Bond, Graham / The Sound of 65 (GBO) (1965)

Graham Bond Organization, stejně tak jako Graham Bond (sólista) zrovna nepatří na Progboardu k nějak příliš frekventovanému pojmu, ale protože vím, že i zde se najdou milovníci blues, zejména rhythm and blues a progresivního jazzu starších časů, tak si říkám, že by bylo dobré sem nasadit i titul The Sound Of ´65 , který zde podle mého názoru chybí.
Když se dívám na setlist skladeb, je zde z dnešního úhlu pohledu pár standardů historického kalibru, ale mě obecně zaujalo pojetí skladeb. Pozorný posluchač (nejen podle sezamu hudebníků) poznává, že ve skladbách nefiguruje elektrická kytara, což se mohlo jevit na dvou dobu dost odvážné. Ale legendární, ale obecně nejzásadnější album rhythm and blues šedesátých let na britských ostrovech John Mayall And Eric Clapton Bluesbreakers (1966) přichází o necelý rok později a tak rhythm and blues v podání infant terrible britské scény bylo do značné míry zjevením.
Nebudu se proto zabývat detailnějším rozborem skladeb, ale spíš bych „vypíchnul“ některé skladby, jako např. WADE IN THE WATER, kde Graham Bond hraje výtečně na hammondky a připomněl třeba i ON BABY, kde už tehdy (před slavným creamovským dvojalbem Wheels Of Fire), řádí Ginger Baker ve svém sóle na bicí soupravu, kterému je poskytnut nebývalý prostor v době, kdy bicí fungovaly především jako rytmický nástroj a vedle melodických instrumentů do té doby neměly prakticky šanci.. GOT MY MOJO WORKING od Morganfielda alias Muddyho Waterse, je zde málem černošštější než v originále (!) a také zde cítím, že právě tady asi Michal Prokop vstřebával svoje výtečné frázování pro Framus Five na albu Blues In Soul, kam tuto skladbu zajímavě nazpíval…
EARLY IN THE MORNING si budou pamatovat posluchači-pamětníci na albu Ginger Baker´s Air Force (1970), kde navíc zpívaly dvě výtečné ženské a kde hraje vedle kapelníka Bakera i sám Graham Bond….
TRAINTIME samozřejmě známe z podání Jacka Bruce v dobách Cream opět na zmiňovaném majstrštyku Wheels Of Fire (1968). Tady má skladba svůj předobraz a je zajímavé si pustit tuto podobu a onen creamovský model. Je zde hodně shodného, třebaže na koncertě získává v pojetí skladba ještě více emocionální dravost a syrovost podání.
Na albu obdivují všechny zainteresované hráče a na první poslech jasné a přehledné aranže skladeb. Ať už byly jejich povahové profily jakékoliv, myslím, že tady se sešla výtečná parta, která ctila blues ve všech jeho odstínech. Vynikající frázování, smysl pro kolektivní hru, bezpečné rytmické proměny a instrumentální vstupy, ať už je pod nimi podepsán Graham Bond, nebo Jack Bruce, Dick Heckstall-Smith nebo Ginger Baker. O jejich výjimečností svědčí fakt, že tahle jména se prosadila nejenom v Albionu, ale i v kontinentální Evropě a v USA. Dnes patří do zlatého fondu blues a jazzu a ne náhodou se jejich hudební osudy prolínaly i v dalších letech.
Na albu oceňuji i stylovost a odevzdanost, což se v interpretaci velmi promítá. Kdo cítí blues a dokáže ocenit jeho ryzí formu, ať už je téměř identická s originály, nebo je přetransformovaná v novém pojetí, tak se na tomto albu najde. Při poslechu se mi vybavují některé staré hudební černobílé psychologické nebo hudební filmy se zvláštní atmosférou, na které se tahle hudba výrazným způsobem podílí.

Je škoda, že na Progboard už nepíše Filozof a také OHNOTHIMAGEN se odmlčel. Myslím, že by dokázali tuhle hudbu zhodnotit a přihodit i svoje polínko do ohně.
V každém případě mohu nejenom pamětníkům, ale i těm, kteří pátrají na vlastní pěst v hudební minulosti šedesátých let tohle album doporučit. The Sound Of ´65 a následné There´s A Bond Between Us patří skutečně mezi špičkové záležitosti a obě alba v dobách The Beatles a Rolling Stones dokázala získat svoje publikum, rekrutované spíše v intelektuálnějších kruzích a jsem rád, že obě vyšla v digitální verzi a pročistil se jejich sound. Zcela se ztotožňuji s Voytusem a dávám pět hvězdiček.

» ostatní recenze alba Bond, Graham - The Sound of 65 (GBO)
» popis a diskografie skupiny Bond, Graham