Synkopy / Sluneční hodiny (1981)

Sluneční hodiny/

Tohle album vyšlo v časech, kdy u nás neměla rocková hudba zrovna na růžích ustláno... Řekl bych, že spíš na kaktusech.
Československou popovou scénu začali pomalu anektovat ti "pekelní haranti"... pardon, chtěl jsem napsat "děti ráje", nebo chcete-li Panoptikum Františka Janečka, no a na bigbít (pokud tedy nebyl politicky angažovaný, nebo jinak rudě infikovaný) nečekaly zrovna "světlé zítřky".

Však stačí jen vzpomenout na článek z pera nějakého červeného mozku s názvem: "Nová vlna se starým obsahem", který byl tehdy, o dva roky později, vytištěn na jeden z nejpoužívanějších toaletních papírů, značky Tribuna.
No zkrátka deratizace... oops, teda normalizace v plném proudu.

Brněnské Synkopy řadím hned vedle Progres 2, či Blue Effectu nebo JAZZ Q mezi to nejpovedenější, co mohla v té době naše rocková scéna nabídnout...
No dobře, lupnul bych sem i Olympic, protože některá jejich alba z té doby, zvláště Prázdniny na Zemi považuji za velmi povedené. A samozřejmě nemohu zapomenout ani na sólové umělce jako třeba Vlád'u Mišíka, Otu Petřinu, nebo taky Petra Nováka. Ale o těch zas třeba někdy příště.

Celá tahle deska by se dala směle označit za mistrovské hudební dílo výborného skladatele, hráče na klávesové nástroje a zpěváka Oldřicha Veselého..
A pochopitelně nemohu zapomenout ani na výborné texty Pavla Vrby.
Zkrátka a dobře, nemohu popřít, že tohle album je moje srdeční záležitost.

Už jen úvodní skladba Introdukce a její atmosférické synthetizery dávají tušit, že naše uši čeká chutná a vydatná hostina.
Ona vlastně celá deska je skrz naskrz nasáklá klávesami a kytara zde zase tolik struny nevystrkuje, ale to v žádném případě nepovažuji za negativum, ba naopak.

Výrazněji zde kytara do děje promlouvá zejména v takřka hardrockové skladbě Jsi nádherně pravěká, kde bezchybně ladí s nezbytnými klávesami, aby se ke konci navíc mohla blýsknout i perfektně vystavěným sólem...

A takových úžasných momentů a krásných melodických zákoutí najdete na albu nespočet.
Třeba při části nazvané Intermezzo, kde si klávesy dávají spicha s krásnými houslemi a violem, mi při každém poslechu naskakuje husí kůže.

No a Černý racek, na kterého tahle krátká skladba po chvíli naváže je vůbec naprostá nádhera, pro mne jeden z vrcholů desky. Překrásná, melodiemi nešetřící balada a asi vůbec nejznámější kompozice od Synkop.

Zkrátka a dobře, tohle je pro mne další z těch mnoha desek, která nemá slabé místo...
A jsem toho názoru, že zde přibyl do české bigbítové koruny další zářivý drahokam.

V těchto dobách to rockoví hudebníci u nás opravdu neměli lehké... To byly samé zákazy, na hlavu padlé přehrávky, tfuj...
Nevím, tak nějak si stále pořádně nedovedu představit, jak mohlo tehdy vypadat nějaké to povinné šaškování před přehrávkovou komisí, ale pojd'me to zkusit...

No a jelikož byl jeden z mých příspěvků v minulosti označen za nevkusný, což docela zacloumalo mou citlivou a empatickou duší, tak slibuji, že se odted' budu snažit vyvarovat všech těch tfuj, tfuj, škaredých výrazů.
A nebo se je budu snažit zakomponovat tak, aby nikoho "nepobuřovaly". Přece jen jsem to už takhle vyzkoušel párkrát v minulosti, tak nevidím důvod, proč by to nemohlo fungovat i ted'. Tak jdem na to...
Naše bigbítová skupina by se mohla jmenovat třeba Black Friday...

Kapela zrovna stojí v čekárně a vypadá jako skupinka odsouzených na smrt.
Kytarista a zpěvák David: "Ty vole, já jsem tak nervozní, že mi z toho snad hrábne.

Bubeník Petr: "Klídek, to zmáknem."

Klávesista Richard: "Teda, ten tvůj klid bych chtěl mít... víš ty vůbec, kolik kapel už před náma ti (hrubé označení mužů, co mají rádi růžovou) zařízli?"

Basák Honza: "Héj, né tak nahlas, ještě nás někdo uslyší.

Richard: "Vždyt' je to pravda... Ty vole, vždyt' už jen ten náš název je bude dráždit víc, než hudba... To nemůže projít.

Petr: "Hele, trošku provokace u nás ještě nikoho nezabilo."

Honza: "Seš si tím opravdu jistej?"

Petr: "Hele, nechte toho, pane "Pesimisto". Stačilo, že jsme se museli dát všichni ostříhat."

David: "Ti se na nás určitě těší, jako Lenin na další mrtvičku... víš přece, že dnes jsme poslední kapela na seznamu, určitě toho mají za celej den plný zuby.

Petr: "HÁ, HÁ."

Richard: "Moc bych se nesmál kluci, ten, co tomu předsedá, je prý pěknej (neslušné označení toalety).
Nějakej soudruh Šváb... někteří mu přezdívají "Rockový kat."

Honza: "Pššt, pššt, slyším nějaký kroky...

Petr: "Jo, taky něco slyším, hodina H udeřila... kluci, hlavně žádný křeče, budeme hrát za všech sil, jak nejlépe umíme."

A ještě, než stačil dokončit větu, tak se otevřely dveře a z nich začali postupně vycházet členové předchozí skupiny. A z jejich protáhlých obličejů se dalo okamžitě vyčíst, že už si nejspíše ani neškrtnou.

"Tak co, chlapi, jak jste dopadli?" zeptal se Petr, ale odpovědí mu bylo zprvu jen podrážděné zamručení..
Ale nakonec se k němu přitočil jeden s kytarou přes rameno a pošeptal mu: "Bacha na Švába, ten (velmi vulgární označení pro dámské přirození, přenesené do mužského rodu) je dnes v ráži.. Poznáte ho lehce, to je ta rozteklá (hanlivé označení pro vyústění trávícího traktu), co sedí uprostřed. Hodně štěstí... budete ho potřebovat" a odkráčel společně s ostatními vstříc "světlým zítřkům."

"Další!" ozvalo se stroze ze sálu...

Richard: "Tak kluci, hodně štěstí nám všem." Potom si podali ruce a nakráčeli do sálu, kde už na ně čekalo pět ulízaných škeblí, sedících za velkým stolem.

Petr šeptem k Richardovi: "Říšo, ta ovarová hlava, co sedí uprostřed na třech židlích, tak to je ten tvůj Šváb."

Richard: (šeptem) "Ty vole, tak to je výživný."

Petr: (šeptem) "To si piš... To je přesně ten druh, kterej když spadne z postele, tak ze všech čtyř stran zároveň..."
Ale než stačil říct svému kolegovi ještě něco dalšího, tak ten "zvláštní druh" dal o sobě vědět...

Soudruh Šváb: "Chro, chro... žblebt, frk, frk..."

David: "Co to (škaredé označení ženy živící se prostitucí) je?"

Soudruh přísedící č.1: "Promiňte, pánové, ale soudruh Šváb je dnes trochu nastydlý, tak to prosím, vemte v potaz."

Soudruh přísedící č.2: "Dnes jste poslední skupina na seznamu, tak doufám, že nás potěšíte... těm před vámi se to moc nepovedlo."

Soudruh přísedící č.3: "Dobře, nebudeme to protahovat... Jak si říkáte?"

Petr: "Éh... Black Friday" a cítil, jak se mu začíná řinout pot snad ze všech pórů.

Soudruh Šváb: "CHROO?"

Soudruh přísedící č.4: "Prosím?? (sladkým hláskem) To ale není český název, že ano?"

Soudruh přísedící č.3: "To bude zase nějaká ta američtina..."

Soudruh přísedící č.1: "A to znamená co? Přeložit!"

Petr: "To znamená v překladu Černý Pátek..."

Soudruh přísedící č. 4: (sladce) "To bude zase nějaká skrytá provokace, že, pánové?"

Petr: (zničeně) "Ne, soudruzi, to v žádném případě... tak to není."

Soudruh přísedící č.1: "Tak proč jste si nevybrali nějaký český název? Co si pak můžeme o tomhle myslet?!"

Soudruh přísedící č.3 : "Takže Černý Pátek... hmm... a nešlo by to třeba změnit na Rudý Říjen? Co říkáte, soudruzi hudebníci?"

Petr: "Myslím, že to by nebyl úplně dobrý nápad, soudruhu.." A cítil, že mu úplně vyschlo v krku.

Soudruh přísedící č.1: "No jistě, to se dalo čekat...
víte co? Nebudeme to protahovat, začněte hrát... a potom se rozhodneme, co s váma dál..

Soudruh Šváb: (směrem k přísedícím) "Chro, chro, škrunk, škrunk??"

Soudruh přísedící č.3: "No jistě... Počkejte, soudruzi! A co politické otázky?"

Soudruh přísedící č.2: "No, přemýšlím, jestli je má vůbec cenu trápit..."

Soudruh přísedící č.4: (šeptem k ostatním) Jednu bych měl... A pokud ji alespoň jeden z nich neuhádne, tak okamžitě vyrazit, bez diskuze... souhlasíte, soudruhu Švábe?

Soudruh Šváb: "CHROCHTY."

Soudruh přísedící č.4: "Dobře tedy." (sladkým hláskem ke skupině) "Tak pánové... mám tu pro vás jednu politickou otázečku, kterou když neuhádnete, tak pápá."

"Víte, kdo to byl Julius Fučík?"

Petr: (šeptem k ostatním) "Hoši, myslím, že je konec... Vůbec netuším."

David: (také šeptem) "Chlapi, nebyl to nějakej hokejista?"

Richard: "Nene, toho přece tehdy vystřelili na Měsíc, he?"

Honza: "Jako, to jméno jsem už někde slyšel... myslím, že ve škole... ale to jsem tehdy pravděpodobně nedával pozor."

Petr: "Počkejte, toho přece tehdy ubodali v nějakým tom senátě, ne?"

David: "To byl Julius Caesar, ty (označení pro kastrovaného samce kozy domácí).

Richard: "Chlapi, tak já bych zkusil toho kosmonauta... co už."

Petr: "Tak teda jo... tady už, myslím, není co ztratit."

Soudruh přísedící č.4: "Tak co bude! Víme, nevíme?!"

Richard: "Soudruzi, nejsme si úplně jistí, ale myslíme si, že to byl kosmonaut..."

Soudruh Šváb: "Chro... Chacha, chropt..."

Soudruh přísedící č.1: "VEN, VEN, VÉÉN!"

Soudruh přísedící č.4: (velmi sladce s přemáhaným vztekem) "Zamítá se, pánové... Můžete jít domů.."

Petr: (kdoví, kde se to v něm vzalo) "VY RUDÍ BOLŠEVIČTÍ (Velmi vulgární označení osob mužského pohlaví, narozených ženám lehčích mravů)!!!"

Co závěrem... Nejen, že naše skupina si už nikdy ani neškrtla, ale na Petra po tomhle čekaly i tři roky natvrdo...
A to je konec smutného příběhu...

PS: Doufám, že ke mně budou moderátoři shovívaví. :-)

» ostatní recenze alba Synkopy - Sluneční hodiny
» popis a diskografie skupiny Synkopy