Clash - The Clash (1977)

The Clash - tak zní jméno jedné z nejznámějších skupin představující to, čemu se říká punk. Oproti stereotypu to ale nebyli žádní hlupáci, co uměli na kytaru zahrát stěží tři akordy - naopak po sobě zanechali spoustu kreativní a propracované hudby, která punk představuje jen v tom nejlepším světle. Na jejich eponymním debutu se sice žádné velké umění ještě nekoná, je to však kolekce poměrně kvalitních punkových písniček. Jejich stopáž se motá kolem dvou minut a většinou se vyznačují tím, co taková písnička má mít: jedou na plný plyn a památné refrény Clash sypou z rukávu. Navíc tu lze do jisté míry hledat kontinuitu na britské hnutí Mods šedesátých let - estetika The Clash se mi zdá dost podobná třeba s estetikou The Who.

Na obalu jsou vyobrazeni pouze tři členové - bubeník Terry Chimes chybí. Ten v době vydání už nebyl členem skupiny. Zbytek kapely ho neměl příliš rád (a nejen kvůli jeho pravicovému politickému smýšlení, které ostře kontrastovalo s názory ostatních). Za celkem vydařený vtípek považuji to, že byl na albu uveden jako „Tory Crimes“. Terry se však o několik let do skupiny vrátil, to když si Topper Headon mezi hudbou a heroinovou závislostí vybral to druhé… To už je ale jiný příběh.

Punk nemusí nutně lahodit vašim uším - stačí, pokud máte rádi jednoduché kytarové písničky s britského ostrova. Potom je velice pravděpodobné, že si album oblíbíte tolik jako já. Pravý potenciál skupiny však ještě zůstával víceméně skrytý a tušit ho mohl jen málokdo. Opravdu odhalen byl až na dvoualbovém majstrštyku London Calling. To nic nemění na tom, že i první album stojí v první linii všeho nejlepšího, co v punku kdy vzniklo.

reagovat

gunslinger @ 21.05.2014 20:09:23
White Riot, Career Opportunities a I'm So Bored With The USA sú moje obľúbené.. prvé tri albumy mám celkom rád.

tykeww @ 22.05.2014 14:58:18
Také mám nejradši první tři alba. Na Sandinista je sice dost originálních nápadů a žánrových propojení, mám tam několik oblíbených skladeb, ale pozdější alba mě už obecně moc neoslovují..

Předem se zeptám, jestli máte rádi kapely, co si nehrajou na kdoví jaké muzikanty? Nudí vás instrumentální orgie? Máte rádi zpěváky, co neumí zpívat? Neposloucháte náhodou punk? :) Pokud ano, tak je pro vás debut The Clash naprosto zásadní záležitost. Joe Strummer a jeho boys se s tím totiž pěkně punkově neserou.

Téměř všechny songy se délkou pohybují okolo dvou minut (šestiminutová Police & Thieves zde vypadá jako slon v myším hnízdě) a začínají několika jednoduchými akordy, údernými bicími se slokou nastupující ještě dřív, než si uvědomíte, že začala další skladba. Samozřejmě musíme přidat snadno zapamatovatelný refrén, který se snad pokaždé shoduje s názvem skladby. Kytarová sóla se drží pěkně zkrátka a i nejzarytější kytarofilové musí uznat, že sem se prostě nějaké strunobraní prostě nehodí. Jestli mě něco překvapilo, tak to byla foukací harmonika v Garageland.

Zpěv... No... Joe Strummer ani Mick Jones by superstar rozhodně nevyhráli, ale já mám tyhle zpěváky-nezpěváky docela rád a člověk si koneckonců docela rychle zvykne na tuhle velmi netradiční barvu hlasu. A vůbec, dovedete si představit, že v punku to někdo žene do nějakých árií? Brrrr.... úplně vidím, jak se vaše číra zlostně ježí.

Nezapomeňte se připravit na hodně alternativní zvuk tzv. garáž. Klub přátel dokonale čistého zvuku ať tuto desku raději nezkoumá.

A kterépak skladby jsou ty best? Není to lehká volba, ale určitě stojí za pozornost hlavně: White Riot (s refrénem, který vás téměř zvedne ze židle a donutí něco rozmlátit); úvodní Janie Jones; mezi teroristy dnes jistě populární I'm So Bored With the USA (mimochodem tato skladba byla populární i mezi americkými punkery... ale za srdce se zřejmě nedrželi); Police & Thieves (což je jediná coververze na desce a ukazuje, jak si Clash s reggae rozumí a jak si ještě rozumět budou) a ještě třeba rockovější Deny. Je klidně možné, že za nejlepší budete považovat zcela jiné skladby a klidně můžou být, protože tahle deska je velice kompaktní.

Pro nás, fandy punky, zcela zásadní záležitost. Plný počet.

P.S. v žebříčku Rolling Stone 500 Greatest Albums of All Time se deska The Clash umístila na 77. místě.
reagovat

hejkal @ 24.08.2007 07:05:07
Hej, ja som na punku vyrastal v puberte a tento album som mal veľmi rád. Nie, že by som čakal, že si o ňom prečítam na Prog-stránke :)
A kde su U.K. Subs a Dead Kennedys? :)

kneekal @ 24.08.2007 07:22:12
Všechno bude :) Zatím se tu z punkových klasik válí pouze Clash a Ramones, ale na Sex Pistols, UK Subs, Dead Kennedys, Damned, Dead Boys atd. určitě časem dojde. Ale předtím jsem ještě přihodím zbytek zajímavých proto-punkových uskupení. Přeci jenom, proto-punk to je moje :) Teďka se pracuje na Jonathan Richmanovi & The Modern Lovers, Lou Reed tu taky chybí, John Cale, Patti Smith... Je toho moc, té muziky, ale tak to má být :).
S tou progresí, dneska jsem si zkusmo po ránu pustil debut Camel a po nich ty Clash, to bylo kombo :).