Bathory / Hammerheart (1990)

Album Hammerheart, jehož vydání v roce 1989 překvapilo mnoho fanoušků starší a syrovější tváře kapely, je stylotvorným monumentem pagan (Viking) metalu a dodnes se k jeho odkazu hlásí tisíce souborů. Quorthon tehdy přeťal svou předchozí tvorb uskutečně razantně, což určitě chtělo autorskou odvahu a odhodlání.

Už úvodní Shores in Flames má veškeré atributy, kterými dovedl Quorthon očarovat posluchače... počátek patří jemné akustické kytaře, které sekundují samply mořského příboje. Přenáší nás to o staletí do minulosti, kdy se ze severu vydávali Vikingové na své výpravy do Evropy. Tak, jak popisuje obal tohoto skvostu. Akustické kouzlení pak střídá razantní riff a skladba nabírá těžkou hymnickou podobu. Quorthon kouzlí svým neškoleným, ale maximálně emocionálním a autentickým hlasem a sekundují i samply, které skladbu oživují od počátku do konce. Nechybí ani klasické procítěné, kvílející kytarové sólo. Už tento 11minutový monolit shrnuje veškerou genialitu autora na poli skladby, náladotvornosti... Závěr, opět se samplovanými zvuky severských bojových trub, a přenášíme se k dalšímu skvostu, Valhalle, opět s akustickým začátkem... rychle ale znovu přicházejí monumentální riffy jako neúprosné příboje vln, elektrická kytara ruku v ruce s akustikou, jejíž podmanivost dává Bathory tolik typickou tvář. Rodí se zde další famózní severská hymna a zasekávané riffy pak přinesou i o poznání ostřejší Quorthonův hlas. Skutečný bojový hymnus, před kterým smekám klobouk v dál... Baptised in Fire and Ice začíná samplovanými údery a bicím pochodem, do kterého se opět zapojují krásné kytarové zářezy a pak se opět rozvine nádherná hymnická skladba, provázená Quorthonovým ostrým bojovým rykem. Kytarová práce tu v některých momentech ještě upomene starší tvorbu kapely, ale celkově je již nálada skladby ryze pohanská. Father To Son je trýznivý hymnus, opět s velmi syrovou kytarou ještě "staršího" ražení, do které dramaticky vstupují chorálově zabarvené sbory a naléhavý mluvozpěv. Objeví se i naléhavé, plačtivé kytarové sólo. Vokálně netypická a parádní záležitost... Song to Hail up High je ta klasická akustická podoba Quorthonovy tvorby - naléhavá a emocionální... parádní práce akustiky a čistého hlasu se samplovaným ptačím křikem... stačí zavřít oči a každý tu krásu bude vnímat jinak. Pak ovšem přichází naprosto mimořádná hymna Home of Once Brave, jejíž riffová stavba a vokál doslova přetékají emocionálním nábojem a nápřahem. Pro mě jedna z nejlepších skladeb Bathory vůbec a geniální ukázka toho, co lze udělat z jednoduchého motivu a snad ještě jednodušší, přímočaré rytmiky. Parádní nostalgická tryzna za všechny padlé Vikingy... Závěr pak patří One Rode to Asa Bay, znovu přesahujícímu deset minut. Začátek patří samplům, opět se zapojenými koňmi a lehkým šuměním mořských vln. Přes krátkou akustickou vsuvku se rozvine další mimořádný opus, valící se riffy jdou v ruku v ruce se suverénním, hymnicky laděným zpěvem, občas nabírajím až chorálové vyznění. Ano, tato záležitost je především o nazničitelné kytarové práci - riffy běží, sekají, převalují se a krásně určují atmosféru, i když skladba určitě nemá mimořádně agresivní charakter. Ústředním pojítkem celé této Quorthonovy éry je atmosféra a nálada, nikoli hudební složitosti a akademismus. To je nutno pochopit a podle toho hudbu vnímat. Přestože album znám v podstatě zpaměti, dodnes při jeho poslechu necítím ani na vteřinu náznak nudy a přechází mi příjemné mrazení v týle...

S emocemi nabitou hudbou plně koresponduje lyrika, která nese plně severský odkaz a vše umocňuje nádherný Dicseeův obraz Poslední cesta Vikinga na obalu desky. Skutečně neexistuje lepší způsob, jak se přenést o více než tisíciletí zpět, než si pustit tento skvost večer třeba i za úplné tmy a nechat prostor vlastní imaginaci. Jako skoro každé album, zásadní zářez Quorthonovy tvorby!

» ostatní recenze alba Bathory - Hammerheart
» popis a diskografie skupiny Bathory