Kazachstán / V hrudi pták (2011)

Jsem velmi ráda, že jsem narazila na ostravskou kapelu, která si říká Kazachstán. Proč, ptáte se? Čtěte pozorně dál...

Hned zezačátku vás upoutá tak trochu hororový xylofon a přelívající se stopy kytar a kláves. Správně, je tu Initium. Tato minutová skladbička má za úkol vás naladit právě na vlnu nálad, které budou po dobu celého alba následovat. Přirozený přechod mezi Initiem a titulní skladbou V hrudi pták byl velmi dobrou volbou... Začíná pouze kytara a přidává se akustika. Když začne elektrická kytara hrát hlavní motiv, trochu mám pocit, jako bych poslouchala normalizační Modrý Efekt. Možná je to zdání, možná také ne. Velmi podstatnou úlohu zde plní i slide kytara a pěkně zaranžované dynamické smyčce. Tato skladba je mou oblíbenou hlavně kvůli tomu elegantnímu spojení nálad a instrumentální jistotě. Zaslechneme tam dokonce i specifickou flétnu kaval. Co bych také ráda vyzdvihla, je text, který do skladby pasuje naprosto přesně a je takový koncepčně-abstraktní, každý si jej může vyložit jinak. Nápadité kytarové sólo a různě se doplňující harmonické hlasy, ... málokdy používám slovní spojení „hudební orgie“, nicméně tady to sedí naprosto přesně.
V další skladbě Minulost už můžeme slyšet i syntetizér. Rockový refrén, po kterém přichází sólové houslové téma doprovázené cowbellem, je skvělým „odpočinkem“, ale musím také konstatovat, že aranžéři musí být Kazaši naprosto skvostní. Poměrně nezvyklé rozložení jednotlivých hlasů je prostě geniální. Skladbu završí kytarové sólo. Text Jaroslava Žily je morbidní, ale, jak už jsem říkala, naprosto dokonale zvolený.
Mé duše klid začíná mocnými tóny flétny kaval, kterou následuje trubka, akustická kytara a perkuse. Poprvé má výraznější groove i basová kytara. Tato kompozice má v jedné části hodně citelný jazzový nádech, což lidé jako já, kteří tento žánr hudby teprve objevují, jistě ocení. Duševní klid z toho opravdu čiší... Meditativně zabarvená kytara, kaval a trubka jako by si žily ve svém vlastním světě. Vliv Floydů je taktéž znát. Upřímně nevím, co bych měla dodat. Jednoduše desetiminutová meditativní syntéza všeho krásného.
Album má velmi dobře zvládnutou produkci, to má na vyznění skladeb taky velký vliv. Jsou dosti dynamicky pojaté, což právě vytváří všechny tyto nálady.
Kazachstán je trochu přímočařejší, dominuje mu hlavně zkreslená elektrická kytara a následně hymnický refrén. Je to trošku jinak pojaté, ale netrvdím, že se to do koncepce alba nehodí. Ba naopak, po skladbě Mé duše klid, ať už to byl jakkoli skvělý opus, je to správný „nakopávák“. Refrén si prostě nelze neprozpěvovat! Garantuji vám, že hned po prvním poslechu budete vědět, o čem mluvím. Progresivní postupy vnímám ale i tady, zejména pak kytarová témata podobající se motivům M. Efektu a jeho hlavní tváři Radima Hladíka.
Poetickým textem se chlubí i Tereza. No jakby ne... Až ten text pochopím, možná jej budu schopná i hodnotit. Každopádně je to zase typický rys pro Kazaše, u nikoho jiného takto zhudebněnou poezii naprosto určitě nenajdete. Nástroje se opět ukázkově přelívají a utvářejí neskutečný obraz toho, co jsou naši krajané ještě schopni vytvořit. Housle a trubka, elektrická kytara, baskytara, špičkové bicí... Já prostě nemám slov. Tak skvělé aranže a nápady!
Ponuré piano předznamenává předposlední kousek Ve tmách. Silně melancholický úvod s pěknými přechody k tématu, kde slyšíme sborový zpěv a zase tak poetický text... Kytara „gilmouruje“ a dotváří atmosféru.“Ve tmá – á – á – á – ch můžeš najít svou lásku / ve tmá – á – á – á – ch se klidně stane cokoli...“, toto si jsem schopná prozpěvovat pořád dokola... Tato skladba mě vynáší do úplně jiných dimenzí a sfér a vůbec všeho, co by se dalo nazvat nějakým prazvláštním fyzikálním názvem.
Akustická kytara šine dopředu poslední (ach ano, poslední) skladbu alba. Komediant je laděn spíše na klidnější vlnu, ale udržuje si jistou míru gradace, na kterou jsme již navyklí z předchozích věcí. Baskytara mě tady přímo fascinuje svou jednoduchostí, ale přitom nevlezlou poutavostí své linky. Poprvé zde můžeme slyšet moderní prvky – zejména zpěv studiově „zastřený“ a nějakým způsobem ekvalizačně upravený (v technologiích se holt nevyznám) doprovázený akustickou kytarou a jemnými bicími nástroji, jakožto přechod k dalšímu kytarovému tématu. Toto se hodně objevuje u soudobých indie rockových kapel. Příjemné zpestření a opět excelentní sólující kytara. Těžko vůbec popsat, jak je mi smutno z toho, že o tak nádhernou a propracovanou hudbu se dnes již téměř nejeví zájem.

Jak bych to jen shrnula, ...

Doufám, že se to někomu nebude zdát přehnané, ale opravdu si to nemůžu odpustit. Mé hodnocení neberte s rezervami, berte ho prostě takové, jaké je. Toto album pro mě představuje klenot a vzácný příklad toho, jak barevnou, pestrou a zároveň umělecky založenou hudbu jsme schopni ještě vytvořit. A člověk by si myslel, že už jsme to „snad zapomněli“.

» ostatní recenze alba Kazachstán - V hrudi pták
» popis a diskografie skupiny Kazachstán