Recenze

Gentle Giant - Interview cover

Gentle Giant / Interview (1976)

Petr Gratias | 4 stars | 26.03.2013 | #

Album Interview od britských Gentle Giant jsem asi delší dobu obcházel. K mému překvapení dokonce ani v prodejnách hudebních nosičů o tento opus nebyl větší zájem a nakonec album skončilo ve slevách za podezřele nízkou cenu mezi přiblblými diskotékovými nesmysly. Trochu mě to rozladilo a mírně i pobouřilo a tak nedbaje tehdy různých víceméně vlažných a odmítavých názorů jsem si album pořídil a nedal jsem se odradit. A moje dojmy a pocity?

INTERVIEW – na začátku zazní nějaké „interview“ a pak už nastoupí důrazná rytmika a pořádně napumpovaná baskytara. Pronikavý a velmi výrazný hlas se napojí na instrumentaci. Samozřejmě poznávám špičkové muzikantství bratří Shulmanů. Působí mi špás poslouchat jednotlivé vrstvení a vršení tónů a zároveň citlivé nasazování nových barev. Ve skladbě je mírně řečeno překlávesováno. Identifikuji tady klasický klavír, hammondky, elektrické piano, clavinet. Kapela se posunula k jazzrocku, ale k takové té neortodoxní větví mimo americké modely. Zdánlivě to vypadá, že v hudbě zavládl chaos, což je ovšem jenom hrubé nepochopení, protože vzájemné souhra je zpozorovatelná. Místy cítím postupy Yes a mírně i Genesis. Kytara jakoby absentovala, stejně jako dechové nástroje….

GIVE IT BACK – tady už se dají Gentle Giant více identifikovat. Úžasný smysl pro dělený a drobený rytmus. Z hráčských postupů je cítit klasické hudební vzdělání, které se promítá nejen do instrumentální sféry, ale i do postupů. Velmi těžko se dá charakterizovat a zařazovat podobný typ hudby. Máme zde vedle kláves i marimbu a percussion. V každém případě žádný nudný opus. V hudbě se pořád něco děje a vzájemně prolíná. Konstatuji, že je to typická poslechová záležitost pro náročnějšího přijimatele progresivního rocku. Pracuje se zde výtečně s dynamikou a není zde ani náznak nějaké agresivity, který by měla srazit nebo ohromit řinčivými vyjadřovacími prostředky. Zpívaný projev zní uvolněně bez nadbytečných expresí…

DESIGN – mluvené tlumené hlasy úvodem jsou předobrazem výtečně zezpívaných sborových vokálních partů jako z kostelního kůru. I zde je cítit vliv staré anglické tradice sborového zpívání v anglikánských chrámech. Je to polyfonie. Skladba si vystačí pouze s lidskými hlasy. Obdivuji tu vnitřní kázeň a seřízenost a vrstvení… Instrumentace přichází zcela nečekaně a střídání perkusivních zvuků navodí nečekanou atmosféru spíš hudby, kterou bychom dnes nazvali etnickou. Trochu zde cítím náznakem i Franka Zappu. Ale máme zde zase sbory a lidské hlasy v roli instrumentace. Znovu si uvědomuji, jak vyspělí hudebníci s absolutním sluchem museli členové kapely být, když dokázali vytvořit takový hudební útvar. Do hudby vstoupí dunivé a zároveň dusavé bicí, které z té líbezné atmosféry vytvoří divoké probuzení….

ANOTHER SHOW – tak tohle je už příklad skutečné fusion music. Ale zpívaného modelu. Rytmické postupy jsou poměrně komplikované a vstupuje sem i podíl kláves, které místy přebírají místo melodického poslání rytmickou úlohu. Přesto se pohybujeme v jiné rovině než třeba Brand X, Bruford, U.K. nebo i Gong. Hudba ale ale pulsuje a bzučí a hučí jako včelí úl. Gary Grenn se svými kytarami je ale stále nějak nepřítomen, stejně jako Derek Shulman se saxofonem…..

EMPTY CITY – ano, teď se mi ho podařilo přivolat. Výtečná studie pro akustickou kytaru a skladba dostává mírně melancholickou náladu příbuznou prvním album Genesis, i když rytmické postupy jsou jinak členěny a teď sem konečně přichází i elektrická kytara střídající kytarové doprovody a spojovací můstky. Pravděpodobně se dostáváme pozvolna k rockovějším principům, i když v hudbě Gentle Giant se dá jen těžko něco předvídat a tak jsme zase na jiné platformě, kde vévodí sborový zpěv a nástin hudebního doprovodu. Akustické kytary Garyho Greena a konečně i housle Raye Shulmana zde odvádějí kus záslužné práce s crimsonovským nádechem, ale v dalších taktech jsme zase někde úplně jinde.
Těžko zapamatovatelné melodie a poměrně komplikované aranžmá…

TIMING – vysunuté varhany Hammond s připojeným Leslie boxem kráčejí ruku v ruce v další hodně pečlivě proaranžovaných hudební postupech, do kterých vstoupí Ray Shulman svými houslemi. Nejprve se zdá, že budou součástí hudebního koloritu, ale pak máme možnost slyšet zvláštně komplikovanou strukturu a Green sešlápne pedál elektrické kytary a zatemní hudební oblohu pořádně vystavěnou muzikantskou konstrukci. Hammondky se už zdají v r. 1976 jako archaický nástroj, v době kdy nastupují synthesizery, ale lze jenom pochválit a obdivovat, že Kerry Minnear ovládá celá klávesový park s patřičnou bravurou a dokáže měnit rejstříky a barvy do kreativních poloh….

I LOST MY HEAD – úvod poslední skladby zní jako sekvence ze staré anglické renesanční hudby a rovněž i vokální podíl zní hodně stylově se zvýrazňovanými samohláskami ve zpěvu. Kompozice zní jako hrací strojek a získá si vás svou kaleidoskopickou proměnlivostí a hravostí. Kdo hledá nějakou výraznou melodickou píseň bude zklamán. Tohle je hudba pro fajnšmekry a vyžaduje koncentrovaný poslech. Spojení Gryphon, Amazing Blondel… Hlas Dereka Shulmana mi zní místy jako zdravý kompromis mezi Peterem Gabrielem a Johnem Wettonem. Výtečně pojednané hudební téma se stále zvýšenými nároky nejen na kompoziční strukturu, hráčskou virtuozitu, aranžérské nápady, ale i na posluchače.

Musím konstatovat, že album bylo mými kamarády nepochopeno. Pravda, první produkce Gentle Giant měla větší až ohromující sílu prezentace a další alba jako by se snažila hledat cestu k posluchači srozumitelnějšími skladbami, protože jejich popularita a prodeje desek povážlivě vázly. Na Gentle Giant mě bylo vždycky sympatické, že příliš nehleděli na jasný komerční úspěch a zůstali věrni hudbě bez vážnějších kompromisů, což se zdaleka ne o všech skupinách dalo říci. Osobně mě ji bližší Acquiring The Taste, eponymní album nebo Free Hand, ale je to jenom pocit. Některá alba člověku sednou o poznání méně, některá více. V rámci objektivity proti nabídnu čtyři hvězdičky, ale v žádném případě si nemyslím, že by se jednalo o nějakou pokleslou nebo umělecky vyhořelou hudbu…


» ostatní recenze alba Gentle Giant - Interview
» popis a diskografie skupiny Gentle Giant

Copyright © easyaspie.cz Created in 0.0362 s.