Guns N’ Roses / Appetite for Destruction (1987)

Pamatuju si to, jako by to bylo včera. Bylo mi 14, byl podzimní večer a já hledal, co bych si pustil za hudbu. Našel jsem nějaké cd, na kterém byla složka "Appetite For Destruction". Netušil jsem, o co jde, co je to za kapelu. Nasadil jsem sluchátka, stisknul play a..

..změnil se mi můj svět. Nikdy předtím jsem nic takového neslyšel. Už první tóny Welcome To The Jungle upozorňovaly na to, že půjde o něco jedinečného. Já v té době poslouchal U2 a různé britské kytarovky, takže pochopte, že tohle byl tak trochu šok. Ten drive, ten uječený zpěv, ta živočišnost, arogance, kterou byly naplněny neskutečné kytarové riffy pánů Slashe a Izzyho Stradlina. Tato deska byla tou deskou, která otevřela stavidla mého hudebního vkusu a spustila pomyslnou loďku po řece rock'n'rollu.

Co dodat k písním? Vždyť to album je doslova napěchované hity, každý si najde něco svého - vždyť manická Paradise City, Sweet Child O' Mine s kolotočovým riffem, tyto skladby zná každý, kterého někdy políbil rock. Za mě musím vyzdvihnout Mr Brownstone, heroinovou zpověď s vynikajícím kytarovým riffem, který jsem po večerech drtil na kytaru. Souhra Izzyho a Slashe je výborná a dokazuje, že Izzy byl jako hráč i songwriter nedoceněný a zastíněný kloboukem slavnějšího spoluhráče. Narozdíl od dalších desek GN'R tu není slabé místo, celá nahrávka je konzistentní od začátku do konce. A jde o tak výbornou nahrávku, že jsem si jí o dva roky později za těžce ušetřené peníze koupil v Londýně :)

» ostatní recenze alba Guns N’ Roses - Appetite for Destruction
» popis a diskografie skupiny Guns N’ Roses