Motörhead / Overkill (1979)

Motörhead, dnes již vpravdě legendární kapela tvrdě rockového světa, má dnes v mé sbírce své neoddiskutovatelné místo. Jejich hudbu jsem poznal relativně brzy v pubertě, ale než jsem se dostal k soustavnému nákupu jejich diskografie, přece jen to nějaký ten rok trvalo. Z desítky alb, které mám ve sbírce, jsou úplně nejvýše právě Overkill, Ace of Spades a většinou fanoušků zatracovaný Rock´n´Roll (1987).

Už úvodní smršť si ve všech ohledech bere to nejlepší z hardrocku, klasického rock´n´rollu a punku a jeho zničující energetický potenciál nijak nevyčpěl ani po více než třiceti letech. Parádní hutný basové Lemmyho přejezdy, dnes vzorová už divoká sóla Eddieho "Fast" Clarka a několikrát natahovaný závěr jsou už klasikou. Šrapnel je odjištěn hned na začátku a ke konci to nebude lepší. Stay Clean je další jednoznačným melodickým riffem vedenou skladbou a nemůžeme přeslechnout ještě lehkou psychedelickou patinu, kterou si Lemmy přinesl ještě z dob Hawkwind a která podle mě alba motorové hlavy závěru 70. let pozitivně poznamenala. Parádní, jednoduchá záležitost, i když přece jen rychlostně více uměřená než titulka. (I Won´t) Pay Your Price - tohle jde ovšem Lemmyho družině dokonale - lehce, elegantně vyvedený, kovovou polevou vylepšený vysokooktanový rock´n´roll, který by probudil i mrtvého. I´ll be Your Sister je dalším stručným zápalným rockovým poselstvím - jednoduchý melodický riff a přímočará rytmika. Capricorn se strukturou i vyzněním více vrací k psychedelickému hardrocku, připomenou jej i "tripově" znějící kytarová sóla, která přebírají vládu v závěru. Jedna z nejsilnějších skladeb na albu... No Class - tohle umí přesně jen Motörhead a nikdo jiný - zemitý heavy riff, který vlastně celou skladbu nese, a vyřvaný refrén má sílu tornáda a celá skladba mě odrovná spolehlivě při každém poslechu. Energie doslova prýští všude kolem a tehdy to skutečně musel být rock nového desetiletí, který předběhl dobu... Damage Case hodně slevuje z rychlosti, ale podle kytarového motivu poznáte MH okamžitě. Noha vám bezděčně začne podupávat do rytmu... opět dotek rock´n´rollu s lehkým psycho-závanem. Tear Ya Down je zběsilé, pokroucené rock´n´rollové boogie, které neslevuje z nasazení a nátlakové hry od začátku do konce... K psychedelii se plně vrací hymna Metropolis, spolu s úvodní skladbou pro mě jasný vrchol alba a jedna z nejsilnějších skladeb kapely vůbec. Dramatický, na poměry kapely neobvyklý rozjezd, nádherně psychedelií načichlá, kytarová hra včetně jedovatých sól a parádně Lemmym vyzpívaná sloka s refrénem a až potemnělá nálada. Pro mě zcela zásadní skladba. Limb from Limb je více než plnotučným zakončením tohoto rockového monolitu - poctivý hardrockový riff, impozantní zrychlení a pak rockové orgie až do finále...

Deset skladeb na ploše necelých 35 minut hovoří jasnou řečí. Ačkoli byla kapela označována všelijak, zejména jako heavy metalový průkopník, hudebně se podle mě trefila dokonale mezi nastupující kovovou zatěžkanost a punkovou primární energii. I Lemmyho chraplák jako by byl někde na půli cesty - je jedinečný. To všechno vytvořilo spolu s lehkými psychedelickými pozůstatky skutečně explozívní směs a propojilo punkové a metalové publikum do jednoho tábora. Kdykoli si tenhle klenot pustím, necítím ani závan nudy...

» ostatní recenze alba Motörhead - Overkill
» popis a diskografie skupiny Motörhead