Deep Purple / Stormbringer (1974)

Jakoby skladba Black Sheep of the Family, kterou chtěl tehdy, před dávnými časy, nahrát na připravovanou desku Deep Purple kytarista Ritchie Blackmore, otiskla do vydaného alba něco ze sebe sama - ačkoli z nápadu nakonec sešlo a novinka zvaná Stormbringer prozkoumávala o dost odlišná hudební zákoutí, určitá část "rodiny" fanoušků Deep Purple ji považuje za "černou ovci" tohoto uskupení. Na jednu stranu se není čemu divit - až na pár výjimek je ten tam hard rock, kterým se kapela výtečně prezentovala v předchozí pětiletce, a kapela se najednou orientuje směrem k funku a soulu. Na stranu druhou - no a co?

Rockové nálady z desky rozhodně zcela nezmizely - důstojně je reprezentují například úvodní Stormbringer, rozmáchle podaný kousek s precizně vypilovanou kytarovou linkou a bohatýrsky vybuchujícím refrénem, či šlapavý Highball Shooter. No a i Lady Double Dealer s nádherným dvojhlasem v refrénu má v sobě hodně z naturelu té nezastavitelné mašiny, co pár let nazpět sahala po koruně rockových králů. S těmito zemitými nářezy pak ostře kontrastuje třeba pomalu se houpající Love Don't Mean a Thing. Jenže právě v takových skladbách zpěvák David Coverdale exceluje - zpěv beze spěchu a s důrazem, žádné chrlení textu a ječák, jaký by záviděla leckterá poplachová siréna. O tyhle rejstříky by naopak byl mohl desku obohacovat basák Glenn Hughes, kdyby i jemu tentokrát repertoár nediktoval držet se klidnějších poloh, jako třeba v příjemné ukolébavce Holy Man. Ano, je to pomalé a méně energické, místo parního válce přijel dětský kočárek, ale mě to baví i takhle.

Dost se mi líbí třeba i Blackmorovo kytarové sólo v Hold On (zajímalo by mě, jak to bylo s tou legendou o palci, přece jen zas takový čajíček tam Ritchie nehrál) nebo vemlouvavý refrén u You Can't Do It Right. Konec alba pak patří baladám - The Gypsy se mi jeví taková "párplovštější", s melodickým stavebním riffem, Soldier of Fortune mi naopak (i přes krásnou melodii) na tuhle soul/funky desku moc nesedí. Ale mám tu písničku rád, ne že ne.

Suma sumárum musím přitakat hlučícímu davu - kromě nešťastného Who Do We Think We Are osobně též považuji všechna alba Deep Purple ze 70. let za silnější než Stormbringer. Nutno ale dodat, že ten propad mezi zmíněnou dvojicí a legendárním "zbytkem" nepovažuji za tak dramatický a Stormbringer to u mě s troškou dobré vůle dotáhne na čtyři hvězdičky. Pořád jej nevidím jako "jedno album z mnoha", ale jako svébytnou a originální výpověď o cestě, kterou Purple za necelý rok urazili.

» ostatní recenze alba Deep Purple - Stormbringer
» popis a diskografie skupiny Deep Purple