Oldfield, Mike / Ommadawn (1975)

Album bylo vydáno v roce 1975 u nahrávací společnosti Virgin a je součástí skvělé trilogie, jež začala Tubular Bells. Musím říct, že se právě stalo i moje nejoblíbenější, jehož místo až dosud zaujímalo Hergest Ridge. Ommadawn bylo nahráno v Oldfieldově domě/studiu The Beacon, které se nalézá na kopci Bradnor poblíž dlouhé vyvýšeniny zvané Hergest Ridge, která odděluje a zároveň tvoří přirozenou hranici mezi Anglií a Walesem. Zde, ve vlastním prostředí nebyl pod tlakem tak, jako v pronajatém nahrávacím studiu, měl na vše dostatek času, což je znát i ze samotného alba. Zdejší podnebí však pro nahrávání nebylo tak příznivé. S nahráváním měl ze začátku problém. V tomto podnebí vlhkost způsobovala oxidaci pásky a tak docházelo ke ztrátě informací. Master pásky začaly oxidovat ještě v průběhu nahrávání, a proto se dokonce muselo začít i od začátku.

V Ommadawn se odráží temné části Oldfieldovy mysli. Později se vyjádřil, jak mu skládání této hudby pomohlo zbavit se pocitů frustrace a zklamání. Některé části jsou opravdu mistrovsky temné jako například sólová kytara na konci první části, o které Oldfield řekl, že ho tato část opravdu děsila, až kvůli tomu nemohl v noci spát.

Celé album vyvolává silné emoce. Asi to bude tou autentičností samotného prostředí, kde se vše nahrávalo a tvořilo. Použity byly zejména folkové nástroje. Ze startu můžeme slyšet keltskou harfu a výjimkou nejsou ani nástroje jako spinet, který tvoří velkou část kláves nahrávky, panovu flétnu, bodhrán, malý keltský bubínek nebo marimbu zhruba v části 13.15 – Part One. Desku Ommadawn znám už mnoho let. Nicméně až teď jsem měl možnost poslechnout si krom mého CD i rip desky z roku 1975, na kterém si pořizovatel nechal opravdu záležet. Před nahráváním byl vyprán v Moth RCM Pro MkII, použitým gramofonem byl Marantz 6170 s přenoskou SHURE M97xE a zesilovačem Sansui 9090DB. Výstup byl nakonec směřován do interní zvukové karty E-MU 0404 ve kvalitě 24 bit / 96 KHz. Prostě nádhera. Nicméně jsem si dal i práci se srovnáním tohoto zdigitalizováného vinylu s klasickým CD Ommadawn z roku 1996 – Disky.


Part One
Album začíná harfou, později hlavní melodii vybrnkává kytara a zhruba v 2:40 se přidává syntezátor. 3:18 pomalu nastupuje menší kytarové sólo. Nevím, jak bych to přesně nazval, ale zvuk a téma nahrávky ve mně vyvolává obraz prostředí - okolí Herdest Ridge, který asi nejde nazvat jinak než – venkov. I přesto tam ta elektrická kytaru naprosto sedí. Rozdíl mezi CD a LP jsem zaznamenal cca v části 7:50 – 8:10, kdy u digLP v pravém uchu můžeme slyšet pravděpodobně pikolu. Ta mi zní oproti CD nenuceně, přirozeně. Tuto část jsem si pustil několikrát za sebou a v konečné fázi mi pikola z CD zněla jako otravný komár, který lítá večer u ucha. Část pokračující od 9:10 ve mně vyvolává motiv - hudba jak z nějaké klasické pohádky ze sedmdesátých let. To, co slyším by se dalo popsat asi jako souzvuk, řekněme tří, mechanických budíků, které postavíte mezi sebe a ty nesynchronně tikají nezávisle na sobě. O deset sekund později nastupuje již zmiňovaný spinet. Chvíli po jedenácté minutě opět přichází hlavní motiv Ommadawn s bubny v pozadí, které u CD verze až místy přehlušují elektrickou kytaru. Začíná zpěv Clodagh Simmonds s šamanskými africkými bubny v pozadí, k nimž se o chvíli později připojuje marimba. Začátek finálního motivu 14:30 má pro mě velice magický charakter. Motiv se s menšími změnami opakuje až do konce Part One. Je to jako nějaké zaříkávadlo – „Abyul Annie Id Yadored, En Yab Na Logga Toch No Awed, Tor May On Ommadawn Egg Kyowl, Ommadawn Egg Kyowl Aaahhheeaahh Kyowl“. Tato mantra se opakuje celkově šestkrát. Text je přepsán foneticky z Gaelštiny, což je jazyk, který se původně vyvinul z Keltštiny a větví se do dalších nářečí – irské a skotské. Obsah sdělení je docela jednoduchý – „Kočka je v kuchyni, pije mléko, já jsem trouba a směju se.“ Jak prosté, ale v původním jazyce to zní opravdu magicky. V 15:50 skladba mírně graduje, opět nastupuje kytara a na dynamice přidá nástup zvonů glockenspiel (česky zvonkohra) 16:54. Ta elektrická kytara, o níž mluvil Oldfield je skutečně děsivá. Celou skladbu ukončují africké bubny ustupující pomalu - do ztracena.

Part Two
Vskutku temný nástup až ve mně vyvolává hrůzu a zalíbení zároveň. 3:28 přicházejí opět glockenspiel tak známé z Tubular Bells a po nich akustické sólo na kytaru Martin D-35 pro niž byly speciálně vyrobeny kovové struny tak, aby výsledek zněl jak můžete slyšet. O něco později začíná dudácká suita v podání Paddyho Moloneyho známého z irské folkové skupiny The Chieftains, kterou založil v roce 1963. Tato druhá skladba Ommadawn se úžasně rozvine řekněme v 10:09, kdy na scénu opět přichází flétna podkreslená kytarou; později se přidává další a skladba nabývá na celkové dynamice; 11.15 mám již husí kůži. Vrchol Part Two spatřuji okolo 12:10 – Zní to jako skotský tanec, při němž dva tančí uprostřed a zbylí tlučou dřevěným nádobím o dřevěné stoly; a celé jakoby se to odehrávalo v nějaké knajpě se slaměnou střechou do níž v 12:27 vtrhne Oldfield s elektrickou kytarou a kombem na zádech; 13:27 zřejmě panova flétna Mikeova bratra Terryho zakončuje druhou část. Panova flétna a ostatně i další flétny byly použity záměrně v jasnějších pasážích, aby zvýraznily právě tuto vlastnost – jasnost. Další zajímavostí je, že krom panovy flétny na ostatní zbylé hraje Leslie Penning, obyvatel Kingtonu, města poblíž Hergest Ridge, který je však známější jako flétnista z Oldfieldovy písně In Dulci Jubilo. Byl to ostatně Penning, jež Oldfielda přivedl ke koním.

On Horseback (na koni)
Zde můžeme slyšet autentický hlas Mika Oldfielda, jak zpívá, že má rád pivo, má rád sýr, západní větřík, ale více než tohle je sedět na koňském hřbetě. Tato píseň údajně odráží Oldfieldovy životní postoje poloviny 70. let a vypráví o jeho pocitech, které zažíval při cvalu na Hergest Ridge. V 2:41 nastupuje menší sbor tzv. The Penrhos Kids, což byly děti majitelů hotelu Penrhos Court poblíž města Kington.

Nakonec ještě v tomto odkazu >> odkaz připojuji fotku všech hudebníků podílejících se na tomto úžasném albu. Mikea Oldfielda snad všichni poznáme. Napravo od něj z našeho pohledu sedí jeho sestra Sally, o které se mi nepodařilo vypátrat, co konkrétně zpívala, zřejmě doprovod k vokálům. Napravo od ní je pak Clodagh Simmonds a vepředu bratr Terry vedle nějž nalevo sedí flétnista Leslie Penning.



Údaje o nosiči:
>> odkaz
>> odkaz

zdroj:
>> odkaz
>> odkaz
>> odkaz

» ostatní recenze alba Oldfield, Mike - Ommadawn
» popis a diskografie skupiny Oldfield, Mike