Premiata Forneria Marconi / Photos of Ghosts (1973)

Skupinu Premiata Forneria Marconi jsem poznal z interview s Radimem Hladíkem v Melodii v polovině sedmdesátých let. Radim se zde zmiňuje, že se zvolna formuje nový Modrý efekt (1975) a že se nehodlá orientovat jazzrockovým směrem, ale že společně s varhaníkem a zpěvákem Oldou Veselým, baskytaristou a zpěvákem Janem Novým a bubeníkem Vlado Čechem poslouchají art rock a že je velmi zaujala italská skupina Premiata Forneria Marconi. Kapelu jsem neznal, ale název jsem nezapomněl. Po vojně (1976) jsem informace kolem ní trochu získal od jiných sběratelů, ale u nás o nich v hudební tisku žádná zmínka nepadla, když jsem potom slyšel album Photos Of Ghosts, zůstal jsem navýsost mile překvapen, protože podobný typ hudby bych na Apeninském poloostrově neočekával. Nakonec jsem poměrně pracně album získal a patří mezi skvosty v mé domácí sbírce…

RIVER OF LIFE – procítěná akustická koncertní kytara Franka Mussidy nabídne zádumčivé téma, ke kterému se připojí melancholická flétna a kovový zvuk cembala, bublající basy Giorgia Piazzy a majestátní hammondky. Velmi zajímavý začátek, které mě evokuje kloubení hudby Focus a Gentle Giant a v další části mírně i prvky Van Der Graaf Generator (Pawn Hearts). Dále se ovšem odvíjí až subtilní témata, která už evokují vysokou italskou muzikalitou a smysl pro jedinečné harmonie. Před očima se odvíjí obraz trochu smutné krásy s vysokými estetickými hledisky prostřednictvím výtečného ovládání nástrojů. Je zřejmé, že každý z přítomných hráčů je mimořádně erudovaným umělcem, který má svůj nástroj přečtený a dokáže svůj hudební podíl vložit do zájmů celku. Zpívané hlasy se v některých okamžicích prolínají s Gregem Lakem a Gordonem Haskellem, ale chybí jím ona anglosaská dravost. Prolínání synthesizeru, varhan a mellotronu s postupnými klavírními výboji do finále je famózní…..

CELEBRATION – rocková dravost a zásadnost přichází v další skladbě. Jiný princip bubenické práce, elektrická kytara s baskytarou se zpovzdálí přiblíží do prvního sledu a už je zde i flétna a bzučení synthesizeru. Tenhle model je více britský, ale v mezihře opět přichází italská symfonicky málem pojednaná operní tematika. Kapela prokazuje řadu výtečných kreativit a proměn harmonií melodií s řadou rytmických výpadů. Taky zde cítím vliv klasického hudebního vzdělání, které rychle vstřebalo prvky progresívního rocku spojeného s art rockem. Stejně jako první skladba je i tato vysokého uměleckého kalibru…

PHOTOS OF GHOSTS – nechci říci, že tihle Italové opisovali od svých britských kolegů, ale tu a tam zde vliv některých kapel druhé poloviny šedesátých, ale především první poloviny sedmdesátých let cítím (Moody Blues, Beggars Opera, Gentle Giant…), ale všechno je zahráno s úžasným nasazením a citem a bravurností opravdových mistru. Teď například houslista Mauro Pagani dává výrazně najevo příslušnost k národu Nicola Paganiniho a je úžasné poslouchat bubenické víření s basovými ostináty a synthesizerové kouzlení ve spojení akustické kytary a cembala. Pokud by italská opera měl mít pokračování v 20. století s moderními výrazovými prostředky, určitě by měla částečně podobnou tvář….

OLD RAIN – akustická kytara hraje velmi uvolněně v téměř jazzové harmonii a je doplněna melancholií houslí a za asistence rytmiky zde dostává hudba impresivní charakter mnoha neohraničených nálad, v nichž můžeme vychutnat jednotlivé instrumentální vstupy a docenit tu jedinečnou eklektičnost, s jakou se instrumentace spojuje do neviditelného kruhu. Zadumaná flétna není andersonovská, ale spíš připomíná Iana McDonalda na raných King Crimson. Jsem naladěn do příjemné nostalgie a vizí pozvolného stmívání v osamělé krajině…

IL BANCHETTO – akustické kytary (mezi nimi i dvanáctistrunná) nabídnou jasnou hudební kompozici se otevřenými vokálními party jasných a čistých italských hlasů. Údernost harmonie s vokální složkou má jedinečnou atmosféru. Bzučení synthesizeru do přediv akustických kytar se zvláštně přelévá (teď dokonce s přítomnou harfou!). Analogový synthesizer, nezní tak měkce jako jeho potomci v osmdesátých letech, ale stále je schopen posluchače strhnout. V něčem jsou spřízněni s Gentle Giant, ale spíš náladami, než hudební formou. Trochu jazzu, trochu klavírních témat inspirovaných Čajkovským a Rachmaninovem. Prostě úžasná muzikantská práce s řadou obtížných postupů. Kompozice přestává byl instrumentálním opusem a opět se sem vrací italsky zpívaný text s otevíranými melodickými samohláskami s úžasným vrstvením harmonie.

MR. 9´TILL 5 – bubenické běhy Franze Di Cioccia mají úžasný nástup a propojení hřmících basů, bzučení synthesizeru a zkreslené elektrické kytary zde slaví úspěch. Při tom všem stačí ještě hudebníci zpívat poměrně náročné party ve vokálních polohách. Chvílemi vojenský pochodový rytmus, potom italská renesanční hudba. Fantastický smysl pro akcentovaný rytmus a náhle majestátní chrámové varhany, které střídají odpalované tóny kytary a ryčení synthesizeru. Tady jako bych cítil a možná i trochu slyšel Emerson Lake And Palmer, ale témata nejsou dlouhá, nenudí a nejsou určena k nějakým bezbřehým improvizačním emocím…

PROMENADE THE PUZZLE – historizující prvky hudby jsou v citlivém souladu s nahallovaným zpěvem a hudba po řadě peripetií a eskapád jakoby zvolna míří k bezpečnému přístavu, což prezentuje klavírní téma. Ale nekoná se nějaké ukolébávání. Náhle nastupuje dravé a úsečné prosekávání akcentů hudebních prvků napříč harmonickou strukturou. Základní motiv se opakuje a vstupuje sem flétna a hudba graduje a i když rytmus se přesouvá málem k boogie (!), vracíme se jakoby na divadelní scénu s očekávaným patosem a konečně opět pianissimu tlumených tónů varhan, které doprovází flétna. Zpívané zvolna graduje s výrazným akcentem a experimentem s hlasovým fondem a průrazné bzučivé spodní bass synthesizeru a baskytary otevírá pod nohama černou hlubinu zapomnění.

Famózní vyjádření pocitů, jedinečné instrumentální mistrovství, aranžérské nápady a prokreslování jednotlivých témat se děje ve velkém stylu. Myslím, že v Británii řadě otrockých a progressive rockových kapel mohlo zatrnout, když uslyšely, jaká hudba přichází ze slunné Itálie, která byla v šedesátých letech domovem úspěšných festivalových hvězd. Vůbec se nedivím, že si je vybrali Emerson Lake And Palmer pro svou značku Manticore a že Premiata Forneria Marconi spolupracovali i s věhlasným rockovým básníkem Peterem Sinfieldem. Škoda, že jsem neměl možnost seznámit se s jeho texty, tako jako u King Crimson a E.L.P. Nebudu nijak přehánět, že kapela Premiata Forneria Marconi představovala jeden z výrazných pilířů progresivního rocku dané doby a která se dokázala prosadit jak v USA, tak v Británii. Pět hvězdiček nad jakoukoliv pochybnost!

» ostatní recenze alba Premiata Forneria Marconi - Photos of Ghosts
» popis a diskografie skupiny Premiata Forneria Marconi