Yes / Close to the Edge (1972)

Tak jsem se, po opětovném přečtení předchozí recenze, rozhodl tomuto skvělému albu zase trošku napravit rating a přispět taky svojí troškou do mlýna...

Nejsem si už jist, které album jsem od Yes slyšel jako úplně první...jestli Close To The Edge, nebo Tales From The Topografic Oceans...ale vždyt'je to jedno..
Po všech albech, co jsem od "yesáků" slyšel, mi tohle stále připadá jako jejich the best...a po dalších a dalších posleších se v tom jen utvrzuji.
Tohle je zkrátka při každém poslechu stále úžasný hudební zážitek...

Close To The Edge...Tak už jen kvůli této kompozici si album zaslouží okamžitě pět hvězd...I kdyby třeba další skladba měla být rumunská hymna hraná na balalajku a ta další třeba internacionála hraná na nervy...
Tohle je opravdové hudební umění...opět se mi nedostává slov...
Už jen ten začátek...zurčení vody, šumění lesa, hladivý ptačí zpěv...a pak ten totální progresivní nájezd...mlask.
Nejvíc mi zde běhá mráz po zádech, když poslouchám část zvanou I Get Up I Get Down...jestli se dá označit něco za ušní orgasmus, tak jednoznačně tohle...
Jon Anderson je neuvěřitelný zpěvák...i když, né vždy jsou ty pocity vzájemné...třeba jedna kamarádka měla jednou tu odvahu ho označit za kastráta...Po tom, co jsem jí na to odpověděl, se se mnou potom tak měsíc nebavila...ale to sem nepatří..:)
Prostě nářez od začátku do konce.

And You And I...Krásná, snivá věc s úžasnými melodiemi...tohle bych mohl poslouchat taky stále dokola a dokola..

No a Siberian Khatru...další výborný, našláplý výlet a skvělý závěr skvělého alba...
Je třeba dodávat víc? Vše už bylo napsáno a popsáno jinde...

Pět hvězd...

» ostatní recenze alba Yes - Close to the Edge
» popis a diskografie skupiny Yes