Olympic / Ó, jé (1990)

"No ty vole, tohle snad ani není možný!"...
Tak přesně tohle jsem si tehdy říkal pořád dokola, když jsem tohle album slyšel poprvé... A hned poté si nazul na nohy kanady, opatrně vytáhl CD z přehrávače, a posléze po něm dlouho a zuřivě dupal... No tak né, no... kecám.. jenom potom švihem putovalo do bazaru.

To, co Olympic předvádí na této placce, mi připomíná orientační běh skupiny ožralých slepců... Potácení se od ničeho k ničemu.
Opravdu jediné, co dnes z tohoto "díla" jde poslouchat je instrumentálka Stejskání, kde kapela vzdává hold zesnulému klávesistovi Miroslavu Berkovi... jinak nuda, šed' a totálně umělecky vyždímanej Janda.

Tfuj, jedna hvězda za Stejskání...
Nic, jdu si spravit uši legendární, nedostižnou Želvou, a tento hnůj už doufám nikdy nebudu muset znovu kydat.

» ostatní recenze alba Olympic - Ó, jé
» popis a diskografie skupiny Olympic