Ponty, Jean-Luc / Jazz Long Playing (1964)

V roce 1964, tedy v době vydání této desky, byl Jean-Luc Ponty dvaadvacetiletý mladík. Ovšem jazz měl pořádně v malíku, čehož je Jazz Long Playing dokladem. Navíc ho hraje na v tomto žánru poměrně netradiční nástroj - housle.

Obklopen akustickým kombem, které dává vyniknout jeho virtuozitě, nabízí nám posluchačům skladby klasiků moderního džezu saxofonisty Charlie Parkera "Au Privave", trumpetisty Dizzy Gillespieho "A Night in Tunisia", pianisty Duka Ellingtona "Sattin Doll" či belgického rodáka, kytaristy Django Reinhardta "Manoir de Mes Rêves". Vedle nich slyšíme skladby Pontyho evropských současníků, např. dalšího pianisty Jefa Gilsona (narozen v Tunisu) "Modo Azul" a "Sniffin' the Blues" a dokonce vlastní "YTNOP Blues".

Deska je plná sic komorního, ale velice živoucího a občerstvujícího jazzu, zatím hodně vzdáleného budoucímu Pontyho fúzování s rockem (u Franka Zappy, v Mahavishnu Orchestra i během dlouhé sólové kariéry). Doklad toho, v jakých hudebních studnicích Jean-Luc napájel svůj úžasný talent, který po několika dalších letech ještě rozvinul spoluprací s některými nestory jazzrocku.

» ostatní recenze alba Ponty, Jean-Luc - Jazz Long Playing
» popis a diskografie skupiny Ponty, Jean-Luc