Jazz Q - Hvězdoň (1984)

Album Jazz Q s poetickým názvem Hvězdoň si dnes pamatuji asi už jenom milovníci kapely a sledovači hudební produkce téhle kapely. O to větší důvod je album připomenout. Patří do osmdesátých let, kdy fusion music už nebyla středem pozornosti progresivně smýšlejících rockerů jako o deset let dříve a tak albu vyšlo v relativně malém nákladu. Co navíc, trestuhodně se na něm promítla okolnost, že Martin Kratochvíl si ho s kapelou natočil už v červnu 1981 ve svém domácím studiu v Budíkově, ale soudruh Supraphon ho vylisoval jako vinyl až v říjnu 1984! Vydavatelská politika za bolševika je kapitola sama pro sebe…..
U nás už tehdy byl rozjetý heavy metal, alternativní scéna a nová vlna a preciznost naší nejstarší jazzrockové skupiny už hodně lidem unikala. Kapela ale měla svoje publikum a tak díky koncertům existovala dál, třebaže prodeje jejich alb, navzdory vysoké laťce kvality nezadržitelně klesaly. Obal alba Josky Skalníka zaujal mou pozornost a protože jsem se zavile držel starých principů, album jsem zakoupil. Dnes ho mám v krabicovém balení kompletní produkce Jazz Q v remasteru a tak nad ním trochu zamudruji…

TRHANEC – bzučení polyfonního synthesizeru je jakousi introdukci první skladbě. Jazz Q opět změnilo sestavu, jak ostatně bylo v téhle kapele zvykem. Za bicí usedl nejlepší slovenský bubeník Palo Kozma a na baskytarový post přišel po odchodu Vladimíra Padrůňka méně známý Vít Musil. František Francl jako jediný zůstal v řadách kapely. Pro Kratochvíla je něčím jako Martin Barre pro Iana Andersona….. Skladba nabízí proaranžovaný jazzrock s řadou zajímavých aranžérských překvapení. Obdivuji hlavně úžasnou unisonovou hru jednotlivých instrumentů, která o sobě dává nápadně slyšet…

ROZEPŘE – Francl hraje kytarové party na dvanáctistrunnou akustickou kytaru a bloudivá tón Moog synthesizeru koloruje jeho plné harmonické tóny, které se nádherně prolínají. Skladba prochází několika kompozičními proměnami. Trochu zde cítím vliv Weather Report, s tím, že Franclova kytara zde supluje saxofon Wayneho Shortera. Barevnost skladba je vynalézavější než v předešlé skladbě. Jsou tu vedle moogu, také elektrické smyčce, elektrické piano Fender-Rhodes a Francl krásně moduluje tóny na elektrické kytaře a znovu nám připomíná svoji bluesovou orientaci. Kozma je na bicí velmi přesvědčivý, Musil se ale drží tak trochu vzadu…Citlivé nasazování tónů a citlivá dynamika jsou tady, stejně jako jinde u Jazz Q samozřejmostí…

PROCITÁNÍ – milovník Milese Davise – trumpetista Michal Gera zde účinkuje jako host a jeho elektrická trubka s dusítkem velkého jazzového reformátora dost připomíná. Přebírá zde hlavní roli sólisty, zatímco přeznívání elektrického piana a důrazné, ale zpomalené rytmiky nabídne jazzovou kontemplaci. Francl zde pauzíruje, ale Musil používá pastoriusovské glosy bezpražcové baskytary, což zní příjemně. Myslím, že náladami a celkovým pojetím navíc skladba výtečně koresponduje s názvem….

SILVESTR NA BAŠTÍRNĚ – elektrické piano a Moog synthesizer ve vzájemné kooperaci otevírá další skladbu. Rázné přechody a polyrytmické obrazce bicích a baskytary přinesou nádech latinskoamerického jazzu, vedle bicích zde spolupracuje i hráč na percussion Jaroslav Raušer a s touhle instrumentářkou přijde větší živelnost a energie. Kratochvíl si neodpustí svůj model mezihry s výtečným jazzorockovým melodickým motivem, strhujícím zejména na koncertech. Bobtnající a perlící hudební obraz výtečné hudební souhry kláves, elektrické kytary a rytmiky. Hodně improvizovaných míst, ale nikoliv v nějakých bezhraničních formátech. Bzučení moogu, basového moogu a už tu máme rumba koule, claves, conga a Latinskou Ameriku, která nám vběhne na pár taktů do pokoje a pak už se vezeme v kratochvílovské fúzi cestou necestou. Zajímavý příklad kreací a šťavnatých okamžiků….

PERUŤ – bzučení synthesizeru a sonizující tony Fender-Rhodes jsou hlavním poznávacím znakem, stejně jako elektrické smyčce. Skladba se pohybuje ve zvláštních hudebních krajinách melancholie, jakoby poprášená sněhem a s převalujícími se mlhami. Jako by se snažil imaginární pták vzlétnout a brání mu v tom nespecifikovatelné okolnosti…. Ze skladby sálá jakýsi vnitřní neklid a to už do tématu vstupuje i kvílivá Franclova kytara, vedle mlýnkových doprovodu v mahavishnovských rozkládaných kytarových doprovodech. Kozma střídá napětí s umírněnými bubenickými nástupy, stejně tak i Musil, který hraje o poznání méně výbojně. Vliv Mahavishnu Orchestra nepolevil ani v první polovině osmdesátých let, kdy byla tahle hudba milovníky nové vlny zatracována a vysmívána. Je tady ale smysl pro řád a kompoziční vrstevnatost a harmonická členitost…. Imaginární pták, jakoby se svými imaginárními pokus odlepit se od země vzdal.

PIVO V PRÁŠKU – jazzrock se tady více blíží rocku a a Francl mám možnost předvést něco ze svého kytarového umění. Jeho kytarové proměny znějí velmi sugestivně, ale navazuje na ně i další instrumentace a pracuje se zde s výrazným riffem. Bicí zde sice nehrají nějaká závartné eskapády, aby nezakryly ta jemná přediva synthesizerového vlákna a kytarových spojnic s elektrickým pianem. Kytarové téma zůstává zachováno jako základní motiv, ale poté se v mezihře Francl pustí do bytelně vystavěného kytarového běsnění v bluesovém ducha s precizními vršenými tóny. Komplexně zde můžeme vnímat jeho mistrovství jinak prezentovaného než od Luboše Andršta. Velmi zajímavý příspěvek na albu!

HVĚZDOŇ – zajímavý duet elektrického piana a baskytary. Kratochvíl a Musil se opravdu dokázali shodnout na výtečném architektonickém hudebním útvaru. Pulsuje, kreslí, barví a sugestivně si nás omotávají kolem prstu. Dalo by se říci subtilnější podíl na albu bez přítomnosti Kozmy a Francla. Tahle vzájemnost zní jako pečlivá hodinářská práce….

BOŽÍ ČLOVĚK – akustické kytary v playbacích krásně zvoní a rozlévají se prostorem, po nich nastoupí triangl a elektrická kytara v melancholických obrazcích. Musil moduluje na fretless bass pastoriusovské tóny a akustická kytara je opět v popředí. Kratochvíl ze synthesizeru dokázal vyloudit zvuky houslí, které se nad skladbou rozestupují jako ponurá mračna. Další výtečně zahraný a zaranžovaný kousek, plný šťavnatých hudebních okamžiků. Umírněné a smířlivé hudební téma…. Řekl bych, že skladba byla věnována nešťastnému Vladimíru Padrůňkovi, i když o tom nemám bližší informaci nebo důkaz….

Po předešlých albech zde chybí více energického podílu. On na albu Hvězdoň je, ale nemá zapotřebí se více zviditelňovat. Řekl bych, že zde mohli být přítomni Jana Koubková a Petr Flyn, ale Kratochvílova představa byla ryze instrumentální a tak album místy působí mírně cize, přesto je tady stále spousta vitální energie a muzikantského nadšení a tak čtyři hvězdičky se mi zdají být přiměřené….


reagovat

Zdeněk @ 27.03.2013 16:15:34
Ano, skladba Boží člověk byla opravdu věnována Láďovi Padrůňkovi, Martin Kratochvíl ji dokonce tak na koncertech JAZZ Q uváděl.

kedul adnavs @ 27.03.2013 19:26:18
Tohle je možná trošku diskutabilní. Pokud byla skladba Boží člověk skutečně věnována Vladimíru Padrůňkovi, tak buď dodatečně a nebo ještě za jeho života. Deska byla natočena v roce 1981, vydána v roce 1984 a Vláďa zemřel až v srpnu 1991, ale to není myslím až tak podstatné.
Pokud mi na této, jinak skvělé desce něco opravdu chybí, tak je to právě ta jeho basa!

Zdeněk @ 27.03.2013 20:40:19
Ano, když to takhle Martin uváděl, Vláďa Padrůněk
ještě byl na tomto světě. Taky mě moc chybí na naši
hudební scéně.

PaloM @ 28.03.2013 07:26:36
Ahoj Petr. Tento album som v predajniach nezachytil. Mám ho síce (vďaka Piťovi) v tom komplet boxe, ktorý spomínaš, ale k posluchu som sa ešte nedostal.
Padrůňka mám zafixovaného z výborného albumu Ota Petřiny Super-Robot, ku ktorému si tiež písal recenziu.
Elegie a Zvěsti som často počúval z LP platní.
Koncerty Jazz Q som v našich končinách nezaznamenal, možno si pamätníci spomenú, či ich videli v 70.-80. rokoch na Slovensku.
Vďaka Petr za výbornú recenziu.

Petr Gratias @ 28.03.2013 10:40:33
Ahoj PaloM...
díky za reakci.
Vladimír Padrůněk byl opravdový démon baskytary české rockové a jazzrockové historie.
Myslím, že to byl opravdu první hráč, který revolučním způsobem u nás začal hrát dravěji, agresivněji a expresivněji než bylo u nás do té doby zvykem. Pozorovat ho při koncertech byla opravdová lahůdka nejen pro posluchače, ale i pro hudebníky. Baskytaristé se na něho chodili dívat, co doluje ze svého obrosvského basového reproboxu a co předvádí na okrový model Jazz Bass Fenderu.
Měl jsem to štěstí si s ním jednou dát v Praze pivo u Zpěváčků... Obrovská náhoda (!) a také jsem zjistil, že je to normální kluk se smyslem pro humor.
Démon alkohol nad ním ale zvítězil a tenzpůsoboval jeho čímdál větší duševní labilitu, bylo ale i podezření na sklerózu multiplex (jako lékař budeš stoprocentně vědět, o co se jedná).
Dnes už je lékařská věda výrazně dál a kdo ví, jestli by ho dokázala toho vlivu zbavit, ale možná i psychiatrická cílená léčba. Jeho živbotní osudy jsou velmi pohnuté a na progboardu nemohou mít prostor.
Pražští rockeři staršího data ho určitě budou znát líp.
V každém případě na koncertech Etc.., Jazz Q dokázal řádit. Kocáb a Pavlíček měli plánu ho dostat do nově formovaného Pražského výběru (nedošlo k tomu), v Abraxasu a DUXU už na tom byl špatně, hodně špatně.
Vedle alb Pozorovatelna, Symbiosis, Stříhali dohola malého chlapečka (první V. Mišík), EP In Memoriam Jiří Jelínek ho najdeš ještě na Super-robotu (jak uvádíš), ale taky na Live Jazz Q.
ON, Vladimír "Guma" Kulhánek, Jiří Veselý, Fedor Frešo a Jiří Urbánek (FLAMINGO/PLAMEŇÁCI, ALTERNATIVA) patří mezi páteř baskytarové historie...
Nezapomenu na koncert Etc... v pražské Lucerně v r. 1977, kde "řádil" jako ďábel.
Věčná škoda. Myslím, že nebudu moc přehánět, když ho označím za "českého baskytarového Hendrixe"...

Mirek Kostlivý @ 28.03.2013 19:10:47
Petře, tak já mám na setkání s Vláďou Padrůňkem podobný zážitek. Někdy na jaře 1983 jsem ho potkal v zahradní restauraci na Žofíně, což je od Zpěváčků téměř co by kamenem dohodil. Již tenkrát byl na tom zdravotně i finančně dost špatně, ale pro mě jako pracujícího studenta v DP Metro nebyl problém mu těch pár piv zaplatit. Když už nás z restaurace vyhodili, tak Vláďa navrhl, že by jsme ještě mohli někde v popíjení pokračovat. Návštěvu dalšího Vládi (Mišíka) jsem mu z pochopitelných důvodů rozmluvil, ale navrhl jsem mu, že já mám ve Strašnicích bráchu, který je taky Vladimír, a tak jsme vyrazili tam. Abych se přiznal, tak jeden z důvodů byl ten, že jsem mu tam chtěl pustit Captaina Beefhearta, jehož tvorbu neznal - lépe řečeno ho znal pouze jako zpěváka na albu Hor Rats od Franka Zappy, kde skvěle zpívá úvodní skladbu Willie The Pimp. Určitě jsem do něho celou dobu hučel, jaký je to génius, a že ho musí blíže poznat. Cesta to byla náročná, Vláďa se jenom šoural, musel se mě přidržovat, ta choroba ho opravdu silně odrovnávala. Snad ještě více, než ten alkohol. Celou rodinu bratra jsme k ránu samozřejmě nešetrně probudili, ale když brácha viděl Vláďu, tak celý roztál, a moje nejoblíbenější Beefheartovo album Shiny Beast si poslechl společně s námi. Potom jsem Vláďu odvezl tramvají domů, ale kam to bylo, tak to si po těch 30-ti letech nevybavím ani náhodou. Ale mám doma, že žil s maminkou někde v Holešovicích.

Jednoznačně to byl ale skvělý basák, už jenom ten jeho pohyb po jevišti a originální hra byla nezapomenutelná. Velká ho škoda!

PaloM @ 28.03.2013 19:56:34
Petr, Mirek: pre tieto momenty milujem Progboard. Spomienky pamätníkov vyvážia všetky krízy tohoto fóra a dajú zabudnúť na neprajníkov.
Ďakujem vám.

vdeck @ 11.04.2014 13:40:23
Jenom poznámka k basákovi na albu Hvězdoň. Vít Musil hrál s pražskou fusion kapelou Jazz Fragment a patřil mezi mladé a nádějné české basisty. Těsně po nahrání alba s Jazz Q emigroval. Jestli se nepletu, tak hrál paralelně jak s Jazz Q, tak i s Jazz Fragment.

Předpokládám, že právě Musilova emigrace by mohl být důvod, proč album Hvězdoň vyšlo s takovým spožděním.

Tuhle sestavu s Franclem, Musilem a Kozmou jsem viděl živě v Bránickém divadle. Francl hrál hodně upozaděně a střídmě. Chvílemi to znělo, jako by hráli v triu, dost to připomínalo Weather Report a to především právě díky Musilovi hrajícímu na bezpražcové baskytaře.

Po přečtení vzpomínek na Vláďu Padrůňka, tak přidám i moji vzpomínku na něj. Viděl jsem ho v létě 82 v restauraci "U Betlémské kaple" a to již "chodil" za pomoci dvou francouzských holí. Byla tam s ním jedna kočka, která do něj neustále hučela, aby zavolal Martinovi (předpokládám, že Kratochvílovi), který ho určitě vezme zpátky. Vláďovi jsme taky zaplatili pivko, ale dále jsme ho nezajímali, protože se věnoval oné rudovlasé kočičce.