Kinks, The / Kinks (1964)

Hodně povolaných, málo vyvolených. To platilo i v případě britského rockového boomu první poloviny 60. let, pro který se ve Státech vžilo označení Britská invaze. Kvarteta či kvinteta kluků s kytarami, co se zhlédli v rock'n'rollu a rhythm'n'blues, vznikala jedno za druhým, ale jen hrstka z nich se dokázala zapsat do historie tučnějším písmem. Z debutového alba londýnských The Kinks ještě není zcela patrné, do které z výše uvedených kategorií se zařadí, i když zárodky jejich nemalého potenciálu už se tu dají vystopovat.

Jak bylo u podobných spolků zvykem, větší část repertoáru je převzatá a reflektuje inspirační východiska kapely s důrazem na u „invazních" kapel oblíbené rock'n'rollové a bluesové pionýry (Chuck Berry, Bo Diddley, Slim Harpo). Učební látku mají evidentně zvládnutou, ale budoucnost patří autorským souborům a ve vlastní tvorbě se Kinks přeci jen teprve hledají. Některé původní písně (So Mystifying, Just Can't Go to Sleep) vyznívají tápavě a nedotaženě, na druhou stranu je tu chytlavá I Took My Baby Home a především obrovský hit You Really Got Me s prorockým kytarovým riffem, který by se dal označit za první hardrockový v historii (je docela příznačné, že na klavír ve skladbě hostuje pozdější zakladatel Deep Purple Jon Lord). O tom, že i sami muzikanti s ním byli spokojeni, svědčí i fakt, že velmi podobnou figuru použili na albu ještě v instrumentálce Revenge i v dalším, tentokrát pouze singlovém hitu All Day and All of the Night ze stejného období.

K pocitu určité nevyrovnanosti přispívá i zvuková podoba nahrávky, kterou charakterizují trochu naivní experimenty se stereem. Zároveň je to ale i předzvěst budoucí aranžérské hravosti kapely. Parta kolem bratrů Daviesových je tedy teprve na začátku cesty a zatím trochu ve stínu spřízněných spolků jako Animals, Rolling Stones nebo Yardbirds, ale signály budoucích majstrštyků jsou už rozpoznatelné.

» ostatní recenze alba Kinks, The - Kinks
» popis a diskografie skupiny Kinks, The