Clash / The Clash (1977)

The Clash - tak zní jméno jedné z nejznámějších skupin představující to, čemu se říká punk. Oproti stereotypu to ale nebyli žádní hlupáci, co uměli na kytaru zahrát stěží tři akordy - naopak po sobě zanechali spoustu kreativní a propracované hudby, která punk představuje jen v tom nejlepším světle. Na jejich eponymním debutu se sice žádné velké umění ještě nekoná, je to však kolekce poměrně kvalitních punkových písniček. Jejich stopáž se motá kolem dvou minut a většinou se vyznačují tím, co taková písnička má mít: jedou na plný plyn a památné refrény Clash sypou z rukávu. Navíc tu lze do jisté míry hledat kontinuitu na britské hnutí Mods šedesátých let - estetika The Clash se mi zdá dost podobná třeba s estetikou The Who.

Na obalu jsou vyobrazeni pouze tři členové - bubeník Terry Chimes chybí. Ten v době vydání už nebyl členem skupiny. Zbytek kapely ho neměl příliš rád (a nejen kvůli jeho pravicovému politickému smýšlení, které ostře kontrastovalo s názory ostatních). Za celkem vydařený vtípek považuji to, že byl na albu uveden jako „Tory Crimes“. Terry se však o několik let do skupiny vrátil, to když si Topper Headon mezi hudbou a heroinovou závislostí vybral to druhé… To už je ale jiný příběh.

Punk nemusí nutně lahodit vašim uším - stačí, pokud máte rádi jednoduché kytarové písničky s britského ostrova. Potom je velice pravděpodobné, že si album oblíbíte tolik jako já. Pravý potenciál skupiny však ještě zůstával víceméně skrytý a tušit ho mohl jen málokdo. Opravdu odhalen byl až na dvoualbovém majstrštyku London Calling. To nic nemění na tom, že i první album stojí v první linii všeho nejlepšího, co v punku kdy vzniklo.

» ostatní recenze alba Clash - The Clash
» popis a diskografie skupiny Clash