Uriah Heep - Innocent Victim (1977)

Po pěti letech vydali Uriah Heep opět dvě alba v jednom roce. Po únorovém Firefly kapela "kula železo" (ačkoli s ohledem na produkovanou hudbu by byl případnější nějaký ten měkčí kov) a v listopadu roku 1977 vypustila ve stejné sestavě do světa album Innocent Victim. Cílení na mainstreamový rock je na něm zřejmější než v případě jeho předchůdce - rychlé kousky se zacílením na hitové výšiny, které na Firefly tvořily tu slabší část jejího obsahu, tu jednoznačně dominují. S tím pak koresponduje i fakt, že kapela poprvé ve své historii výrazněji využila služeb externího skladatele.

Hned úvodní dvojice Keep on Ridin' a Flyin' High je vystavěná podle podobně jásavé šablony. Rock'n'rollový mustr velí držet slušné tempo, které je pro podobné skladby životně důležité. Následující Roller (v rychlých pasážích je to "třetí do party") na mě totiž ve zpomalených a funkem lehce ovanutých místech působí rezignovaně a neživotně. Na Free'n'Easy si kapela vyzkoušela opravdu rychlou a hlavně agresivní polohu - druzí Birds of Prey se sice nekonají, ale při poslechu téhle pecky mám pocit, že nebýt Hensleyho autorské dominance, mohla kapela (s nadsázkou řečeno) na nástup NWOBHM reagovat i jinak než rozpadem. Hensley samozřejmě pořád uměl - se zasněnou Ilusion (škoda, že se na desku nedostala i její ráznější druhá část Masquerade) přichází první vrchol alba.

Až příliš kontrastně přichází druhá strana desky s příšerným popovým cajdákem Free Me - tohle se podle mě na LP vůbec nemělo objevit. A houpačkový efekt pokračuje, když vybrnkávaným začátkem jak od Jefferson Starship začíná jasný hit Cheat'n'Lie, můj favorit alba. Tady vnímám, jak je hudba dominantně pocitová záležitost - dle rozumem aplikovaných kritérií by v mých očích mělo jít o popovou vatu, ale emoce jsou zkrátka emoce. Na závěr desky tu máme dva kousky od externího skladatele Jacka Williamse (který navíc s Hensleym napsal i úvodní skladbu alba): potemnělou krásu s jemnými funkovými odlesky The Dance a epicky klenuté finále Choices, které dá vzpomenout na gradované závěry desek Uriah Heep z první poloviny dekády.

Z bonusů na vydání z roku 2004 zaujme především hybný kousek Masquerade - jak ten by se na originálu vyjímal místo Free Me! Vytvrzený fragment The River s výraznou basovou linkou ukazuje, že Trevor Bolder mohl na desce dostat i více prostoru, klávesový rock'n'roll Put Your Music Where Your Mouth Is už zase tolik neoslní.

Innocent Victim není úplně zlé album. Polovina skladeb je docela dobře poslouchatelná, ta druhá pak aspoň neurazí (s výjimkou jednoho velkého omylu). Jako možný problém do budoucna (a jak se v budoucnu ukázalo, šlo o problém stále výraznější) vnímám stav, kdy "nejheepovštěji" znějící materiál na desku dodal člověk zvenčí. Suma sumárum album vidím na tři hvězdičky - v rámci sedmdesátkové produkce kapely je to jen průměrná či podprůměrná deska.
reagovat

Jarda P @ 17.06.2019 05:26:16
Innocent Victim je pro mě jtejně jako před 42 lety i dnes albem 3 skladeb, Illusion, The Dance a Choices. Více než 2 hvězdy bych nedal.

horyna @ 18.06.2019 07:35:58
Jedna z mých nejoblíbenějších desek U. H. I dnes bych dal 4,5:-) Ty skladby zkrátka miluju.

Za jednu z nejkrásnějších skladeb tohoto alba a myslím že i kompletní diskografie U. H., lze označit píseň Illusion. V její barvité instrumentaci a dokonalé aranžérské technice, se odráží celý progresivně moderní přístup hudby sedmdesátých let, minulého století. Zde vítězí emoce nad technikou. Atmosféra nad notovým zápisem a značně uvolněná free nálada, nad trendovou podlézavostí, tolik příznačnou pro alba osmdesátých let.

Ken Hensley je dokonalým čarodějem klávesových rejstříků a jedním z mých pěti nejoblíbenějších skladatelů epochy, ve které byl jeho přínos podle mne opravdu revoluční.
A John Lawton? Může ten vůbec zazpívat špatně? Uriáši nemohli po kalibru typu Byrona vybrat kvalitněji.

A že zní deska popově? Ano, ale pořád je dost nápaditá a melodický vzrušující. Styl kapely je stále hodně pestrý a rozpoznatelný. Jde o melodičtější variace původních U. H. a vzájemnou korespondenci s druhou půlí seventies, doby která už mohutnosti a délce skladeb typu July Morning nepřála.
Cožpak to ale byla vina samotných kapel?

Ohlasy na toto album, jsou alespoň zde hodně kontroverzní. Rozteč od pěti po jednu hvězdu často znamená buď lásku, nebo nenávist. To ať už si určí každý sám.
4,5* pro mou velmi, velmi oblíbenou kapelu.
reagovat

dan @ 13.07.2017 21:34:50
Nou problemo s opakovanými recenzemi dinosauřích zástupců. Ale přeceňování některých z nich je do nebe volající! Méně je někdy více, drazí zastydlí.

Jarda P @ 14.07.2017 05:30:28
Za celých 40 let jsem nezměnil názor, že je to deska 3 skladeb, Illusion, The Dance a nejlepší Choices. U mě v kontextu tvorby UH 2,5.

EasyRocker @ 14.07.2017 05:43:26
No vidíte - já třeba u UH skončil u Return to Fantasy. Kdysi byli mými oblíbenci, ale nějak mi postupem času zlimonádověli. To je holt ten můj problém s hammondy. Ale hromy, blesky nesesílám.

oř @ 14.07.2017 06:04:51
Já s touto deskou vyrůstal a možná proto je pro mě jednou z vrcholných produkcí uriášů. Nedám na ni zkrátka dopustit. Slyším devět zcela vyrovnaných, pohádkových songů, které táhne Lawtonův temperament a neochvějná genialita Hensleyho. Občasný nádech funky a swingu se obrací k Luciferovým pomocníkům.

Řada fans to album nedokáže docenit a jaksi přijmout. Nechápu to, prý pop. A co je potom takový Equator? Ocenit desku jednou * je degradující potupa vlastní osoby.
Děkuji za každé ohlédnutí k Uriah Heep.

Jarda P @ 14.07.2017 12:32:37
Věta "Ocenit desku jednou * je degradující potupa vlastní osoby." svědčí o vysokém sebehodnocení autora výroku.

Balů @ 14.07.2017 13:55:42
Souhlasím s názorem ZLIMONÁDOVĚLI...

Antony @ 14.07.2017 16:22:25
Věta "Ocenit desku jednou * je degradující potupa vlastní osoby." je degradující potupa vlastní osoby.

oř @ 14.07.2017 16:25:06
Jardo nebuď jízlivý. Nechápu proč někdo hodnotí hudbu, které zjevně nerozumí. Já také neznámkuju Sepultura nulou proto, že jde podle mě o strašlivou muziku. Metloš by s takovým hodnocením těžko souhlasil.

Antony @ 14.07.2017 16:42:41
Hudba není o rozumí/nerozumí, ale o líbí/nelíbí.

EasyRocker @ 14.07.2017 17:53:10
Ano, taky se snažím tento názor prosadit.

Jarda P @ 14.07.2017 19:33:11
Bujný Oři, nejsem jizlvý, jen nemám patent na rozum. Co to znamená, že někdo "hudbě rozumí"? Poslouchám ji téměř 50 let a netroufl bych si říct, že jí rozumím. Jen rozlišuji hudbu která se mi líbí a která ne.

POsibr @ 15.07.2017 15:46:37
Uživateľ oř sa ešte niekedy pri jednej zo svojich prvých recenzii vyjadril, že má rokmi overený a vybudovaný názor na hudbu a nepotrebuje si ho obhajovať a diskutovať o ňom (parafráza). Teda sa na vec pozerajme skôr tak, že skôr to tu vníma ako osobný blog, nie diskusné fórum. Ľudia si tak ušetria mnoho síl. Nie je to proti pravidlám, v podstate to nie je ani zlé, akurát ja sa s tým nestotožňujem. Aj keď som rád za každého nového prispievateľa, variabilita je korenie nielen hudby, ale aj života.

Čo sa týka UH, valná väčšina tvorby ma necháva chladným, mám však 3-4 albumy (Byron éra), ktoré by som mohol točiť neustále. Tento album patrí do tej prvej menovanej skupiny. Mám skupinu veľmi rád a radím ju na piedestál osobných favoritov aj napriek tomu, že vo veľmi plodnej diskografii (ku dnešnemu dňu 24 štúdioviek) mám možno iba tých 3-4 favoritov.

Pekný víkend všetkým.

V sedmdsátých letech jedou Uriah Heep na vysoké obrátky a v roce 1977 stihnou vydat dokonce dvě velice kvalitní nahrávky. Můžem se jen hádat která je lepší, v podstatě jsou ale hodně rozdílné. Innocent Victim (s nepříliš vábným obalem hadí hlavy)vidím jako písničkové album s dostatkem pestrých a melodických nápadů, kde každá skladba může porážet hitové příčky. Člověk žasne kolik pěkných melodií dokáže stále agilní Ken Hensley vyplodit a v jak širokém rádiusu se pohybuje. Jestli měli Uriáši ve své kariéře na někoho štěstí, pak to byli rozhodně basáci, Trevol Bolder je další výraznou osobou obluhující čtyři struny a jeho nástroj tu brouká jedna radost. I Lawton byl dobrou a nejlepší volbou po Byronovi, jeho sytý vokál sem perfektně sedne a většině písní dominuje. Deska nevykazuje žádné propady nebo nedej bože prušvihy, následuje jedna pecka za druhou a všechny obsáhnou výrazné a letité poznávací znamení souboru-překrásně sezpívané sborové vokály. Jeden příklad za všechny, taková Free n Easy se může postavit hned vedle podobného nášupu Easy Livin. Tvrdím že takhle vyrovnané album dlouho před ním a hlavně už nikdy po něm uriáši nenatočili. Pět zaslouženě.

reagovat

steve @ 09.02.2017 17:58:56
Lawtona víc než můžu. Sice mě Firefly připadá tak nějak víc uriášovská, ale s tím obdobím nemám sebemenší problém. Sedmdesáté roky U.H. doslova pohltili, nebo U.H. pohltili sedmdesátky? 12 vcelku vyrovnaných desek to je slušná palba. He, he, kdo by to v dnešní době asi tak natočil !!!!!!!!!!

Jarda P @ 10.02.2017 05:57:41
Pro mě je to deska tří skladeb: Illusion, The Dance a Choices. Zbytek nejsem schopen poslouchat. O vysychající Kenově invenci svědčí fakt, že dvě z nich z nich jsou převzaté. V kontextu s Byronovou érou jí dávám maximálně 2,5. Tak jsem to slyšel v roce 1977 a nic se na tom nezměnilo.

Stanley63 @ 10.02.2017 17:53:21
Málokdy se dva lidé v hodnocení alba stoprocentně shodnou, ale v případě Jardy P a mě se tak stalo - i pro mě je Innocent Victim albem uvedených tří skladeb a víc ani ťuk. Když mi bylo 16, tak se mi moc líbilo i Free Me, ale to už je fakt hodně dávno :-)

Mladší setřička předchozího alba, stejný rok, stejné studio, stejný producent.... Zatímco alba s Byronem mají v sobě jakousi vnitřní rozpolcenost, napětí a energii, alba s Lawtonem jsou prostě "učesaná". Nápady jsou pěkné, muzikanstky bez chyby, skvělý zpěvák a dál? Obal se povedl, rozhodně jeden z nejlepších obalů historie (oči kobry prý mají být Kerslakeovy?), paradoxně svádí k očekávání něčeho bestiálního.
Keep on riding - hezká věc na úvod, na mysl mi vytanulo Montreaux album od Smokie z té doby, jehož aranžmá je velice podobné, hlavně ty vokály, flangery atd. Fakt to stojí za to srovnat. Takže žádná bestialita na úvod.
Flying high - vokály u této písně začínají přesně tam, kde skončily u písně předchozí, což mne docela zarazilo. Jinak rokec, tam tadam tam tam tam tadam, typické vokály, celkem nic moc.
Roller - tahle píseň neurazí, Lawton drží svůj prapor stále poměrně vysoko, standartní kytarové sólo, basička a co jiného než vokály.
Free 'n' Easy - další rokec v cválajícím tempu, jinak nic, co bychom neslyšeli již v minulých písních.
Illusion - ploužáček s děsivou barvou kláves, Lawtonův vokál zní velmi příjemně, ale žádná pecka to teda není.
Free me - pro mne vrchol alba, patřící do pokladnice UH, i když opět nadmíru uhlazená, přesto zajímavá.
Cheat 'n' Lie - píseň šitá Lawtonovi na míru, ješíši kriste to sólo jsou opět Smokie, a to tentokrát již na 95% :o)))), Box, styď se!
The Dance - kritizuju předchozí písně za uhlazenost a teď tohle. Dance the dancer dances. Zvukomalebnost tohoto spojení bude zřejmě důvodem proč píseň vznikla.
Choices - opět pomalejší věc na závěr, tentokrát lepší než tomu bylo u předchozí desky. Ken se snaží, co mu síly stačí, aby se přiblížil kvalitou k peckám z prvních desek, a docela se mu to (ne)daří.
reagovat

alienshore @ 01.03.2013 16:25:08
album poznám dosť dobre ešte z LP formátu ..., Illusion je veľmi pekný song a nechápem prečo končí tak zbrklo keď na jeho konci sa to tak dobre roztočí ... , ďalšie dobré veci sú tu posledné dva The Dance a Choice, tieto tri skladby sú typickým koncentrátom Uriah Heep, ešte beriem aj hitovku Free Me ktorá plní svoju úlohu celkom dobre, album je roztrieštený a nedrží veľmi po kope, obal s hudobným obsahom tiež nesedí keďže sú tu celkom veselé skladby, ktoré mi k Uriah Heep v tomto spracovaní akosi nesedia ..., je to tak na tri hviezdy ako to ohodnotil Michálek ....

nowhere_man @ 01.03.2013 16:57:54
alienshore: To máš tak. Illusion končí tak preto, lebo je to v skutočnosti dvojskladba Illusion/Masquerade, ktorá má spolu niečo cez osem minút. Nepochopiteľne sa na albume objavila len časť Illusion a ako celok vyšla dvojskladba na singli. Ale v bonusových verziách albumu je pridaná už vcelku a je to určite lepšia skladba v kompletnej podobe. Fakt neviem, prečo na albume nie je kompletná a na singli bola. Možno to malo byť naopak a niekto sa pomýlil.

alienshore @ 01.03.2013 17:12:20
nowhere_man vďaka za info, to som nevedel :-), asi sa na tú skladbu pozriem bližšie ...

Michálek @ 01.03.2013 17:19:59
Jinak, pakliže neznáte, doporučuji:

>> odkaz

Album Innocent victim už nemá také jednoznačné hodnotenia. Ja patrím medzi ľudí, ktorým sa tento album páči. Kapela tu možno nehrá tak tvrdo a temne ako kedysi, oveľa viac pridala na melódii a dajme tomu pop rocku. Ale stále je to pre mňa kvalitná hudba. Príklad máme hneď v úvode. Skladba Keep on ridin´ je práve takým príkladom tej zmeny. Je to veľmi príjemná skladba, dobré vokály a melodika vyvolávajú vo mne príjemné pocity. Flyin´ high sa snaží o ráznejší rock a Roller takisto, akurát v miernejšom tempe. Najviac to však zaberá v našlapanej skladbe, ktorá patrí ozaj medzi najrockovejšie veci Uriah Heep Free n´ easy. Vrchol tohoto albumu sa pre mňa skrýva v skladbe Illusion. Teda, treba spomenúť, že v skutočnosti je to dvojskladba Illusion/Masquerade. Lenže z mne nepochopiteľných dôvodov bola predelená a prvá časť šla na album, kým druhá na B stranu singla. Na cd reedícií je ako bonus pôvodná podoba, v ktorej aj túto dvoj skladbu počúvam. Illusion je veľmi citlivá vec, ktorá sa najlepšie počúva v daždi a melanchólia z nej priam vyžaruje. Naproti tomu Masquerade je rýchla rytmická a melodická skladba, ktorá svojim kontrastom túto dvojkompozíciu ešte viac povyšuje. A potom ide veľmi známy hit Free me. Mne osobne sa opäť veľmi páči, je to pekná melodická pohodová skladba, ktorá sa mi vôbec ešte neopočúvala. Nasleduje ďalšia rocková vec Cheat n´ lie. The Dance je zaujímavá skladba, dýcha z nej dávka melanchólie a veľmi rád ju počúvam takisto v daždi. Jedna z mojich najobľúbenejších. Záverečná Choices sa opäť snaží uzatvoriť album Uriah Heep veľkolepo. Treba povedať, že na Firefly nemá, avšak v tejto skladbe rezonuje tajomno, ktoré v ostatných skladbách na albume nie je, preto je táto skladba výnimočná. Lawtonov spev je plný napätia, chýba tu už len nejaké vyústenie. Bonusy - okrem spomínanej Masquerade tu máme ešte outtake The river, dobrá našlapaná skladba, a outtake ešte z Firefly Put your music, ktorá by bola skvelá rocková vypaľovačka nebyť tej mizernej kvality. Takže zhrnuté - Innocent victim patrí medzi moje obľúbené albumy kapely, vôbec mi neprekáža zmena v hudobnom smerovaní.
reagovat

martin69 @ 24.07.2011 16:41:34
nowhere_man : je opravdu potěšující číst tvé recenze,a to nejen u Uriah Heep.Líbí se mi,že alba po odchodu Davida Byrona hodnotíš podle svého vkusu a názoru.Jsou už hodně rozporuplná,někomu se líbí,někomu už ne.I já patřím k těm prvním.Innocent Victim,patří také k mojim oblíbeným.
Patří ti veliký dík,za recenze a tvé názory!

pito63 @ 24.07.2011 18:03:02
Presne tak, je radosť čítať Tvoju recenziu a zároveň počúvať "Innocent Victim"...
Som rád, že si veľkým fanúšikom Lawtonových albumov. Toto bol jeden z prvých titulov Uriah Heep, ktorý sa ku mne dostal, dokonca som kúpil LP, čo u mňa bola obrovská vzácnosť. Radšej mám predošlú nahrávku, ale patrím k tým, ktorí si obľúbili všetky platne s týmto vokalistom.
nowhere_man, díky za "Innocent Victim"!

luk63 @ 24.07.2011 19:00:55
Hezkej obal, spolu s jedničkou asi nejpovedenější od této legendy. S hudbou je to zde podstatně horší...

nowhere_man @ 24.07.2011 23:28:57
Ďakujem veľmi pekne za uznanie. Aj keď stále si myslím, že nepíšem nič svetoborné, ale poteší.

pito63 @ 25.07.2011 05:38:15
Kladné hodnotenia na albumy obľúbenej skupiny sa vždy dobre čítajú.

Jarda P @ 25.07.2011 05:56:04
Pro mě je Innocent Victim deskou tří skladeb - Illusion, The Dance a Choices. Zbytek v porovnání s historií kapely považuju za odpad. To ale neznamená, že se nemůže někomu líbit.

Album, vydaný ešte v tom istom roku ako Firefly, je poznačený ďalším poklesom kvality. Prvý šok je úvodná Keep On Ridin’. Melódia a zbory ako vystrihnuté z repertoáru Les Humphries Singers. Že Lawton bol súčasťou, že Mexico so mnou trieskalo spolu s pubertou, nezmiernili moje rozčarovanie. Flyin' High mi okrem perfektne šlapajúcej rytmiky neposkytuje nič pozitívne. Roller a Free 'N' Easy (recyklovaný gitarový úvod) ma míňajú sľúbenou 160 kilometrovou rýchlosťou rýchlika na (sľúbenej) modernizovanej trati Bratislava – Žilina. Illusion a Free Me tu pôsobia ako zjavenie vo Fatime a ja im borkovsky hľadám umiestnenie na iný, počúvateľný album.
Free Me je poznaný – nepoznaný hit ako hrom, lebo som roky netušil, že je dielom Uriah Heep.
Cheat 'N' Lie akoby vytiahli z odpadkového koša skupiny Boston, Dance ukrýva malilinké svetielko zašlého soundu, bohužiaľ zvíťazila tma. Toľko očakávaná náprava reputácie pomocou Choices sa nedostavila. Po sľubnom rozbehu zostali na polceste, s donekonečna opakovaným motívom.
Dve skvelé pesničky, dve hviezdy.

P.S. dlho som váhal, či sa nevyjadriť jednou vetou v reakcii pod niečiou recenziou. Či ma skalní fanúšikovia neprefackujú ? A bolo by to zbabelé, tak je to tu, ako to počujem a cítim. Príde aj horšie.

reagovat

@ 26.03.2011 11:41:32
Keep on Ridin' se mi osobně zamlouvá a Free 'n' Easy je pro mě jedna z nej vypalovaček od UH vůbec. Tyhle dvě věci mi zůstaly v paměti. Odmítání té první beru, ale u té druhé tomu moc nerozumím. Co je na ní špatně?
Mimochodem, když jsem někdy v roce 1982 zatoužil také poznat ty slavné Uriáše, po ruce byla akorát tahle deska. Takže je první, co jsem kdy od UH slyšel. K těm dalším jsem se ale dostal až mnohem později.

Brano @ 26.03.2011 22:37:54
Palo,je dobré,že si otvorene napíšeš svoj názor.A neboj sa,skalní fanúšikovia Ťa neprefackajú...na to by som sa teda pozrel,sakra! :-)

Voytus @ 27.03.2011 09:04:14
Pro mě byla tahle deska druhá nebo třetí. Ale až na Free me a Cheat'n'lie s ní nemám problém, dal bych tak tři hvězdy, předchozí Firefly je lepší.

PaloM @ 27.03.2011 10:36:21
Apache: pusti si začiatok Bird Of Prey zo Salisbury, potom Free 'N' Easy.

pito63 @ 02.04.2011 11:40:15
Leto 1980. Kamarát sa ma celé prázdniny snaží presvedčiť o úžasnej nahrávke "The Wall" od Pink Floyd. Nikdy nezabudem na výraz jeho tváre, keď som zakaždým dal prednosť vinylu "Innocent Victim". Čudné? Smiešne? Pre mňa nie! Dodnes sa na tom nič nezmenilo.
Radšej mám predošlú Lawtonovu nahrávku, ale stále je to pre mňa dobrý album!

PaloM @ 02.04.2011 16:42:35
Piťo, je to zvláštne, ako na každého pôsobí hudba ináč. Keď vyšiel tento album, už ma Uriah Heep vôbec nezaujímali. Asi by som sa zachoval ako tvoj kamarát, lebo v 70. rokoch komplet ma Pink Floyd bavili extrémne. Vie, že máš radšej hard rock, tak sa ani tebe vôbec nedivím, že si radšej kúpil Innocent Victim. A ja ako študent som o zahraničnej 2LP mohol iba snívať. Wall sme mali na kotúčových páskach, čo bol vrchol blaha.

Ta jediná hvězdička je za skladbu Illusion, jinak je to otřesná sbírka popíku, poplatná době, kdy Kena & spol. občas pozvali do západoněmecké TV (vzpomínám si jak tam zpíval Lady In Black v kožené džisce ala Old Shatterhand). Samozejmě v té době vyšly mraky mnohem horších desek jiných kapel, ale zaštítit tuto kolekci ochrannou známkou Uriah Heep je podle mě devalvace značky. Oproti Firefly je to těžký propad.
reagovat

Apache @ 20.03.2009 21:14:14
Příliš tvrdé odsouzení. Třeba Free 'n' Easy je podle mě jedna z nejlepších pecek Uriášů vůbec. Taky tam mám rád Keep On Riding.

PaloM @ 20.03.2009 21:31:02
Po Wonderworld môj zájem o ich LP výrazne klesol, osobne by som dal Innocent Victim aspoň 2,5 bodov - pár piesní sa tu dá počúvať.

catcher @ 20.03.2009 21:43:53
Nemysli si, apači, já jsem na uriáších vyrostl, ale s ohledem na jejich předchozí desky si v tomto případě fakt nemůžu pomoct. Zejména když vzpomenu Lawtonovy vokály na deskách Lucifer's Friend.Tady mi to připadá,že se Gerry Bron nechal unést dobou (nástup punku,vymření dinosaurů,etc.)a přehodil vyhýbku na těžce mainstreamovou kolej. Ta vzpomínka je téměř hmatatelná jaký to pro mě byl šok, když jsem tuhle desku přivezl z burzy a nechtěl věřit vlastním uším ... Ale znovu podotýkám, kdyby na obale bylo třeba Backdoor Angels with Ken Hensley - Innocent Victim, bral bych to asi s větší rezervou jako ucházející FM poprock. Ovšem ta Illusion je fakt skvělá, tu měli dát na Firefly místo Who Needs Me ...

GMvW @ 21.03.2009 06:37:53
Souhlasím s hodnocením, tohle album je tragedie

Jedno z alb UH, které doopravdy můžu. Ač mi první půle přijde dosti nevýrazná, typicky uriášovská, v nej.. tradici jejich průměrných písní, druhá půlka je pravým opakem. Pohhodový hit Free Me (jedna z těch skladeb, jež kdekdo zná, nevěda odkud). Po ní taková zábavná halekačka Cheat'N'Lie a na závěr dva skvělé, tklivé kousky. S novým zpěvákem nabrali dech ovšem ani jedno jim zas tak dlouho nevydrželo.
reagovat

merhaut @ 26.11.2006 00:00:00
Tolik protimluvů v jediné (druhé) větě jsem už dlouho nečetl ... jo a jedna technická: žádný nový zpěvák se na Innocent nekonal ...