Satriani, Joe / The Extremist (1992)

The Extremist pro mě bylo vždycky takovým volným pokračováním alba předcházejícího, tedy Flying In A Blue Dream. Dělí je sice od sebe téměř tři roky, ale obě mi přijdou svým způsobem docela podobná. Největší rozdíl vidím v tom, že se na The Extremist nenachází ani jedna zpívaná věc, deska je znovu zcela instrumentální tak, jako tomu bývalo dřív.

Na ploše necelých padesáti minut nachází se deset kousků. Jsou tu zastoupeny jak ty tzv. "Satrianovky", tzn. téměř hitové skladby se silným melodickým leitmotivem - Friends, War, Summer Song, Why, nebo Motorcycle Driver, tak ty členitější, se silnou atmosférou - např. má oblíbená Rubina´s Blue Sky Happiness, či závěrečná New Blues. Nemůže chybět balada, Cryin´, kouzelná akustická miniaturka , Tears In The Rain, ani pořádnej nářez v podobě titulní The Extremist.

Většinou je to marš battalion, maršbaťák, neboli marškumpačka. Skladby pěkně se šinou v parademarš tempu a tak deska pěkně odsejpá. Průrazný zvuk je samozřejmostí a tak desce vlastně nemám co vytknout. Možná jen takovou maličkost. Předchozí Satrianova alba byla vždy velkým krokem vpřed, tady poprvé měl jsem pocit jisté - nechci říct hned stagnace - ale jistého opakování se ano. Snad i tím, že předchozí titul Flying In A Blue Dream slyšel jsem dřív a díky vokálům připadá mi pestřejší to tentokrát nebude za pět, ale za čtyři a půl. Howg.

» ostatní recenze alba Satriani, Joe - The Extremist
» popis a diskografie skupiny Satriani, Joe