Doors, The / Morrison Hotel (1970)

Otesáni o všechna pozlátka se The Doors navracejí roku 1970 albem Morrison Hotel k syrovému rockovému zvuku. Místy až hardrockovému, se silnou bluesovou příchutí a náladou. Kytara je kousavá, klávesy drásají a vržou, pokud si Manzarek nevystačí s prostým pianem. Méně psychedelie, více rockové přímosti. Úvodní Roadhouse Blues s drnčivými kytarovými riffy a foukačkou tvoří nezapomenutelný vstup do poslechu této desky. V důrazném rytmu s naléhavým refrénem kapelu představuje v její nejlepší podobě píseň Waiting For The Sun, která zbyla z nahrávání stejnojmenného alba. I ostatní skladby v první polovině CD jdou na věc dost tvrdě, v každé se Morrison a jeho kumpáni řádně rozmachují. Je to nesmírně zábavná jízda, ze skladeb tryská energie a živost, přičemž v pozadí zůstává přiměřený díl zádumčivé zamyšlenosti, jako poznávací znamení.

Je podivuhodné, jak The Doors dovedou vždy udělat i ze zdánlivě obyčejné skladby výraznou a působivou hudební kompozici. Co by u kapel obdařených menším talentem byla nuda, je zde neodolatelná síla. Jejich hrátky s melodií, harmonií a rytmy přinášejí silný zážitek, jsou mimořádně působivé, nekoná se žádná ztráta energie a invence. Je to prostě zase jedna z šesti nejlepších desek The Doors. Morrison, a on je tím hlavním náladotvorným prvkem v souboru, jak se později krutě ukázalo, proplouvá skladbami zdánlivě ledabyle, nenápadně, třeba v The Spy, avšak běhá z něj mráz po zádech. A v následující Queen Of The Highway, jak si hned na začátku nevinně zpívá: „She was a princess“ je prostě okouzlující. Jenže z těch kouzel lítá hodně jisker, tak raději pozor. Slova “American boy, american girl, most beautiful people in the world…“ jsou podány s takovou ledabylou grácií, že mu je musíte věřit.

Na konci CD se setkáme s jemnou skladbou Indian Summer pocházející z roku 1966 a rozloučíme závěrečnou hutnou Maggie M'Gill, která soundem temně předznamenává to, co pak uslyšíme na LP L.A.Woman. Případné bonusy nepočítám, protože tam nepatří, narušují jen dojem z díla, jako dramaturgicky dokonalého celku, který dalšími úpravami lze jen poškodit. Morrison Hotel je za plný počet a má tu vlastnost, že si na jeho konci říkám: Cože, už? A pouštím CD znovu, nemůžu si pomoct.

Poznámka ke zvuku:
Mohu se jen opakovat, copy/paste z přechozího alba, doslova.

Technické detaily recenzovaného CD:
CD – US reedice 2009, HDCD Audio Fidelity, kat.č. AFZ-037, 24k gold, EAN 780014203726
13 skladeb, 45:31
DR12 [L-11,5 / P-12,9]

» ostatní recenze alba Doors, The - Morrison Hotel
» popis a diskografie skupiny Doors, The