AC/DC / Powerage (1978)

Kdykoli poslední dobou točím v přehrávači některé z alb australských rockerů AC/DC, říkám si - co je na téhle kapele tak výjimečného? Vždyť vlastně hrají nekomplikovanou, člověk by řekl až primitivní hudbu, a přece (vždycky doufám, že ne právě proto) to k nim spoustu kovaných rockerů táhne. Naštěstí už si dovedu odpovědět, a je to vlastně prosté. Za prvé: "It's only rock'n'roll." Uskupení okolo bratří Youngů se vzdalo možnosti dělat "umění" (skladatelské a hráčské schopnosti by na to určitě měli), aby mohlo hrát to, co je baví. Za druhé: AC/DC cítí blues. Ač je to více patrné v jejich tvorbě ze 70. let, bluesový naturel (většinou zakopaný hluboko pod vrstvou špinavého elektrického rock'n'rollu) tam pořád někde dřímá, občas se ze spánku převalí a výrazněji do nějaké skladby tu a tam otiskne. Tato pravidla, ze kterých AC/DC během své více než čtyřicetileté kariéry nikdy neslevili, jsou jasně patrná i na jejich páté studiové desce Powerage z roku 1978.

Přímočaré rockové riffy, nekomplikovaná rytmika, ale na druhou stranu dosti chytlavé melodie a expresivní hlasový projev zpěváka Bona Scotta se táhnou celou deskou a přesvědčivě popírají pomluvu, že AC/DC hrají čtyřicet let pořád jednu a tu samou ošklivou písničku. Pokud jsou si kytarové základní kameny jednotlivých skladeb něčím podobné, tak pouze svou jednoduchostí - bratrům Youngovým stačí jen pár tónů, aby na nich vystavěli životaschopný podklad. Ať už jde o šlapavé fláky jako Gimme a Bullet, Rock'n'roll Damnation či Sin City, rock'n'rollové petelice (Riff Raff, Up To My Neck In You), potemnělé riffové řezničiny (What´s Next to the Moon) či odlehčenou rockovou jednohubku (Gone Shootin'), pořád je tam to signifikantní umění "zahrát málo, vyjádřit mnoho" cítit na míle daleko. Na závěr jsem si nechal dva mé nejvíce oblíbené kousky - v Kicked in the Teeth Angus vydatně větrá sólovou kytaru a přidává místy až jižanský feeling, u Down Payment Blues mě zase oslovují výživné basové linky nového člena kapely Cliffa Williamse.

Powerage je výživný kousek rockové muziky, jakých v 2. polovině 70. let nevzniklo zas tak mnoho. Čtyři hvězdičky můžu udělit bez mrknutí oka.

» ostatní recenze alba AC/DC - Powerage
» popis a diskografie skupiny AC/DC