tentokrát lepší než tomu bylo u předchozí desky. Ken se snaží, co mu síly stačí, aby se přiblížil kvalitou k peckám z prvních desek, a docela se mu to (ne)daří.

» ostatní recenze alba Uriah Heep - Innocent Victim
» popis a diskografie skupiny Uriah Heep