Motörhead - Overkill (1979)

Motörhead, dnes již vpravdě legendární kapela tvrdě rockového světa, má dnes v mé sbírce své neoddiskutovatelné místo. Jejich hudbu jsem poznal relativně brzy v pubertě, ale než jsem se dostal k soustavnému nákupu jejich diskografie, přece jen to nějaký ten rok trvalo. Z desítky alb, které mám ve sbírce, jsou úplně nejvýše právě Overkill, Ace of Spades a většinou fanoušků zatracovaný Rock´n´Roll (1987).

Už úvodní smršť si ve všech ohledech bere to nejlepší z hardrocku, klasického rock´n´rollu a punku a jeho zničující energetický potenciál nijak nevyčpěl ani po více než třiceti letech. Parádní hutný basové Lemmyho přejezdy, dnes vzorová už divoká sóla Eddieho "Fast" Clarka a několikrát natahovaný závěr jsou už klasikou. Šrapnel je odjištěn hned na začátku a ke konci to nebude lepší. Stay Clean je další jednoznačným melodickým riffem vedenou skladbou a nemůžeme přeslechnout ještě lehkou psychedelickou patinu, kterou si Lemmy přinesl ještě z dob Hawkwind a která podle mě alba motorové hlavy závěru 70. let pozitivně poznamenala. Parádní, jednoduchá záležitost, i když přece jen rychlostně více uměřená než titulka. (I Won´t) Pay Your Price - tohle jde ovšem Lemmyho družině dokonale - lehce, elegantně vyvedený, kovovou polevou vylepšený vysokooktanový rock´n´roll, který by probudil i mrtvého. I´ll be Your Sister je dalším stručným zápalným rockovým poselstvím - jednoduchý melodický riff a přímočará rytmika. Capricorn se strukturou i vyzněním více vrací k psychedelickému hardrocku, připomenou jej i "tripově" znějící kytarová sóla, která přebírají vládu v závěru. Jedna z nejsilnějších skladeb na albu... No Class - tohle umí přesně jen Motörhead a nikdo jiný - zemitý heavy riff, který vlastně celou skladbu nese, a vyřvaný refrén má sílu tornáda a celá skladba mě odrovná spolehlivě při každém poslechu. Energie doslova prýští všude kolem a tehdy to skutečně musel být rock nového desetiletí, který předběhl dobu... Damage Case hodně slevuje z rychlosti, ale podle kytarového motivu poznáte MH okamžitě. Noha vám bezděčně začne podupávat do rytmu... opět dotek rock´n´rollu s lehkým psycho-závanem. Tear Ya Down je zběsilé, pokroucené rock´n´rollové boogie, které neslevuje z nasazení a nátlakové hry od začátku do konce... K psychedelii se plně vrací hymna Metropolis, spolu s úvodní skladbou pro mě jasný vrchol alba a jedna z nejsilnějších skladeb kapely vůbec. Dramatický, na poměry kapely neobvyklý rozjezd, nádherně psychedelií načichlá, kytarová hra včetně jedovatých sól a parádně Lemmym vyzpívaná sloka s refrénem a až potemnělá nálada. Pro mě zcela zásadní skladba. Limb from Limb je více než plnotučným zakončením tohoto rockového monolitu - poctivý hardrockový riff, impozantní zrychlení a pak rockové orgie až do finále...

Deset skladeb na ploše necelých 35 minut hovoří jasnou řečí. Ačkoli byla kapela označována všelijak, zejména jako heavy metalový průkopník, hudebně se podle mě trefila dokonale mezi nastupující kovovou zatěžkanost a punkovou primární energii. I Lemmyho chraplák jako by byl někde na půli cesty - je jedinečný. To všechno vytvořilo spolu s lehkými psychedelickými pozůstatky skutečně explozívní směs a propojilo punkové a metalové publikum do jednoho tábora. Kdykoli si tenhle klenot pustím, necítím ani závan nudy...
reagovat

Smazano na prani autora
reagovat

hejkal @ 13.10.2009 15:29:50
V nedeľu som si kúpil knihu Motorhead, autor Lemmy od BB Artu. Stručná, ale príjemná vec, píše tam zaujímavé veci o Hawkwind, uvidím, čo bude ďalej.

Lothian @ 13.10.2009 15:51:51
Jen poznámka k sestavě : klasická sestava zněla místy poněkud "amatérsky",především bubeník se nedá srovnat se současným,který je výtečný a kapela stojí na jeho výkonu(napadlo mne tuhle srovnání s Bonhamem a Led Zeppelin). Zajímavé album Motorhead je i to s B.Robertsonem.

pito63 @ 13.10.2009 16:33:10
Apache: Výborná recenzia!
Len dodám, že tá bonusová skladba "Loiue, Louie" je pre mňa naozaj lahôdková...

Dnes večer som sa konečne odhodlal, že sa zverím s niekoľkými faktografickými momentkami z môjho pubertálneho života. Reč bude, samozrejme, o Motorhead. Úplne prvý kontakt so skupinou prebehol vďaka slovenskej televízii (čítate dobre), ktorá začiatkom 90. rokov odvysielala čiernobiele video Everything louder than... To som bol v punkovom ošiali a začínal som sa vracať k starinkám z detstva. Koncert mi učaroval, ale nič viac sa nedialo. Už som hral na bicie, keď som si zmyslel, že by nebolo odveci zoznámiť sa bližšie aj so štýlmi, ktoré som moc nepočúval. Cez bratranca som získal plnú krabicu kaziet s metalovými ťahúňmi typu Testament, Overkill, Pantera, Paradise Lost, Obituary a v čele s grgajúcim superstárom v Cannibal Corpse. A ešte tam boli tri albumy, Overkill, 1916 a March or die. Lemmy a spol. ma chytili, ostatné skupiny vzal rýchlo čas (ale ešte dve veci ma tam dosť dlho držali, XYZ, hrali aj Smoke & water od Free a Annihilator, meno albumu už neviem, ale skladba Phoenix rising stála za to, aha Set the world on fire, to bola dobrá doska, normálne by som si ju teraz vypočul). Niekedy v roku 1996 som napokon začal skupovať cédéčka, ako študent som s obmedzeným rozpočtom vyhľadával výbery, ale Motorhead som vykúpil komplet, čo vtedy v Bratislave mali. A boli to výbery Ultimate metal, Aces high, Ace of spades a albumy Live at Brixton a Sacrifice.

Ale dnes začnem s Overkill, albumom, ktorý som zodral z pásky...

Načo to tajiť, poznám ho najdlhšie, patrí k najnapočúvanejším albumom, aké som v 90. rokoch pripájal k tlačidlu play. Všetky skladby by som zaradil na ľubovoľný výber od skupiny. Nemá v sebe nerozvinutosť jednotky a ani priamočiarosť ďalších albumov, predstavuje ideálny mix hard rocku, ktorý vzdáva hold vtedy odchádzajúcim 70. rokom a nástupu tej dlhej skratky s britským čosi metalom na konci. Eddieho prezývka „Fast“ tu nie je až tak markantná, dosť sa hrá so sólami, kváka ako Hendrix, kvíli ako Clarke (iné meno mi práve nenapadlo) a do toho frčí rytmika, ktorá si techniku hry nechala chirurgicky odstrániť z mozgu, takže zvláda „iba“ hrmieť a rútiť sa vpred.

Ale nie len behom je Motorhead živý. Psycho Capricorn má atmosféru, ktorá by sa dala krájať, Stay clean zachytáva Lemmyho ako sólistu (ehm, je to milé), Metropolis má posadenú náladu, sóla sú všade, jedna z najlepších vecí vôbec! Milujem skladbu Damage case, boogie hard rockovú No class tiež môžem a vrcholom je Limb from limb, ťažká hard rocková pecka, ktorá v druhej polovici o polovicu zrýchli. Bomba. Na záver spomeniem skladbu Overkill, má dvojkopákový netechnický beh a tri závery s gitarovými smršťami, slovom, grandiózne (dobré prídavné meno, to si zapamätám). Aj keď som niektoré skladby nevymenoval, sú parádne.

Overkill je hard rockový album, ktorý by mohol baviť aj staromilského rockera, ktorý na Motorhead pozerá ako na jednoduchšiu skupinu (punk s gitarovými sólami). Pretože tu je to ešte o niečom inom. Mňa oslovil a považujem ho za najlepší album skupiny vôbec. Aj vďaka nemu som stále rocker (sic!).


P.S. Nikto nemá hlas ako Lemmy , čiže je na tomto poste jedinečný, akokoľvek z toho niektorí ľudia majú vyrážky. :)
reagovat

martin69 @ 12.10.2009 18:33:57
Svělá recenze ! Pro mně jedna z nejlepších desek Motörhead ,moc nemám rád udávání pořadí ,ale mezi mých pět nejoblíbenějších desek rozhodně patří .

@ 12.10.2009 22:50:45
hejkal mě vyprovokoval, a tak jsem chtěl promptně "konkurovat" svou recenzí. :-) Ale než jsem ji dopsal, přehoupla se půlnoc a tak už nemůžu přispět ve stejný den, jak jsem původně plánoval. No, využiju toho, abych ji zítra ještě trochu vybrousil. Teď už to nestihnu - je třičtvrtě na jednu a přesně za tři a půl hodiny vstávám na ranní. (Hm.) Snad to nějak dopadne. Zdá se mi, že v poslední době spím snad ještě míň než Lemmy zamlada.

pito63 @ 13.10.2009 11:04:38
Žiadne vyrážky. Jedinečná a nenapodobiteľná kapela!

chameleos @ 24.10.2009 15:30:42
Celkom dobre to vystihol ujo Hejkal.Ja by som len dodal,že Motorovy had ma jednu chybu a to hlavne pre susedov v bloku.Vždy to musi ist na "plne pecky" . Vtedy to ma spravne grady, hlavne -No Class-.