Pink Floyd / The Endless River (2014)

Kdyby mi někdo ještě tak před rokem tvrdil, že ví od nějakých přísně tajných zdrojů, že Pink Floyd pracují na novém albu, tak se ho jemně optám, z které léčebny zdrhl a s oroseným čelem bych potají za zády na mobilu poslepu vymačkával číslo na odchytovou službu...
To už bych skutečně rychleji uvěřil tomu, že nám za barákem přistáli mimozemšt'ané z galaxie Nexus Of Sominus, za účelem, udělat všem ve městě sondáž sedínek.
Ale ono to je skutečně tak!
Britští maestros nás po dlouhých dvaceti letech od vydání alba Division Bell obšt'astnili novou deskou. Halelůjá!
No, novou deskou... Ono se vlastně jedná o přebytky z doby nahrávání Division Bell, plus nějaké ty úpravy a dotáčky.

Zkrátka, když jsem se tuhle novinu dozvěděl, byl jsem opravdu št'astný, ale zároveň jsem měl i trochu obavy. Hlavně, když jsem se dozvěděl, že se jedná o ty tzv. přebytky, protože, co si budeme nalhávat, ono ani to Division Bell nebylo svého času přijato nějak extra bouřlivě.
Ale co, celý život se řídím krédem:"Nesud', co jsi ještě neochutnal a zvlášt', když se jedná o tvou nejoblíbenější hudební bandu."

No a pak přišel den D.
Zazvonil pošt'ák, já vyběhl ze dveří... no ještě štěstí, že výtah stál v našem patře, jinak bych asi už nevydržel muka čekání a za pošt'ákem sjel po hromosvodu...
Přebral jsem si balíček, zaplatil, načmrkal pošt'ákovi na papír pod kolonku "podpis příjemce" tři křížky a honem domů.

No, budu k vám upřímný...
Po prvním poslechu jsem měl z alba docela rozporuplné pocity.
Připadalo mi to, jako by kapela vzala odevšad ze své hudební minulosti ty "nejnudnější" části a splácala z nich tohle album. To kdybych si chtěl zahrát na obzvlášt' krutého recenzenta...
Ale ne, Floydi jsou pro mne modla. Nemůžu to přece celé sestřelit hned po prvním poslechu.
No a po pár dalších posleších mi už prostě bylo jasné, že jsem se s touto prvotní, destruktivní kritikou krapet unáhlil...

Ono, proniknout do tohoto alba není vůbec jednoduché. Chce to čas a trpělivost... a pak budete bohatě odměněni. Alespoň u mne to tak zafungovalo.

Endless River by se vlastně dalo směle označit za volného pokračovatele Division Bell...
Ale jsou zde i jasně čitelné odkazy i na další alba a to jest na Wish You Were Here (skladba It's What We Do), což je jasný pokračovatel Shine On... pak na desky The Wall, Meddle a dokonce i Saucerful Of Secrets a Ummagumma!
Ale nechci zde mluvit o nějakém vykrádání sebe sama, i když asi spousta lidí bude...
Stačí pár poslechů a začnete zjišt'ovat, jak skvěle to do sebe všechno zapadá.
Dokonce jsem se i při poslechu některých pasáží přistihl, že se mi derou z kanálků slzy... A to hlavně při kompozici Autumn 68, kde Rick kouzlí v Royal Albert Hall na varhany...
Ono celé tohle album je pro mne nasáklé takovou zvláštní, melancholickou atmosférou.
No a na to, že deska trvá nějakých padesát minut, mi pokaždé hned uplyne... takže to nutí mačkat play stále a stále dokola.

Takže co závěrem?
Pro mne tohle album znamená pěknou tečku za diskografií kapely a krásnou a důstojnou vzpomínku na zesnulého kamaráda.
Nepochybuji o tom, že by z ní měl Rick velkou radost.

Původně jsem chtěl dát silné čtyři hvězdy... Ale dávám nakonec plných pět.

» ostatní recenze alba Pink Floyd - The Endless River
» popis a diskografie skupiny Pink Floyd