Van Der Graaf Generator / H to He, Who Am the Only One (1970)

Ahoj, k tomuto LP už asi nemá cenu nic dalšího psát, je to tu pode mnou rozebráno, co do recenze hudby, dokonale. Jinak nejde než 5 stars. miluju toto elpo stejně jako Pawn Hearts.
Od prvního okamžiku mě dost dostává House With No Door. A jelikož vím, že texty jsou u Hammilla (nejmíň) polovina díla, pokusil jsem se to po svém přeložit. Nemyslím totiž, že je to "pohodová" skladba, spíš použiju citát Brana, který zde dříve napsal něco, co si myslím i já.

"Smutno-zvláštna melancholická až zlovestne pochmúrna House with no door"

je to ani ne melancholie jako prázdnota...proto to zoufalé až "zlověstné" ...somebody help me? jako když skončí VELKÁ láska, do které jste investovali šíleně moc energie a najednou nic nějak nejde. Dokonce, i když by možná mohlo něco nového začít (volá na vás vaším jménem jiná žena), nejde to...

Možná je to všechno jinak, ale tak to prostě cítím já. A celá tahle hudba, vedle toho, že je geniální, na dnešní poměry složitá, melodicky neuvěřitelná, je HLAVNĚ o pocitu. And I feel, I am in this HOUSE now...

Nejsem žádný super angličtinář, ale pokusil jsem se to přeložit co nejvíc přesně, ale zároveň, aby to aspoň trochu ještě byla poezie...(???). Třeba to někomu, kdo neovládá anglinu, pomůže. Něco od VDGG už jsem dřív na fórum dal a propadák to nebyl;-)

House With No Door

Je dům bez dveří a já žiju v něm;
v noci přichází taková zima, i dny je těžké v něm snést.
Je dům bez střechy, takže déšť se do něj plíží,
padajíc skrz mou hlavu, jak se tak snažím myslet mimo čas.
Já ti nevím, říkáš, že mě znáš, možná to tak je,
ale je to tak moc, až si nejsem jistý ...
Voláš mé jméno, ale zní to tak nereálně;
už jsem zapomněl, jaké to je, když cítím,
moje tělo odmítá lék.

Je dům bez zvonku, a tak mě nikdo neshání;
někdy zjišťuju, že je těžké se svěřit, když všichni do jednoho žijí někde venku.
Je dům bez zvuku; ano, je tam ticho...
není moc smyslu ve slovech, když není s kým je sdílet.
Naučil jsem se pár řádků, tak dobře už to znám, že je kdykoliv přeříkám,
kdyby nakonec přeci jen někdo přišel.
Za hranicí mé mysli je jen chladná noc a asi to není moc ok,
když ji vidím jako temnou běžící postavu... pomozte mi někdo...

Je dům bez dveří a já žiju v něm;
A jednoho dne přibude zeď ... zvláštní…doteď mi to bylo jedno.
Je dům bez světla, všechna okna jsou utěsněna,
přetížena a napjata.
TEĎ NENÍ NIC ODKRYTO, JEN ČAS.
Já ti nevím, říkáš, že mě znáš, možná to tak je,
ale je to tak moc, až si nejsem jistý ...
Voláš mé jméno, ale zní to tak nereálně,
už jsem zapomněl, jaké to je, když cítím,
moje tělo odmítá lék...
Pomůže mi někdo... ?

» ostatní recenze alba Van Der Graaf Generator - H to He, Who Am the Only One
» popis a diskografie skupiny Van Der Graaf Generator