Crosby, Stills, Nash & Young / Déjà Vu (1970)

Trojice bývalých členů The Byrds, Buffalo Springfield a The Hollies už se vyhřívala v paprscích úspěchu svého prvního alba, když jí na kvarteto doplnil Stillsův někdejší kolega a kamarád Neil Young a v této sestavě odehráli jeden z nejlegendárnějších setů woodstockého festivalu. Studiový otisk téhle kongeniální spolupráce na sebe nedal dlouho čekat a už v březnu následujícího roku potvrdil výsadní postavení souboru na folkrockové scéně. Album Déjà vu se už spojením titulu a nostalgicky pojatého obalu hlásí k tradicím amerického písničkářství. Hudba, kterou obsahuje, ale ve stejné míře tento odkaz aktualizuje o nejnovější hudební výdobytky převratných 60. let a s úspěchem zakládá tradice zcela nové a atraktivní pro další generace.

Báječně sladěné vícehlasy jsou samozřejmě nejkřiklavějším, ale zdaleka ne jediným lákadlem téhle desky. Instrumentálně zdatnou ústřední čtveřici doplňuje rytmika Dallas Taylor a Greg Reeves a společně se jim podařilo vykouzlit krásně průzračný a sytý zvuk, do něhož umí v příhodných místech (Almost Cut My Hair, Woodstock, Everybody I Love You) přimíchat i trochu rockových střepů, který ale ani v těch lahodně nadýchaných akustických idylkách nemá nic společného se sterilitou.

Každá z písní má svého konkrétního tvůrce a dominantního interpreta. A přesto, že se v nich rozdílné naturely členů kapely zřetelně rýsují, nehrabou si jen pod sebe, ale vzájemně se doplňují a tvoří přirozeně propojené barevné spektrum. Příspěvky Grahama Nashe, jediného Angličana v CSNY, stojí na tom nejsladším pólu a celkem logicky byly i singlově využité. Our House nejvíce připomíná britskou písničkářskou školu, zatímco Teach Your Children má díky cvrlikání steel kytary hostujícího Jerryho Garcii jednoznačně countryovou příchuť. David Crosby ve vlastních Almost Cut My Hair a Déjà vu i ve skvělém coveru Woodstock od Joni Mitchell přináší do mlýna hrubší, soulově zabarvené zrno a jeho procítěný zpěv ten Nashův uhlazenější dokonale vyvažuje.

Někde uprostřed stojí příjemně civilní Stephen Stills, který pěvecky vynikne v kratičké 4+20 a autorsky především v úvodní nádheře Carry On, kde triumf slaví nadoblačný čtyřhlas. Největším vokálním samorostem je samozřejmě Neil Young, ačkoliv právě ve společných partech i jeho specifický hlas nerozeznatelně srůstá s ostatními. Skladatelsky přispěl jednak trojdílnou suitou Country Girl, ale především jednou ze svých nejkrásnějších balad Helpless. Neopakovatelné a nadčasové kouzlo alba Déjà vu je ale v provázanosti všech čtyř osobnostních vkladů, v jejich nezištné službě společné věci. Tou je písnička, melodie, harmonie, feeling. Poctivá a krásná muzika. Do téhle husitské kádě ti čtyři vhodili všechno, co umějí, a od té doby to patří nám všem. Zdá se, že aspoň v hudbě může komunismus občas fungovat.


Recenze již zveřejněna na xplaylist.cz

» ostatní recenze alba Crosby, Stills, Nash & Young - Déjà Vu
» popis a diskografie skupiny Crosby, Stills, Nash & Young