Ponty, Jean-Luc - Jazz Long Playing (1964)
1. Une Nuit au Violon (4:45)
2. Modo Azul (4:40)
3. Spanish Castles (3:41)
4. Sniffin' the Blues (3:30)
5. Postlude in C (3:22)
6. Au Privave (3:46)
7. Manoir de Mes Rêves (3:06)
8. Ytnop Blues (3:12)
9. I Want to Talk About You (3:50)
10. A Night in Tunisia (3:03)
11. Satin Doll (4:20)
(total time- 41:15)
Obsazení:
Jean-Luc Ponty - housle
Gilbert Rovere - kontrabas (1-4, 6, 9)
Guy Pedersen - kontrabas (5, 7, 8, 10, 11)
Michel Portal - flétna (2, 6)
Daniel Humair - bicí
Eddy Louiss - organ (4, 9, 11), piano (1-3, 5-8, 10)
V roce 1964, tedy v době vydání této desky, byl Jean-Luc Ponty dvaadvacetiletý mladík. Ovšem jazz měl pořádně v malíku, čehož je Jazz Long Playing dokladem. Navíc ho hraje na v tomto žánru poměrně netradiční nástroj - housle.
Obklopen akustickým kombem, které dává vyniknout jeho virtuozitě, nabízí nám posluchačům skladby klasiků moderního džezu saxofonisty Charlie Parkera "Au Privave", trumpetisty Dizzy Gillespieho "A Night in Tunisia", pianisty Duka Ellingtona "Sattin Doll" či belgického rodáka, kytaristy Django Reinhardta "Manoir de Mes Rêves". Vedle nich slyšíme skladby Pontyho evropských současníků, např. dalšího pianisty Jefa Gilsona (narozen v Tunisu) "Modo Azul" a "Sniffin' the Blues" a dokonce vlastní "YTNOP Blues".
Deska je plná sic komorního, ale velice živoucího a občerstvujícího jazzu, zatím hodně vzdáleného budoucímu Pontyho fúzování s rockem (u Franka Zappy, v Mahavishnu Orchestra i během dlouhé sólové kariéry). Doklad toho, v jakých hudebních studnicích Jean-Luc napájel svůj úžasný talent, který po několika dalších letech ještě rozvinul spoluprací s některými nestory jazzrocku.
reagovat
- hodnoceno 0x
- hodnoceno 1x
- hodnoceno 0x
- hodnoceno 0x
- hodnoceno 0x
- hodnoceno 0x