Jazz Q / Hvězdoň (1984)

Album Jazz Q s poetickým názvem Hvězdoň si dnes pamatuji asi už jenom milovníci kapely a sledovači hudební produkce téhle kapely. O to větší důvod je album připomenout. Patří do osmdesátých let, kdy fusion music už nebyla středem pozornosti progresivně smýšlejících rockerů jako o deset let dříve a tak albu vyšlo v relativně malém nákladu. Co navíc, trestuhodně se na něm promítla okolnost, že Martin Kratochvíl si ho s kapelou natočil už v červnu 1981 ve svém domácím studiu v Budíkově, ale soudruh Supraphon ho vylisoval jako vinyl až v říjnu 1984! Vydavatelská politika za bolševika je kapitola sama pro sebe…..
U nás už tehdy byl rozjetý heavy metal, alternativní scéna a nová vlna a preciznost naší nejstarší jazzrockové skupiny už hodně lidem unikala. Kapela ale měla svoje publikum a tak díky koncertům existovala dál, třebaže prodeje jejich alb, navzdory vysoké laťce kvality nezadržitelně klesaly. Obal alba Josky Skalníka zaujal mou pozornost a protože jsem se zavile držel starých principů, album jsem zakoupil. Dnes ho mám v krabicovém balení kompletní produkce Jazz Q v remasteru a tak nad ním trochu zamudruji…

TRHANEC – bzučení polyfonního synthesizeru je jakousi introdukci první skladbě. Jazz Q opět změnilo sestavu, jak ostatně bylo v téhle kapele zvykem. Za bicí usedl nejlepší slovenský bubeník Palo Kozma a na baskytarový post přišel po odchodu Vladimíra Padrůňka méně známý Vít Musil. František Francl jako jediný zůstal v řadách kapely. Pro Kratochvíla je něčím jako Martin Barre pro Iana Andersona….. Skladba nabízí proaranžovaný jazzrock s řadou zajímavých aranžérských překvapení. Obdivuji hlavně úžasnou unisonovou hru jednotlivých instrumentů, která o sobě dává nápadně slyšet…

ROZEPŘE – Francl hraje kytarové party na dvanáctistrunnou akustickou kytaru a bloudivá tón Moog synthesizeru koloruje jeho plné harmonické tóny, které se nádherně prolínají. Skladba prochází několika kompozičními proměnami. Trochu zde cítím vliv Weather Report, s tím, že Franclova kytara zde supluje saxofon Wayneho Shortera. Barevnost skladba je vynalézavější než v předešlé skladbě. Jsou tu vedle moogu, také elektrické smyčce, elektrické piano Fender-Rhodes a Francl krásně moduluje tóny na elektrické kytaře a znovu nám připomíná svoji bluesovou orientaci. Kozma je na bicí velmi přesvědčivý, Musil se ale drží tak trochu vzadu…Citlivé nasazování tónů a citlivá dynamika jsou tady, stejně jako jinde u Jazz Q samozřejmostí…

PROCITÁNÍ – milovník Milese Davise – trumpetista Michal Gera zde účinkuje jako host a jeho elektrická trubka s dusítkem velkého jazzového reformátora dost připomíná. Přebírá zde hlavní roli sólisty, zatímco přeznívání elektrického piana a důrazné, ale zpomalené rytmiky nabídne jazzovou kontemplaci. Francl zde pauzíruje, ale Musil používá pastoriusovské glosy bezpražcové baskytary, což zní příjemně. Myslím, že náladami a celkovým pojetím navíc skladba výtečně koresponduje s názvem….

SILVESTR NA BAŠTÍRNĚ – elektrické piano a Moog synthesizer ve vzájemné kooperaci otevírá další skladbu. Rázné přechody a polyrytmické obrazce bicích a baskytary přinesou nádech latinskoamerického jazzu, vedle bicích zde spolupracuje i hráč na percussion Jaroslav Raušer a s touhle instrumentářkou přijde větší živelnost a energie. Kratochvíl si neodpustí svůj model mezihry s výtečným jazzorockovým melodickým motivem, strhujícím zejména na koncertech. Bobtnající a perlící hudební obraz výtečné hudební souhry kláves, elektrické kytary a rytmiky. Hodně improvizovaných míst, ale nikoliv v nějakých bezhraničních formátech. Bzučení moogu, basového moogu a už tu máme rumba koule, claves, conga a Latinskou Ameriku, která nám vběhne na pár taktů do pokoje a pak už se vezeme v kratochvílovské fúzi cestou necestou. Zajímavý příklad kreací a šťavnatých okamžiků….

PERUŤ – bzučení synthesizeru a sonizující tony Fender-Rhodes jsou hlavním poznávacím znakem, stejně jako elektrické smyčce. Skladba se pohybuje ve zvláštních hudebních krajinách melancholie, jakoby poprášená sněhem a s převalujícími se mlhami. Jako by se snažil imaginární pták vzlétnout a brání mu v tom nespecifikovatelné okolnosti…. Ze skladby sálá jakýsi vnitřní neklid a to už do tématu vstupuje i kvílivá Franclova kytara, vedle mlýnkových doprovodu v mahavishnovských rozkládaných kytarových doprovodech. Kozma střídá napětí s umírněnými bubenickými nástupy, stejně tak i Musil, který hraje o poznání méně výbojně. Vliv Mahavishnu Orchestra nepolevil ani v první polovině osmdesátých let, kdy byla tahle hudba milovníky nové vlny zatracována a vysmívána. Je tady ale smysl pro řád a kompoziční vrstevnatost a harmonická členitost…. Imaginární pták, jakoby se svými imaginárními pokus odlepit se od země vzdal.

PIVO V PRÁŠKU – jazzrock se tady více blíží rocku a a Francl mám možnost předvést něco ze svého kytarového umění. Jeho kytarové proměny znějí velmi sugestivně, ale navazuje na ně i další instrumentace a pracuje se zde s výrazným riffem. Bicí zde sice nehrají nějaká závartné eskapády, aby nezakryly ta jemná přediva synthesizerového vlákna a kytarových spojnic s elektrickým pianem. Kytarové téma zůstává zachováno jako základní motiv, ale poté se v mezihře Francl pustí do bytelně vystavěného kytarového běsnění v bluesovém ducha s precizními vršenými tóny. Komplexně zde můžeme vnímat jeho mistrovství jinak prezentovaného než od Luboše Andršta. Velmi zajímavý příspěvek na albu!

HVĚZDOŇ – zajímavý duet elektrického piana a baskytary. Kratochvíl a Musil se opravdu dokázali shodnout na výtečném architektonickém hudebním útvaru. Pulsuje, kreslí, barví a sugestivně si nás omotávají kolem prstu. Dalo by se říci subtilnější podíl na albu bez přítomnosti Kozmy a Francla. Tahle vzájemnost zní jako pečlivá hodinářská práce….

BOŽÍ ČLOVĚK – akustické kytary v playbacích krásně zvoní a rozlévají se prostorem, po nich nastoupí triangl a elektrická kytara v melancholických obrazcích. Musil moduluje na fretless bass pastoriusovské tóny a akustická kytara je opět v popředí. Kratochvíl ze synthesizeru dokázal vyloudit zvuky houslí, které se nad skladbou rozestupují jako ponurá mračna. Další výtečně zahraný a zaranžovaný kousek, plný šťavnatých hudebních okamžiků. Umírněné a smířlivé hudební téma…. Řekl bych, že skladba byla věnována nešťastnému Vladimíru Padrůňkovi, i když o tom nemám bližší informaci nebo důkaz….

Po předešlých albech zde chybí více energického podílu. On na albu Hvězdoň je, ale nemá zapotřebí se více zviditelňovat. Řekl bych, že zde mohli být přítomni Jana Koubková a Petr Flyn, ale Kratochvílova představa byla ryze instrumentální a tak album místy působí mírně cize, přesto je tady stále spousta vitální energie a muzikantského nadšení a tak čtyři hvězdičky se mi zdají být přiměřené….

» ostatní recenze alba Jazz Q - Hvězdoň
» popis a diskografie skupiny Jazz Q