Spirit / Clear (1969)

Na předchozí desce The Family That Plays Together zaznamenali Californiovi Spirit odklon od jazzových tendencí, další studiovkou Clear své nové směřování k vlastnímu unikátnímu soundu jen potvrdili. Svérázný mix psychedelie, rocku a popu na tomto albu rázně kráčí k hudebnímu Olympu, na který kapela s příští plackou přesvědčivě vystoupá.

Začínáme zostra - Dark Eyed Woman disponuje Randyho typickým "líným" kytarovým riffem, který ale rozjede patřičně nabroušenou rockeřinu s přidanou hodnotou v podobě Lockova barového klavíru. Z autorské kooperace celé kapely se zrodila bluesovka Apple Orchard, v níž Fergusonův vokál s Californiovou kytarou vytvářejí příjemně se poslouchající unisona. So Little Time To Fly je hozená do pohodově houpavého rytmu, který naruší jenom Randyho fuzzem obohacená variace na hlavní melodii. Akustický začátek skladby Ground Hog sice není moc přesvědčivý, Fergusonův extatický hlas ale dodá dostatek šťávy, potřebné k nastartování famózního refrénu. Klavírně zadumaná Cold Wind pak patří svou oduševnělou atmosférou k tomu nejlepšímu, co Spirit na téhle desce může nabídnout. Bohužel s koncem první strany desky přichází propad ve skladbě Policeman´s Ball - tahle podivná minimalistická deklamovánka mi zkrátka nesedla, ani co by se za nehet vešlo (i když se v instrumentální mezihře nenachází vůbec špatné melodické nápady).

Melancholická kompozice Ice, otevírající druhou stranu alba, může v něčem evokovat instrumentálku Taurus z debutu - hlavně tedy zajímavě rozvíjeným úvodním tématem. Následné Randyho kytarové sólo pak lehce koketuje se stupnicemi a postupy, vypůjčenými z latinské hudební pokladnice. Poté přichází příjemně prokreslená skladba Give a Life, Take a Life s krásně se proplétajícími melodiemi. I´m Truckin´ potěší použítím hammondek, méně pak už vcelku unylým melodickým příspěvkem. Titulní věc už je ale zase z kategorie nádherných scénických kompozic - co jsem vychválil u Cold Wind či Ice, platí pro Clear dvojnásob. Tohoto trojlístku skladeb si z celého alba cením nejvíce. Čerstvý závan jazzu zčeří klidnou vodní hladinu v Lockově klavírním kousku Caught, závěr desky pak obstarává pohodovka New Dope In Town se vzdušnou klavírní mezihrou.

Z bonusů jistojistě třeba zmínit úspěšný singl 1984 a jeho b-stranu Sweet Stella Baby. 1984 je na kapelové poměry nebývale tvrdá věc, která by se určitě na žádné rockové výběrovce neztratila, Sweet Stella Baby svými sborovými vokály a vedením melodické linky v refrénu zase trošku evokuje tvorbu tria Crosby, Stills & Nash. Fuller Brush Man mohla být zajímavým hravým příspěvkem, nebýt toho nepřirozeně posazeného vokálu ve sloce. No a instrumentálka Coral nezapře roli soundtrackového podkresu z filmu Model Shop.

Jak už jsem naznačil v úvodu, album Clear mám rád. Z dvanáctiranného koltu šly sice dva pokusy mimo, další ale znamenaly zásah do černého. Silné čtyři hvězdičky budou určitě tím nejlepším doporučením, proč od Spirit zkusit i něco jiného, než Opus Magnum Twelve Dreams of Dr. Sardonicus.

» ostatní recenze alba Spirit - Clear
» popis a diskografie skupiny Spirit