Spirit / Spirit (1968)

Kapelu Spirit jsem před několika lety objevil při brouzdání po různých, dnes již často nefunkčních zahraničních blozích, kde si hudební fandové a pamětníci toto uskupení velmi chválili. Mě tehdy na první pohled zaujalo netradičně pojaté ztvárnění obalu jejich debutového alba - ta obličejová skládanka mi přišla (a mám to tak stále) nesmírně originální a do hippiesácké Kalifornie té doby mi perfektně pasuje. Tehdy jsem neměl nejmenší tušení, že jde o kapelu, fungující v různých obměnách bezmála třicet let, považoval jsem je za jednoalbovou raritku, jakých se v zapadlých internetových zákoutích povaluje nepočítaně. Až v době, kdy jsem začal zvolna budovat svou sbírku originálních nosičů, jsem se o Spirit začal zajímat blíže a s překvapením jsem zjistil, že je tvorba kapely docela košatá. Když se mi pak naskytla možnost pořídit za slušnou cenu box Original Album Classics, obsahující prvních pět desek této kapely, ani jsem se moc nerozmýšlel a ačkoli jsem po debutu další tvorbu kapely vůbec neznal, nový přírůstek byl na světě.

Úvodní skladba Fresh Garbage nabídne zajímavý kytarový riff a najazzlou mezihru, kterou má na svědomí elektrické piano Johna Locka. Bicí, na které hraje Ed Cassidy, známý coby "nejstarší rockový bubeník na světě", se pořádně připomenou v následující písni Uncle Jack. Ta už zní o poznání rockověji a mladíček Randy California tu poprvé více provětrá svou kytaru. Tíživou atmosféru přináší skladba Mechanical World. Pomalé tempo, dusná ospalost, ale také dramatické smyčce a Randyho sólo s masivním zkresleným zvukem. Přichází čas na první instrumentálku, nazvanou Taurus - právě díky této skladbě je album známo mezi fanoušky Led Zeppelin, má se totiž jednat o předobraz slavné rockové hymny Stairway To Heaven. Osobně to vidím tak, že si Jimmi Page sice vypůjčil akordový sled a způsob výdrnku, dál už ale motiv zpracoval dost po svém (a je to tak dobře). Tady mi imponuje ten lehký psychedelický opar, obklopující neurčitě posmutnělé tóny akustické kytary - to je něco, co zase písňová forma Stairway To Heaven postrádá. Druhou pomalejší skladbu Girl In Your Eye ozvláštňuje použitý sitár, mně ale nikdy k srdci nepřirostla a považuji ji za slabší místo alba. Zpět do tempa se vracíme s veselejší kompozicí Straight Arrow. Zpěvák Jay Ferguson si zde s lehkostí pohrává se svým vokálním partem a místy přidává efektní vibrato, basák Mark Andes o sobě zase dá vědět rychlými stupnicovými běhy v závěrečné kakofonické pasáži.

Druhou stranu desky načíná skladba Topanga Windows, v níž musím pochválit zejména dobrou práci s dynamikou - v podání Spirit nabývá klasická opozice sloka-refrén docela nových rozměrů. V sólové, lehounce rock'n'rollově načichlé pasáži se pak zajímavě doplňují elektrická kytara s pianem. Z Gramophone Man přímo čiší psychedelie, bicí vsuvka ale přivede silně jazzovou mezihru. Tady je vliv bubeníka Cassidyho, který téměř celá 50. léta strávil hraním jazzu, více než zjevný. Hravě psychedelická Water Woman zaměstnává jen basu, akustickou kytaru a perkuse, hlavním tahákem jsou tu výborně secvičené vícehlasy Fergusona, Californii a Andese. The Great Canyon Fire In General v sobě spojuje barový klavír ve slokách a hendrixovsky kvílející kytaru s robustním rockovým spodkem v mezihrách. Konec původní desky s sebou přináší jedinou delší kompozici, nazvanou Elijah. V ní si páni muzikanti opět pohrávají s jazzovými schématy, do nichž roubují tu sólo na bicí, tu disharmonické kytarové vsuvky, tu zase basovou ekvilibristiku.

Bonusovou část startuje parádní rocková jízda Veruska. Bicí šlapou jak o život, kytara riffuje, do toho bohatýrský zvuk hammondek. Na původní desku se nedostala ani titulní skladba Free Spirit, což je vlastně dosti zčerstva zahraný jazz s dominantním zvukem elektrického piana a zajímavým basovým sólem. Bicí s přímým tahem na branku dávají další skladbě If I Had a Woman zdánlivě rockový nádech, pod povrchem to ale místy zase jazzově vře. Přidaná alternativní verze Elijah se mi možná líbí ještě o něco víc, než ta původní - ubylo kakofonií a freejazzu, přibylo rázného rockového feelingu.

Témata, jimiž se zabývají texty skladeb, myslím příliš nevyčnívají z dobového koloritu. Kromě klasické variace na lásku (Girl In Your Eye, případně lehce střelená varianta u Water Woman) a melancholického zoufání si nad celým světem (Mechanical World, Topanga Windows) tu máme i pro hippies typickou agitaci za ochranu životního prostředí (Fresh Garbage, The Great Canyon Fire In General) či lehce psychedelické kousky (Uncle Jack, Gramophone Man).

Kolem a dokola je debutové album Free Spirit zajímavým studijním materiálem. Kapela tu odvážně kombinuje množství různých stylů (rock, psychedelie, jazz, pop atd.) a ukazuje svůj hráčský potenciál. Druhou stranou mince je ovšem roztříštěnost materiálu na desce - další alba Spirit jsou v tomto ohledu daleko konzistentnější. Nicméně s tím, že vstupovala do tehdy ještě nepříliš probádaných hudebních vod, se kapela popasovala důstojně, takže čtyři hvězdičky jsou na místě. Free Spirit by mohlo zaujmout jednak milovníky americké psychedelie, jednak fanoušky rockových výletů do jiných žánrů (zde hlavně do toho již zmíněného jazzu), ale koneckonců vlastně všechny, kdo si chtějí rozšířit hudební obzory a nebojí se trošky experimentů.

» ostatní recenze alba Spirit - Spirit
» popis a diskografie skupiny Spirit