Bond, Graham - The Sound of 65 (GBO) (1965)

Graham Bond Organization, stejně tak jako Graham Bond (sólista) zrovna nepatří na Progboardu k nějak příliš frekventovanému pojmu, ale protože vím, že i zde se najdou milovníci blues, zejména rhythm and blues a progresivního jazzu starších časů, tak si říkám, že by bylo dobré sem nasadit i titul The Sound Of ´65 , který zde podle mého názoru chybí.
Když se dívám na setlist skladeb, je zde z dnešního úhlu pohledu pár standardů historického kalibru, ale mě obecně zaujalo pojetí skladeb. Pozorný posluchač (nejen podle sezamu hudebníků) poznává, že ve skladbách nefiguruje elektrická kytara, což se mohlo jevit na dvou dobu dost odvážné. Ale legendární, ale obecně nejzásadnější album rhythm and blues šedesátých let na britských ostrovech John Mayall And Eric Clapton Bluesbreakers (1966) přichází o necelý rok později a tak rhythm and blues v podání infant terrible britské scény bylo do značné míry zjevením.
Nebudu se proto zabývat detailnějším rozborem skladeb, ale spíš bych „vypíchnul“ některé skladby, jako např. WADE IN THE WATER, kde Graham Bond hraje výtečně na hammondky a připomněl třeba i ON BABY, kde už tehdy (před slavným creamovským dvojalbem Wheels Of Fire), řádí Ginger Baker ve svém sóle na bicí soupravu, kterému je poskytnut nebývalý prostor v době, kdy bicí fungovaly především jako rytmický nástroj a vedle melodických instrumentů do té doby neměly prakticky šanci.. GOT MY MOJO WORKING od Morganfielda alias Muddyho Waterse, je zde málem černošštější než v originále (!) a také zde cítím, že právě tady asi Michal Prokop vstřebával svoje výtečné frázování pro Framus Five na albu Blues In Soul, kam tuto skladbu zajímavě nazpíval…
EARLY IN THE MORNING si budou pamatovat posluchači-pamětníci na albu Ginger Baker´s Air Force (1970), kde navíc zpívaly dvě výtečné ženské a kde hraje vedle kapelníka Bakera i sám Graham Bond….
TRAINTIME samozřejmě známe z podání Jacka Bruce v dobách Cream opět na zmiňovaném majstrštyku Wheels Of Fire (1968). Tady má skladba svůj předobraz a je zajímavé si pustit tuto podobu a onen creamovský model. Je zde hodně shodného, třebaže na koncertě získává v pojetí skladba ještě více emocionální dravost a syrovost podání.
Na albu obdivují všechny zainteresované hráče a na první poslech jasné a přehledné aranže skladeb. Ať už byly jejich povahové profily jakékoliv, myslím, že tady se sešla výtečná parta, která ctila blues ve všech jeho odstínech. Vynikající frázování, smysl pro kolektivní hru, bezpečné rytmické proměny a instrumentální vstupy, ať už je pod nimi podepsán Graham Bond, nebo Jack Bruce, Dick Heckstall-Smith nebo Ginger Baker. O jejich výjimečností svědčí fakt, že tahle jména se prosadila nejenom v Albionu, ale i v kontinentální Evropě a v USA. Dnes patří do zlatého fondu blues a jazzu a ne náhodou se jejich hudební osudy prolínaly i v dalších letech.
Na albu oceňuji i stylovost a odevzdanost, což se v interpretaci velmi promítá. Kdo cítí blues a dokáže ocenit jeho ryzí formu, ať už je téměř identická s originály, nebo je přetransformovaná v novém pojetí, tak se na tomto albu najde. Při poslechu se mi vybavují některé staré hudební černobílé psychologické nebo hudební filmy se zvláštní atmosférou, na které se tahle hudba výrazným způsobem podílí.

Je škoda, že na Progboard už nepíše Filozof a také OHNOTHIMAGEN se odmlčel. Myslím, že by dokázali tuhle hudbu zhodnotit a přihodit i svoje polínko do ohně.
V každém případě mohu nejenom pamětníkům, ale i těm, kteří pátrají na vlastní pěst v hudební minulosti šedesátých let tohle album doporučit. The Sound Of ´65 a následné There´s A Bond Between Us patří skutečně mezi špičkové záležitosti a obě alba v dobách The Beatles a Rolling Stones dokázala získat svoje publikum, rekrutované spíše v intelektuálnějších kruzích a jsem rád, že obě vyšla v digitální verzi a pročistil se jejich sound. Zcela se ztotožňuji s Voytusem a dávám pět hvězdiček.

reagovat

Voytus @ 12.12.2013 15:31:46
No vida, tak jsem ten profil nepsal úpně zbytečně :-). Graham Bond mě vážně dostal. Dost podceňovaná osobnost britského blues, asi i kvůli tomu, že toho moc nestihl a kvalita dost kolísá (všechny ty závislosti a okultní smýšlení si holt vybraly své). Já se nejprve dostal k jeho okultním albům, až později k těm starším, a jeho pojetí blues je skutečně osobité - především hra na hammondky.

Graham Bond je velmi zvláštní postavou britského blues. Za svůj život toho moc nevydal, ale rozhodně mu to neubírá na významu. Naopak, jeho pojetí blues nemá obdoby - ať už provedení, či sestava - hammondky, dva saxofony, baskytara (případně kontarabas) a bicí. Kytara opravdu nebyla zapotřebí.
Debutové album Graham Bond ORGANization je ve znamení převzatých i autorských bluesových skladeb. Výběr převzatých skladeb je vcelku standartní - Hoochie Coochie Man od Willie Dixona a Got My Mojo Working od Muddy Waterse jsou takové fláky, že snad není bluesman, který by je nehrál. Snad jen, že verze GBO patří k těm nejlepším a nejživelnějším verzím, které v případě těchto coverů znám. V té první je i krátká pasáž, kde maestro Bond hraje najednou na hammondky a saxofon.
Každá ze skladeb má svou specifickou náladu, Bondovy hammondky (ale i uhrančivý zpěv) jim dodávají zvláštní, záhrobní atmosféru. Netuším, jak moc v této době jel v okultismu, ale jeho blues na mě působilo vždy dost temně - zde vpodstatě všechny autorské věci - Neighbour Neighbour, Spanish Blues, Oh Baby (skvělé sólo na bicí). Skvělé a podobně děsivé jsou i oba tradicionály - Early in the Morning, Wade in the Water. Train Time, kde se Jack Bruce předvádí na harmoniku, nemá chybu. Také si nejsem jistý, jestli další verze této skladby překonaly právě tuto nahrávku. Vpodstatě tu každá ze skladeb stojí za zmínku.
Hodnotit výkony Bakera, Bruce, Heckstall-Smithe i samotného ORGANizátora nemá smysl, sóla jsou perfektní, souhra ohromující, energie pohlcující.
reagovat

Filozof @ 20.04.2011 18:19:05
Dovolím si doplnit
- magii propadl daleko později a poslechneš-li si alba z té doby, je to o něčem ale úplně jiném.
- Je t oskutečně první vydané album, ale pro zajímavost doplňuji, že nahráli už dříve skladby pro jiné LP, které však vyšlo až později.

Jinak se záhrobní atmosférou jsi mne překvapil. Nikdy jsem si nevšiml, že by měl Bond jinou atmosféru Hammondek, než všechny ostatní skupiny té doby. Musím prozkoumat. :-)

A jinak jsem rád, že tuto postavu (jednu ze tří zakladatelských britského RnB) neposlouchám sám...

Voytus @ 21.04.2011 06:48:32
Filozof: Díky za upřesnění, už jej nějakou dobu naposlouchávám, ale ty dvě první desky jsem si poslechl včera po delší době a že byl čas, tak jsem se konečně i nějak vyjádřil. Hodlám pokračovat, Bond si zaslouží pozornost.