Uriah Heep / Look At Yourself (1971)

Skupina Uriah Heep patří mezi mé nejoblíbenější hard-rockové kapely vůbec. Z jejich tvorby, vyznačující se všeobecně vysokou kvalitou, je i po čtyřiceti letech cítit neobyčejná radost a svěžest, která podle mne v současné tvrdé bigbeatové hudbě velmi, velmi chybí. Toto, co jsem napsal, platí dvojnásob o této desce.
Tento výjimečný hudební počin otevírá dnes již klasický rockový flák LOOK AT YOURSELF. Tato skladba je po všech stránkách dokonalá, skupina šlape jak hodinky, Hensleyho orgasmické klávesy, skvěle sehraná pulzující rytmika Newton-Clarke, tvrdá Boxova kytara i Byronův vypjatý vokál tvoří dohromady tak úžasný celek, že člověk má pocit, že už to lepší být nemůže. Proto je mu velmi líto, že skladba po pouhých pěti minutách končí. Kdo ale čekal nějakou oddechovku, velmi se spletl, Uriáši nás vydechnout nenechají ani v nejmenším. Okamžitě poté totiž rozpálí krásnou skladbu I WANNA TO BE FREE, plná optimismu a elánu tehdy mladé kapely. A hned poté JULY MORNING, dlouhá epická skladba o lásce, plná velmi zajímavých hudebních témat a změn nálad, která právem patří mezi nejoceňovanější rockové skladby 70. let. Skupina zde ze sebe vydává to nejlepší a ještě je v tom podpoří hostující legendární Manfred Mann, který zde vyrobí jedno z nejkrásnějších sól na Moog vůbec. A hned po doznění této pecky se chopí Ken Hensley kytary a krásným slidováním uvede svižnou TEARS IN MY EYES, jednu z mých nejoblíbenějších písní od těchto anglických titánů. Všechno od počátečního až závěrečného akordu je tak perfektně vygradované, vypointované, že musím konstatovat, že se zde jedná o opravdový beatový orgasmus. Následuje SHADOWS OF GRIEF, plně dokazující, že se dá tenhle soubor dá považovat za plnohodnotně art-rockový. Experiment bez zbytečného nástrojového exhibování, je to dílo opravdu hodné těchto britských mistrů. Poté ještě kluci dokáží, že zvládnou napsat i jemnou baladu na úrovni. Ve WHAT SHOULD BE DONE. Zde si Hensley zahraje i na piano a Byron ukáže, že může být i něžným bardem. Celou desku uzavírá další nářez, LOVE MACHINE. Uriášovka jako řemen, která vždy rozjasní chmurný den prog-rockera.
Toto perfektně vyvážené dílo je tak skvělé, že není ani možné dát mu jiné hodnocení než 100%! Doporučuji poslechnout každému, kdo hledá v tvrdém rocku něco jiného než temnotu a šílenství, kdo v něm hledá spíše skutečnou, elegantní krásu.

» ostatní recenze alba Uriah Heep - Look At Yourself
» popis a diskografie skupiny Uriah Heep