Smith, Patti / Wave (1979)

S tvorbou charismatické rockové písničkářky Patricie Smith jsem se seznámil před více než čtvrtstoletím díky jedné ze svých „vážných“ známostí. Ona slečna už dávno zmizela v propadlišti dějin, ale má náklonnost vůči Patti přetrvala dodnes.

„Wave“ byla první deska, kterou jsem od ní slyšel. Často je jí (i následující Dream Of Life) vyčítán příklon k popovějšímu soundu. Ano, možná zde ubylo ostentativního punkového rebelantství rané tvorby, ale ta vzdorovitost a nenapodobitelná hořkost Pattina nádherného hlasu tady ve spojení se skvěle postavenými a prokomponovanými melodiemi má pořád obrovskou sílu.
O parádní rozjezd se postará úvodní „Frederic“, jedna z mála Pattiiných veseleji laděných písniček, následována jednou z jejích nejproslulejších, neposlušnou „Dancing Barefoot“ z dílny Ivana Krále.
Bravurně interpretovaný cover „So You Wanna Be“ je bigbítová píseň o tom, co to obnáší být rockovou hvězdou. Samozřejmě s ironickým podtextem („ať se děje co se děje, vždycky si buď vědom toho, kým jsi- jsi rocková hvězda“).
Nádherná nostalgická, bohužel velice kratinká „Hymn“ zní jako z jiné doby, jako kdybychom se ocitli na podvečerním posezení v nějaké křesťanské komunitě na americkém venkově někdy koncem 19. století. Jen zpěv a střídmý akustický doprovod (dodnes jsem nepřišel na to, co to tam hraje za nástroj- pokud by někdo věděl, uvítám případné objasnění) .
Majestátní rockový nástup- a je tu „Revenge“, velice zdařilá, úderná záležitost, opět Královo dílko, stejně jako následující „Citizen Ship“, další rocková vypalovačka, jejíž text o ztraceném občanství mu Patti takříkajíc ušila na míru. Ve finále skladby, kdy Patti vykřikuje „What´s your name?“ je v pozadí slyšet Ivanovo „Ivan Král! Praha!“. Dnešním dvacátníkům už to nic moc neříká, ale za bolševika to mělo svou téměř magickou sílu. Nejen tato píseň, ale samotné působení českého emigranta v Patti Smith Group bylo mocipánům v tehdejším Československu trnem v oku a bezesporu to bylo jedním z důvodů, proč se v tehdejším (zdejším) oficiálním hudebním tisku o Patti Smith příliš nepsalo.
Tajemná „Seven Ways Of Going“ je brilantní ódou na ženský šarm a rafinovanost.
Opravdu nádherná píseň „Broken Flag“ je má nejmilovanější z této sady. Překrásně nahořklý zpěv ve spojení se symbolistickým textem je oslavou nikdy nezničitelné naděje a neuhasitelné touhy po svobodě. A nemohu nepochválit úchvatné kytarové sólo v jejím závěru.
Album uzavírá melodram „Wave“. Velice působivá a dojemně smutná zvuková koláž mořského příboje, hlasu a semtam probleskujícího hudebního doprovodu, přesněji řečeno jeho náznaku.

Ještě si neodpustím malý dovětek ohledně textů (ony to jsou spíš básně nezřídka obsahující archaické básnické výrazivo) Patti Smith. Ona sama se považuje možná víc za básnířku než za zpěvačku, což nedokážu tak nějak objektivně posoudit (každopádně zpěvačka je to excelentní!), neboť mám vůči ní velký dluh tím, že jsem ještě její literární tvorbě dosud nevěnoval patřičnou důkladnější pozornost. Snad se mi to podaří brzy napravit.
Ale zpět k hudbě- tohle album je prostě výborné. Vyvážené, nenásilné a přitom velice pestré a různorodé.

» ostatní recenze alba Smith, Patti - Wave
» popis a diskografie skupiny Smith, Patti