Kazachstán - V hrudi pták (2011)

11.05.2014 alienshore | #

Po veľmi nádejnej EP "Bojím se bát" sa kapela Kazachstán prihlásila so svojim prvým plnohodnotným štúdiovým albumom "V hrudi pták" a treba povedať, že je to jednoznačne krok správnym smerom. Kontrastne zaujímavá predná obálka je opäť dielom speváka Alana Grezla a nemožno mu uprieť estetické cítenie a zároveň zmysel pre detail. V podstate aj hudobná náplň oplýva rôznymi kontrastmi a náladami. Mierne melancholická atmosféra sa opiera hlavne o zvuk, ktorý je značne odlišný od predošlého EP. Texty Jaroslava Žilu sú obalené do poetických obrazcov a dokonale zapadajú do prog-rockovo ladenej tvorby Kazachstánu.

Gitarista a skladateľ Robert Hejduk sa už neštylizuje tak viditeľne do polohy Radima Hladíka a zároveň už to menej pripomína aj samotný Blue Effect. Na druhej strane je však jasne čitateľná inšpirácia práve kapelou Pink Floyd. Jedná sa hlavne o pomalšie atmosférické plochy a zasnené gitarové sóla, a práve tam vzniká táto paralela. Celkom ma zaujala práca s dychovými nástrojmi, husľami alebo aj flautou. Práve tieto momenty ich posúvajú smerom vyššie a považujem to za veľmi osviežujúci prvok, ktorý bude dúfam aj naďalej súčasťou ich tvorby. Keďže texty nemajú obšírny charakter, tak značná časť hudby je postavená práve na inštrumentálnych motívoch a vyhrávkach. Kazachstán nie je typ kapely, ktorá sa bude vyžívať v kadejakých úletoch, skôr pekne pomaly graduje jednotlivé skladby až do konca a tak aj album dostáva vďaka tomu taký nenápadný jednoliaty koncept.

V podstate sedem art-rockových skladieb plynie bez najmenších problémov a nevybočujú ani veľmi okato z rady. Titulná skladba "V hrudi pták" zaujme krásnymi floydovskými gitarami, flautou a aj dychovými fanfárami, ktoré dokonale ladia s dojemnou melódiou. "Minulost" je najdrsnejší kúsok na albume a výrazne sa na nej podpísali husle a výborné gitarové sólo. Zjemnenie prichádza v songu "Mé duše klid", no obsahuje nápadité saxofónové sóla, ktoré to ťahajú trochu do jazzu. Aj tu je patrné, že je to hudba na viacero počúvaní, pretože odkrýva svoju krásu postupne. Na živých koncertoch sa určite bude dobre vynímať skladba "Kazachstán", kde si refrén môžu pospevovať aj samotní fanúšikovia. "Tereza" je ďalší aranžérsky poklad a na počudovanie sa v nej nespieva o žiadnej Tereze, ale o krásach prírodnej flóry. Prelínanie akustických a elektrických zvukov je dokonalé a v tomto je Kazachstán jasne nad vecou. "Ve tmách můžeš najít svou lásku" – je to zaujímavá úvaha a podarilo sa nasadiť tejto téze aj silný pocitový efekt, ktorý k takémuto love-songu jednoznačne patrí. Vrcholom albumu je posledná "Komediant", ktorá ma nádhernú melodickú linku a geniálne zakončenie, kde sa Robert Hejduk predviedol v tom najlepšom svetle.

Ak si chcete naozaj vychutnať toto dielo, tak sa najprv uistite či je doma čistý vzduch, pre istotu zamknite aj dvere a pustite sa do bádania albumu "V hrudi pták". Je dosť možné, že hudba na ňom vám upraví vaše patogénne zóny, ktoré sú pravidelne narúšané disharmonickou realitou. Ak je naozaj pravým poslaním hudby prinášať emócie, tak sa Kazaši trafili presne do čierneho. Dúfam, že sa Kazachstánu raz dostane širšieho uznania a budú stáť na rovnakom piedestáli ako ich štýlovo spriaznení Blue Effect. Konečné hodnotenie 4,5 hviezdičiek.
reagovat

06.04.2013 Kristýna | #

Jsem velmi ráda, že jsem narazila na ostravskou kapelu, která si říká Kazachstán. Proč, ptáte se? Čtěte pozorně dál...

Hned zezačátku vás upoutá tak trochu hororový xylofon a přelívající se stopy kytar a kláves. Správně, je tu Initium. Tato minutová skladbička má za úkol vás naladit právě na vlnu nálad, které budou po dobu celého alba následovat. Přirozený přechod mezi Initiem a titulní skladbou V hrudi pták byl velmi dobrou volbou... Začíná pouze kytara a přidává se akustika. Když začne elektrická kytara hrát hlavní motiv, trochu mám pocit, jako bych poslouchala normalizační Modrý Efekt. Možná je to zdání, možná také ne. Velmi podstatnou úlohu zde plní i slide kytara a pěkně zaranžované dynamické smyčce. Tato skladba je mou oblíbenou hlavně kvůli tomu elegantnímu spojení nálad a instrumentální jistotě. Zaslechneme tam dokonce i specifickou flétnu kaval. Co bych také ráda vyzdvihla, je text, který do skladby pasuje naprosto přesně a je takový koncepčně-abstraktní, každý si jej může vyložit jinak. Nápadité kytarové sólo a různě se doplňující harmonické hlasy, ... málokdy používám slovní spojení „hudební orgie“, nicméně tady to sedí naprosto přesně.
V další skladbě Minulost už můžeme slyšet i syntetizér. Rockový refrén, po kterém přichází sólové houslové téma doprovázené cowbellem, je skvělým „odpočinkem“, ale musím také konstatovat, že aranžéři musí být Kazaši naprosto skvostní. Poměrně nezvyklé rozložení jednotlivých hlasů je prostě geniální. Skladbu završí kytarové sólo. Text Jaroslava Žily je morbidní, ale, jak už jsem říkala, naprosto dokonale zvolený.
Mé duše klid začíná mocnými tóny flétny kaval, kterou následuje trubka, akustická kytara a perkuse. Poprvé má výraznější groove i basová kytara. Tato kompozice má v jedné části hodně citelný jazzový nádech, což lidé jako já, kteří tento žánr hudby teprve objevují, jistě ocení. Duševní klid z toho opravdu čiší... Meditativně zabarvená kytara, kaval a trubka jako by si žily ve svém vlastním světě. Vliv Floydů je taktéž znát. Upřímně nevím, co bych měla dodat. Jednoduše desetiminutová meditativní syntéza všeho krásného.
Album má velmi dobře zvládnutou produkci, to má na vyznění skladeb taky velký vliv. Jsou dosti dynamicky pojaté, což právě vytváří všechny tyto nálady.
Kazachstán je trochu přímočařejší, dominuje mu hlavně zkreslená elektrická kytara a následně hymnický refrén. Je to trošku jinak pojaté, ale netrvdím, že se to do koncepce alba nehodí. Ba naopak, po skladbě Mé duše klid, ať už to byl jakkoli skvělý opus, je to správný „nakopávák“. Refrén si prostě nelze neprozpěvovat! Garantuji vám, že hned po prvním poslechu budete vědět, o čem mluvím. Progresivní postupy vnímám ale i tady, zejména pak kytarová témata podobající se motivům M. Efektu a jeho hlavní tváři Radima Hladíka.
Poetickým textem se chlubí i Tereza. No jakby ne... Až ten text pochopím, možná jej budu schopná i hodnotit. Každopádně je to zase typický rys pro Kazaše, u nikoho jiného takto zhudebněnou poezii naprosto určitě nenajdete. Nástroje se opět ukázkově přelívají a utvářejí neskutečný obraz toho, co jsou naši krajané ještě schopni vytvořit. Housle a trubka, elektrická kytara, baskytara, špičkové bicí... Já prostě nemám slov. Tak skvělé aranže a nápady!
Ponuré piano předznamenává předposlední kousek Ve tmách. Silně melancholický úvod s pěknými přechody k tématu, kde slyšíme sborový zpěv a zase tak poetický text... Kytara „gilmouruje“ a dotváří atmosféru.“Ve tmá – á – á – á – ch můžeš najít svou lásku / ve tmá – á – á – á – ch se klidně stane cokoli...“, toto si jsem schopná prozpěvovat pořád dokola... Tato skladba mě vynáší do úplně jiných dimenzí a sfér a vůbec všeho, co by se dalo nazvat nějakým prazvláštním fyzikálním názvem.
Akustická kytara šine dopředu poslední (ach ano, poslední) skladbu alba. Komediant je laděn spíše na klidnější vlnu, ale udržuje si jistou míru gradace, na kterou jsme již navyklí z předchozích věcí. Baskytara mě tady přímo fascinuje svou jednoduchostí, ale přitom nevlezlou poutavostí své linky. Poprvé zde můžeme slyšet moderní prvky – zejména zpěv studiově „zastřený“ a nějakým způsobem ekvalizačně upravený (v technologiích se holt nevyznám) doprovázený akustickou kytarou a jemnými bicími nástroji, jakožto přechod k dalšímu kytarovému tématu. Toto se hodně objevuje u soudobých indie rockových kapel. Příjemné zpestření a opět excelentní sólující kytara. Těžko vůbec popsat, jak je mi smutno z toho, že o tak nádhernou a propracovanou hudbu se dnes již téměř nejeví zájem.

Jak bych to jen shrnula, ...

Doufám, že se to někomu nebude zdát přehnané, ale opravdu si to nemůžu odpustit. Mé hodnocení neberte s rezervami, berte ho prostě takové, jaké je. Toto album pro mě představuje klenot a vzácný příklad toho, jak barevnou, pestrou a zároveň umělecky založenou hudbu jsme schopni ještě vytvořit. A člověk by si myslel, že už jsme to „snad zapomněli“.
reagovat

alienshore @ 06.04.2013 19:46:52
krásna recenzia Kristýna ..., musím povedať že si inteligentná bytosť keď dokážeš precítiť slovami takúto hudbu, môžeš sa v budúcnosti venovať písaniu recenzií :-) ... pripomínaš mi Zlatinu Jeřábkovú, ktorá prispieva do Sparku a ktorú si veľmi vážim za jej rozhľad a štýl písania ....

zdenek2512 @ 07.04.2013 07:53:08
Kristýna: přečetl jsem si tvoji recenzi a otevřel stránky kapely a objednal ten jejich komplet. Co více dodat.

Snake @ 07.04.2013 10:33:45
Vida,Kazaši už tu mají třetí recenzi.Když jsi je před časem na progboard nahodila jsem tak nějak čekal,až recku časem připojíš.Pár dní to trvalo a dočkal jsem se.Je pěkná...

Mayak @ 07.04.2013 15:16:10
Kristýna : si frajerka, na mladú kočku super recka a konečne ďalší /ďalšia mladá krv, čo rozčerila miestne často stuchnuté a servilné stojaté vody ...
..a navyše na domácu - československú kapelu, ktorej členovia by tu tiež iste radi napísali nejaký svoj postreh, nebyť znechutenia miestnym Normalizátorom a Byrokratom N.1. Chápem, znechutenie tak, Roberta H. ako aj Jana G. ...

Kristýna @ 08.04.2013 12:26:59
Díky za pozitivní reakce. :-)

zdenek2512: Jak v první recenzi na toto album pravil i Snake, rozhodně nebudeš zklamán.

Mayak: Tvá reakce mě obzvlášť potěšila. Děkuji. :-) Jen mám malý dotaz; kdo přesně je tady ten "Normalizátor a Byrokrat N.1", kterého podle tvých slov, zdá se, nemusí ani členové samotné kapely?

Kristýna @ 08.04.2013 12:29:08
Mayak: Dovolím si můj dotaz "odvolat". Vzpomněla jsem si na Jeseteří přeloženou recenzi ze zahraničních stránek a je mi to jasné... :-)

zdenek2512 @ 08.04.2013 12:46:31
Kristýna: už jsem poslal i peníze Alanu Grezlovi. :) Díky za pěknou recenzi.

zdenek2512 @ 10.04.2013 12:40:13
Kristýna: Tak obě CD už dorazila. To regulérní album mám už podruhé ve stroji. Pěkně se to poslouchá a hlavně tam česky zpívají smysluplné texty.:-)

zdenek2512 @ 10.04.2013 12:45:19
Kristýna: Ještě na okraj když to doma pustím tak mě s tím manželka nevyhodí a bude to poslouchat se mnou :-)

Snake @ 10.04.2013 16:32:19
A neměli bychom opominout ani debutové ep Bojím se bát,zrovna včera jsem si ho zas jednou pustil.Možná není ještě tak dokonalé a vymazlené,ale i na něm nacházejí se výborné skladby.Mou nejoblíbenější je Za čtyři rohy,s úžasnými instrumentálními kouzly.Poctivé tuzemské muzice poctivé tři hvězdy.

Kristýna @ 10.04.2013 16:34:39
zdenek2512: Kazaši by určitě byli rádi i za novou recenzi, mysli na to. Jinak přeji příjemný poslech. :-)

zdenek2512 @ 26.07.2013 20:22:22
Kristynko sedime se zenou u sklenky vina a pustil jsem ji tuti desku. Cekal jsem co mi rekne a prohlasila to je dobra ta ostravska skupina pekne se to posloucha. Jeste jednou diky za peknou recenzi na jejimz zaklade jsem si koupil obe desky. Moc pekne na tuzemskou kapelu taky za pet .:-)

23.03.2013 Mayak | #

Zatiaľ, čo u severných i južných susedov tak Česka, ako aj Slovenska termín art rock, či prog rock je trvalo celkom udomácnený termín, v našich dvoch krajinách je stále nesmiernou vzácnosťou objaviť a spoznať kapelu, ktorá sa v dnešnej dobe celkom otvorene hlási k tomuto subžánru a súčasne nesie aj vlajku istej kvality. Nie je žiadnym prekvapením, že česť celého regiónu bývalej federácie zachraňuje Morava a predovšetkým jej ostravské podhubie, kde v kruhoch fanúšikov a znalcov tejto hudobnej odnože dominujú zoskupenia Jeseter a Kazachstán. Spriaznené a personálne prepojené skupiny pôsobia, ako kvety na dlho vyprahnutej záhrade, kde v nepochybne ťažšom období fungovali legendy, ako Synkopy, Progres 2, Futurum, či v jednej svojej etape aj celo-federálny Modrý efekt (rôzne modifikácie jednotlivých názvov teraz nie sú podstatné) a mimo výraznej inštrumentálnej zložky bol pomerne zásadný aj vokálny prejav a textový obsah ich komplexného hudobného diela.

Zatiaľ, čo Jeseter je celkom evidentne inšpirovaný globálnou tvorbou britskej legendy Yes, Kazachstán čerpá predsa len zo širšieho spektra, aj keď odkaz Pink Floyd je podobne, ako u mnohých prog rockových skupín vo svete tejto hudby najviac skloňovaný aj samotnou skupinou. Dovolím si celkom jednoznačne tvrdiť, že nosnými faktormi tvorby Kazachstán sú osobnosť skladateľa a kapelníka Roberta Hejduka a svojské texty, ktorých autorom je regionálny patriot Jaroslav Žila a ich interprétom Alan Grezl.

Kazachstán vydali už na počiatku roku 2008 päť skladový minialbum Bojím se bát, kde je cítiť ešte istú rôznorodosť a roztrieštenosť kompozícií, ale regulérny album V hrudi pták už pôsobí hodne kompaktne a pri klasickej „vinylovej“ minutáži má aj celkom slušnú formu gradácie a nepochybnej dynamiky celkového vyznenia.

Intro s názvom Initium prechádza hneď do titulnej dramatickej a pomerne členitej kompozície, kde sú slušne namixované art rockové ingrediencie a bohatá inštrumentálna paleta, plná zmien nálad a hudobných pocitov. Minulost je priamočiarejšia skladbička, solídne prifarbená aj výraznými plochami variabilných husľových pasáží.

Najdlhšia na albume, 10-minútová Mé duše klid už pomerne jasne evokuje odkaz Pink Floyd z obdobia albumov Wish You Were Here, či dlhých plôch na Animals, samozrejme v celkom originálnych a nepochybne pôvodných skladateľských a aranžérsky remeselne spracovaných verziách. Značný priestor pre trúbku, či kaval (píšťala) dávajú tejto skladbe skutočne nevšedné čaro. Kratšia no razantná a nástojčivá Kazachstán je osobitným holdom ako krajine, ktorú nesie skupina v názve, tak v skrytých významoch slov nepochybne aj samotnej kapele...

Tereza je podstatne lyrickejšia kompozícia s textovým posolstvom lásky k rodnému regiónu a Beskydám. V závere však skutočne nádherne vygradovaná. Opäť kratšia skladbička Ve tmách je v podstate klavírna balada, v refréne s pôsobivo zladenými vokálmi a s grafickými ornamentami sláčikov a dychových nástrojov. Záverečný vyše 8-minútový song Komediant je síce nepochybne art rocková záležitosť s typickými výrazovými prostriedkami stavby kompozície a plochami elektrickej i akustickej gitary, ale neubránil som sa - nie raz pri jej počúvaní aj istej súvzťažnosti s tými najlepšími kúskami zlatej éry Mišíkových Etc...

Mohol by som napísať, že V hrudi pták je dobrý, resp. veľmi dobrý album. Muzika, ktorú produkujú páni z kapely Kazachstán (ale aj spriaznených Jeseter) je však natoľko osobitná a svojská z pohľadu okolitých krajín (prog-scéna v Poľsku, či Maďarsku je špecifická a diametrálne o niečom inom) a v dnešnej dobe celkom ojedinelá u nás (rozumej v regióne Čiech, Moravy a Slovenska), že si zaslúži celkom nepochybne výraznú pozornosť vnímavého a citlivého poslucháča, ktorý sa nedal uspať nadprodukciou priemerností popu, mainstreamu a rôznych hudobných odnoží, ktorú sú často len hlúpou a slepou uličkou dlhodobého celosvetového trendu manipulácie oviec... Hodnotenie: 4+

27. 11. 2011
reagovat

Snake @ 23.03.2013 10:17:47
Aha,jako bych to už někde četl :)
Díky!

22.03.2013 Snake | #

Skupinu Kazachstán jsem poznal jen díky zajímavé a čtivé recenzi Miroslava Boštíka na artrock.cz. Neodolal jsem, na ofiko stránkách kapely poslechl si ukázky a obě její cédéčka si nakonec i koupil.

V hrudi pták. Již z názvu se dá vytušit, že texty budou zajímavé, těžko uchopitelné, plné obratů a metafor. Spolu s pokojnou hudbou, která nikam nekvapí, nehlučí, konejší a hladí, civilním zpěvem a podmanivými melodiemi tvoří vyrovnaný materiál, lákající a vábící k opakovanému poslechu. Působivé je i nástrojové obsazení. Krom nepostradatelné kytary, basy, bicích a kláves zhusta uslyšíme trubku, kaval, housle, saxofon nebo perkuse.

Vypíchl bych hlavně melodické, melancholické skladby V hrudi pták a Ve tmách, vrcholem alba je pak pro mne nejdelší, členitá a propracovaná Mé duše klid s lahůdkovými instrumentálními kouzly. Z konceptu alba se trochu vymyká nejjednoduší a nejchytlavější písnička Kazachstán, u které si podupávám s fortelem staříka na oblíbené Vlachovce a refrén na celé kolo zpívám spolu s kapelou.

Je to výborná deska, zabalená do jednoduchého digipaku s vytištěnými texty. Rád se k ní vracím a fanouškům art rocku - zejména domácí scény - ji doporučuji k ochutnávce. Dovoluji si tvrdit, že nebudete zklamaní..
reagovat