Jethro Tull / Rock Island (1989)

S Jethro Tull osmdesátých let jsem se úspěšně míjel, takže jsem se k poslechu „Skalnatého ostrova” dostal až dnes, a to ještě shodou nečekaných okolností.
Určitě to nebylo věci na škodu, ba právě naopak… Roky obrousily hroty žánrové vyhraněnosti a ztupily ostří kritického radikalismu mládí, zatímco vlna zájmu se z prudké bystřiny rozlila do poklidně plynoucí širé hladiny. Jistě i proto mě hudba na "Rock Island" velmi mile překvapila.

Jak už tu bylo zmíněno v předešlých ohlasech, album zní o dost tvrději, než kterékoliv jiné od „Andersonovy bandy”, což je pro mne rozhodně plus, stejně jako zdrsnělý hlas samotného frontmana (o mé zálibě v „havraních hrdlech” jsem psal již několikrát).
Nebudu hodnotit jednotlivé skladby (na to nemám tuhle nahrávku ještě tolik naposlouchanou), ale všech deset mi připadá hodně vyrovnaných a bez slabého místa, takže přes 50 minut příjemného hard rocku uplyne, jako nic.
Taky obal se dost povedl (o kvalitních textech, jak bývá u Andersona zvykem, není myslím třeba se rozepisovat).

Sečteno, podtrženo, velice zdařilá nahrávka, která sice neohrozí neochvějné postavení „vrcholných sedmdesátek” Aqualung, Thick As A Brick, Too Old To Rock’n’Roll: Too Young To Die, či Heavy Horses, ale se ctí se může zařadit hned za ně…

» ostatní recenze alba Jethro Tull - Rock Island
» popis a diskografie skupiny Jethro Tull