Pearl Jam / Ten (1991)

Skupina Pearl Jam, to už je dnes přímo epochální záležitost. Spolu s Nirvanou, Alice In Chains, Soundgarden a Mudhoney patří asi mezi to nejlepší, co v devadesátých letech vzniklo. Její tvorba není založená na snaze být přehnaně originální či naopak co nejvíc podbízet, jde zde jen o to vyjádřit svoje pocity na dané hudební úrovni a to je vše. Typickým produktem tohoto uvažování je již velice slušný debut tohoto výborného seattleského kvintetu, jenž i 22 let po vydání neztrácí na kvalitě a na svěžesti.
Tento fakt potvrzuje hned úvodní, naléhavá ONCE, otevřená tajemným intrem. Jedná se zde o přímočarou, rockovou píseň podle klasického, prověřeného mustru, v níž ovšem kapela ukazuje vše, co umí, a že to umí perfektně! Všechno to šlape jako hodinky hned od začátku a Vedder si vás hned zde naprosto jistě svým barytonem podmaní. A pokud ne tady, tak se mu to podaří v EVEN FLOW, pokračující ve stejném duchu, otevřeného pěkným kytarovým riffem jak ze staré školy. Skvělé instrumentální výkony, skvělá gradace, skvělé všechno. Až je člověku líto, že po pěti minutách skladba skončí. Lítost ovšem po chvíli opadne, nebot´ poté kapela trochu ubere na tvrdosti a zahájí ALIVE. Pokud si někdo myslí, že v devadesátých letech hrály jenom depresivní, temné punk-metalové kapely, at´ si poslechne tohle! Tahle skladba je přímo nabitá pozitivní energií a cítím z ní obrovskou radostí ze života, která je nejvíc slyšet v McCreadyho sólu. Pak přijde pro změnu drsnější a rychlejší WHY GO, další excelentní věc, plná elánu a energie, která vás naprosto jistě nabije a poté pohltí. Jestli se vyprostíte z tenat tohohle nářezu, Pearl Jam vám ukáží, že dokáží hrát i trochu jinak. Následuje jemná, teskná skladba BLACK. Může působit sice trochu podivně měkce, ale já na její obranu musím říci, že v té měkkosti není ani stopa po popové podbízivosti. To není jemnost pro peníze, to je opravdový lidský cit, vyjádřený tím nejlepším způsobem. A to je možná rozdíl mezi Pearl Jam a indie-rockovou scénou (ale to je čistě můj názor, myslete si, co chcete). Krása je mrtva, at´ žije nádhera! Nenápadné drnkání na kytaru se rozvine v dojemnou píseň JEREMY, která v rychlejším tempu pokračuje v duchu své předchůdkyně, ale jde ještě dál. Zatímco minulá skladba nás okouzlila citem, tato vás učaruje jakýmsi zajímavým světem, který se v ní ukrývá a jehož součástí se určitě rádi stanete, stejně jako já, a stejně jako já se vám z něj nebudete chtít. Pokud se překonáte a dorazíte na jeho břeh, rozevře se před vámi OCEANS. Trvá to celé sice jenom tři minuty, ale po poslechu si budete připadat jistojistě jako po třech tisíciletích, strávených na vlnách nezkrotné, veliké Tethydy. Pak se ale náhle budete muset vrátit do reality, rychlé akordy dvou kytar vás z tohoto příjemného sna nesna vzbudí a začíná PORCH. Další z klasických pearljamovských vypalovaček vás určitě rozpálí doruda, abyste mohli vstoupit do dalšího, zatím největšího čarovného světa těchhle šikovných chlapíků. Rozevře se před vámi GARDEN. Přenádherná, křehká balada s tisíci přenádhernými momenty, která vás opět přesvědčí, že čas je relativní pojem, abyste se poté propadli do DEEP. Tak takhle se má dělat grunge, pomyslíte si, a pak navštívíte poslední z nádherných vesmírů tohoto alba. RELEASE, pomalá, něžná, klenutá, čarokrásná, tisíce adjektiv mne pro tuto píseň, žádné však není vhodné pro to, aby ji popsalo. Každé je totiž příliš slabé. To se prostě jako u LOVE,HATE,LOVE od Staleyho party MUSÍ SLYŠET! Proto mne vždy jímá nebetyčný smutek, když se tahle geniální věc rozplyne v tajemné outro, které jsme slyšeli již na začátku alba a výlet do širých dálek kreativních seattleských myslí skončí. Je to prostě výjimečný umělecký zážitek, fascinující svou elegantní nádherou, která v současném rockovém světě tolik chybí. Pět bodů, ale chtělo by to víc!

» ostatní recenze alba Pearl Jam - Ten
» popis a diskografie skupiny Pearl Jam