Smith, Patti - Wave (1979)

S tvorbou charismatické rockové písničkářky Patricie Smith jsem se seznámil před více než čtvrtstoletím díky jedné ze svých „vážných“ známostí. Ona slečna už dávno zmizela v propadlišti dějin, ale má náklonnost vůči Patti přetrvala dodnes.

„Wave“ byla první deska, kterou jsem od ní slyšel. Často je jí (i následující Dream Of Life) vyčítán příklon k popovějšímu soundu. Ano, možná zde ubylo ostentativního punkového rebelantství rané tvorby, ale ta vzdorovitost a nenapodobitelná hořkost Pattina nádherného hlasu tady ve spojení se skvěle postavenými a prokomponovanými melodiemi má pořád obrovskou sílu.
O parádní rozjezd se postará úvodní „Frederic“, jedna z mála Pattiiných veseleji laděných písniček, následována jednou z jejích nejproslulejších, neposlušnou „Dancing Barefoot“ z dílny Ivana Krále.
Bravurně interpretovaný cover „So You Wanna Be“ je bigbítová píseň o tom, co to obnáší být rockovou hvězdou. Samozřejmě s ironickým podtextem („ať se děje co se děje, vždycky si buď vědom toho, kým jsi- jsi rocková hvězda“).
Nádherná nostalgická, bohužel velice kratinká „Hymn“ zní jako z jiné doby, jako kdybychom se ocitli na podvečerním posezení v nějaké křesťanské komunitě na americkém venkově někdy koncem 19. století. Jen zpěv a střídmý akustický doprovod (dodnes jsem nepřišel na to, co to tam hraje za nástroj- pokud by někdo věděl, uvítám případné objasnění) .
Majestátní rockový nástup- a je tu „Revenge“, velice zdařilá, úderná záležitost, opět Královo dílko, stejně jako následující „Citizen Ship“, další rocková vypalovačka, jejíž text o ztraceném občanství mu Patti takříkajíc ušila na míru. Ve finále skladby, kdy Patti vykřikuje „What´s your name?“ je v pozadí slyšet Ivanovo „Ivan Král! Praha!“. Dnešním dvacátníkům už to nic moc neříká, ale za bolševika to mělo svou téměř magickou sílu. Nejen tato píseň, ale samotné působení českého emigranta v Patti Smith Group bylo mocipánům v tehdejším Československu trnem v oku a bezesporu to bylo jedním z důvodů, proč se v tehdejším (zdejším) oficiálním hudebním tisku o Patti Smith příliš nepsalo.
Tajemná „Seven Ways Of Going“ je brilantní ódou na ženský šarm a rafinovanost.
Opravdu nádherná píseň „Broken Flag“ je má nejmilovanější z této sady. Překrásně nahořklý zpěv ve spojení se symbolistickým textem je oslavou nikdy nezničitelné naděje a neuhasitelné touhy po svobodě. A nemohu nepochválit úchvatné kytarové sólo v jejím závěru.
Album uzavírá melodram „Wave“. Velice působivá a dojemně smutná zvuková koláž mořského příboje, hlasu a semtam probleskujícího hudebního doprovodu, přesněji řečeno jeho náznaku.

Ještě si neodpustím malý dovětek ohledně textů (ony to jsou spíš básně nezřídka obsahující archaické básnické výrazivo) Patti Smith. Ona sama se považuje možná víc za básnířku než za zpěvačku, což nedokážu tak nějak objektivně posoudit (každopádně zpěvačka je to excelentní!), neboť mám vůči ní velký dluh tím, že jsem ještě její literární tvorbě dosud nevěnoval patřičnou důkladnější pozornost. Snad se mi to podaří brzy napravit.
Ale zpět k hudbě- tohle album je prostě výborné. Vyvážené, nenásilné a přitom velice pestré a různorodé.

reagovat

zdenek2512 @ 30.09.2013 13:05:29
Tohle album stejně jako tři předchozí je excelentní. Tuhle ženskou já od první chvíle co jsem ji slyšel zbožňuji pro její hlas, muziku co dělá prostě pro vše. Písničky Blue Oyster Cult i R.E.M, kde učinkovala získaly originální rozměr. Díky za recenzi a připomenutí umělkyně, která nemá obdoby. Její první album Horses podle mě patří do zlatého fondu rockové hudby. btw krásně a výstižně napsané.

PaloM @ 30.09.2013 17:02:56
Pripájam sa k Zdenkovi. Patti som začal objavovať iba pred pár rokmi, mám už celú diskografiu. Patti je neskutočne ťažko životom skúšaná umelkyňa, skoro všetkých, ktorých milovala, skosila predčasne smrť. Obdivujem ju, toľko žiaľu prežiť, to málokto dokáže.

zdenek2512 @ 30.09.2013 17:32:01
Palo diky za podporu, ja jsem Patti slysel poprve na Antidisko Jiriho Cerneho a to pisnicku Birdlsnd a potom Pissing on the River. Tehdy mi Patti ucarovala. Byl o ni taky pekny clanek od Jiriho Cerneho v Melodii. Libi se mi od ni vsechno mam taky vsechny CD a vsecno co vyslo na vinylech. Mam hodne rad Gone Again to uzasna deska, doporucuji.

Jarda P @ 01.10.2013 05:56:37
Taky jsem přišel na Patti Smith díky Jiřímu Černému a jeho pořadům na kolejích na Strahově, konkrétně albu Easter. Na rozdíl od ostatních jsem ale nikdy nepřišel na chuť albu Horses, je tedy jediné, které od ní nevlastním.Každé další je svým způsobem skvělé a dodnes nevydala nic slabšího.

zdenek2512 @ 01.10.2013 06:14:10
JardaP: zdravim, Horses diky produkci Johna Calea ma naladu blizkou Velvet Underground. Mozna je taky nejvice depresivni a asi nejtemnejsi. Ja jako trochu slabsi vnimam Dream of Life. Jiri Cerny byl velky Patiin propagator. :-)

diesbies @ 01.10.2013 08:12:17
Děkuji za reakce, přátelé. Já mám rád od Patti všechna alba, nejvíc asi Dream Of Life. Ale je pravda, že ta novější ještě nemám tolik naposlouchaná.

diesbies @ 01.10.2013 08:59:21
BTW, ten neidentifikovaný nástroj v "Hymn" by mohla být citera.

Matouš @ 01.10.2013 09:18:24
diesbies: Díky za bezvadnou recenzi mojí milované Patti. První čtyři alba považuji za naprostou klasiku nejen od ní, ale i v rámci západní rockové hudby vůbec. Z těch prvních čtyř alb je každé úplně jiné a těžko bych mohl říct, které z nich mám ve větší oblibě...

diesbies @ 01.10.2013 21:47:24
Matouši děkuji. Patti je bezesporu unikátní persona.

Někteří umělci končí, protože už nemají co říct (to je ten lepší případ) a nebo protože si jejich desky už nikdo nekupuje. Patti v roce 1979 taky končila, ale z důvodu nedostatku kvalitního materiálu. Holt, chtěla se věnovat své rodině.

Jaké je Wave loučení? Výborné, ostatně od Patti jsem zvyklý jen na kvalitní zboží. Pravda, o nějakých syrových odlescích Horses už nemůže být téměř řeč a Patti se zcela proměnila v nesmírně originální rockovou písničkářku. Ano, skladba Wave opět potvrzuje, že titulní skladba bývá nejvíce ujetá a náročná na poslech.

Jinak ale deska příjemně odsýpá. Frederick je hitovka, trochu ve stylu Beacuse the Night, Dancing Barefoot je nesmírně působivá kytarovka a Revenge patří k mým oblíbeným mlžným skladbám, při kterých se stačí položit na podlahu a nechat se jen unášet.

Pro fanoušky netradičních písničkářů se tahle deska určitě stane vítaným společníkem a i když je Wave z první čtveřice nejslabší, tak je to spíš dáno vysokou kvalitou jejích předchůdců, než nějakou hudební vatou.

****
reagovat

PaloM @ 27.07.2012 06:02:01
Dancing Barefoot - Patti Smith with Eddie Vedder and Johnny Depp August 28, 2010. Nádhera !
>> odkaz