Solefald / The Linear Scaffold (1997)

Většina fanoušků progresívních hudebních žánrů zřejmě zná od této průlomové norské kapely spíše pozdější a šíře známou hudbu po trojce "Pills Against the Ageless Ills". Dnes bych chtěl ale představit tohle debutové album, na kterém už Solefald v roce 1997 rázně rozkopli blackmetalová vrátka a i když je jejich "domovský" styl jasně patrný, je patrná i náročnější, avantgardnější cesta budoucnosti. Pro mě osobně znamená tohle album nejen jejich dosavadní vrchol (byť těsně a záleží, jakou etapu jejich tvorby preferujeteú, ale zároveň jeden z nejlepších debutů vůbec...

Jernlov je ještě úvodním příspěvkem spíše pro staré školy - sestává z rezivějícího blackmetalového kytarového oparu, dávno vyvětralé thrashmetalové těžby a od počátku vyčnívajících čistých vokálů. Závěr už ovšem metalovou platformu opouští zcela...
Philosophical Revolt začíná až doomovým kytarovým motivem a skladba se v tomto duchu nese, přičemž otevřený prostor získávají exaltované, prakticky staroškolsky blackmetalové vokály. Struktura skladby se ale už nese v duchu budoucích skvostů, přerušena je jen lehkým basovým můstkem v půli skladby. Red View - obsesivní demonstrace kláves, prastarých hammondů a různých jejich variací - už důrazně předjímá následující "úchylnou" tvář kapely. Floating Magenta je pak dramatickou klávesovou kompozicí, kde z ornamentů klávesových běhů tu a tam vyhlédne čistý vokální vstup. Vynikající instrumentální výplň... Názornou ukázkou tehdejšího umění Solefald je The Macho Vehicle - čelní srážka zbytků symfo-black metalu s avantgardními kytarovými a klávesovými výstupy. Také extrémní a čisté vokály si tady rozdělují prostor zhruba půl na půl... Countryside Bohemians je dalším instrumentálním dovětkem... má přece jen méně dramatický a vážný charakter než předchozí instrumentálka a důraz je kladen na aranže a propracovanost akustických pasáží... přesto lze vyčíst děj, gradující a přelévající se jako masy vody... v závěru pak nastupuje čistý vokál a dramatické kytarové tahy štětcem a úplný závěr rozbouří i bouře elektrických kytar... vynikající oddechová záležitost. Tequila Sunrise má kytarově-klávesový charakter a vokál jí dodává zneklidňující, dramatický nádech, stupňovaný v závěru klávesovými stěnami. When the Moon Is on The Wave je zhudebněnou básní Lorda Byrona, podkreslenou znovu dramatickou akustickou linií, do níž nervózně vstupující basové a bicí údery... pak se vzedme post-blackmetalová apokylapsa, aby se skladba postupně znovu přenesla do komornější podoby. Skvostný závěr mimořádně silného debutového alba Solefald - kompozičně, aranžérsky, vokálně mimořádně bohaté a pestré album, které uteklo tehdejší konkurenci o parník...

Už struktura alba a názvy skladeb vám napoví, že tady jsme daleko od všech žánrových klišé a svazujících hudebních i textových omezení. Společně s "Anthems..." od Emperor bylo pro mě toto album nepřehlédnutelným pomníkem symfo-BM fúze v této éře. Doporučuji každému neortodoxnímu fanouškovi všemi hrstmi! Za pět...

» ostatní recenze alba Solefald - The Linear Scaffold
» popis a diskografie skupiny Solefald