Death / Symbolic (1995)

Při pohledu na postarší debaty na recenze kolegů jsem se musel šibalsky pousmát a po letech taky připojit hodnocení alba, které mě v extrémním metalu pomáhalo doslova formovat a představovalo dlouhodou dobu jakýsi pomyslný vrchol kvality.

Ačkoli se riffy na Symbolic vrátily přímočařejším pojetím poněkud ke starší tvorbě (oproti skutečně symfonickému vyznění v Individual...), Chuckova sóla i rytmika jsou nezničitelné a precizní jako strojek. Těžce rytmicky odsekávané riffy, osudová virtuózní sóla, atmosférické akustické vsuvky a aranže, to všechno plyne jaksi samozřejmě, a když dojde na jeden z nejemocionálnějších metalových závěrů - tklivé akustické zakončení Perennial Quest, máte čelist doslova na podlaze. Jinak tomu nebude ani u nezemských sól v Zero Tolerance či famózní klasicizující vsuvce ve Without Judgement. Ona sestava Schuldiner-Hoglan-Conlon-DiGiorgio ani nemohla natočit kvalitativně byť jen průměrný materiál. Tohle je jistě jedna z nemnoha metalových desek, která skutečně neobsahují hluché místo a u nichž je padesát minut času zatraceně málo. U řady fanoušků Death byl Symbolic překonán poslední řadovkou, u mě (ač je kvalita obou desek srovnatelná) vyplouvá po letech jako jednička kapely právě tato nahrávka. Pokud se někdo "zvenčí" chce vpravit do oblasti extrémního metalu a má obavy, měl by začít právě deskami, jako je tato.

Bez diskuse plný počet.

» ostatní recenze alba Death - Symbolic
» popis a diskografie skupiny Death