Magnum / Vigilante (1986)

Ačkoli nejsem skalním fanouškem 80´s, jsou kapely a interpreti, ve kterých vidím kvalitu a dokonce jsou mými srdečními záležitostmi. Jednou z nich je i sdružení kolem Boba Catleyho a Tonyho Clarkina, zvoucí se Magnum... Právě Vigilante a Wings of Heaven mi tolikrát spravily náladu do sluníčkového úsměvu, že se to snad ani nedá spočítat.


Už rozmáchlý úvod dává tušit, že osmdesátkové pompézní umění Magnum tu dosáhlo vrcholu - kytarový riff je jasný, ale jde ruku v ruce s klávesovými stěnami, které vytvářejí až filmově epický rozměr. Bob Catley zpívá od první vteřiny tak, že vás dokonale vtáhne do děje, a vše korunuje monumentální a patřičně klenutý refrén. Need a Lot of Love - různé názvuky klávesových melodií se propojují a vytváří poměrně temnou náladu, do které vstupuje i naléhavý Catleyův zpěv. Refrén je nádherně exponovaný, skladba má ale dramatičtější a pochmurnější vyznění než úvodní, přesto je krásná a vybroušená. Sometime Love je zde asi nejklasičtějším zástupcem osmdesátek - úsporná bicí linka, taneční klávesy, upozaděné kytary a suverénně podaný hitový refrén. Ve druhé polovině se ale dočkáme i řízného kytarového sóla. Magnum ale uměli i krásné akustické balady, důkazem budiž Midnight (You Won´t Be Sleeping), kde se po křehkém úvodu dostávají ke slovu klávesové stěny až k melodicky nádherné explozi, kde se Catley vydává i z posledního. Typická skladba vhodná pro film, kde by dámy všeho druhu promáčely kapesníky od slz... emoce se hrnou všemi směry a hostující Daniel Bourquin krásně okoření skladbu saxofonem. Red on the Highway je opět více přímočará osmdesátková věcička s odsekávanými klávesovými kily a průbojnými kytarami. Tuhle věc osobně vidím jako nejslabší, nikdy mě neoslovila tak, jako ostatní, ale jde o osobní pocit. Holy Rider začíná dobově vytaženými bicími a matematicky přesně odsekávaným kytarovým motivem a Catley nás dramaticky vedeným hlasem vede nezadržitelně k melodickému vyvrcholení v refrénu. Dá se říci, že jde o podobný model skladby, jako předchozí, má ale dramatické, znovu až filmové přemostění ve středu, pak se zase rozjede poctivý sekaný motiv. Tyhle dvě skladby uprostřed jsem vždycky považoval za nejslabší část desky, kde mě pozornost nějak ochabuje, ale závěr je skutečně famózní. When The World Comes Down je balada v nejlepší tradici Magnum, krásná, křehká, nadýchaná záležitost, kde je Catleyův zpěv opravdu ozdobou. Jedna z nejpůsobivějších pomalých skladeb, které znám. Vigilante je krásně gradovaný rockový nářez se vším všudy, který vás svou energií musí odpálit až na oběžnou dráhu. I když jde o nejdelší skladbu alba, chlapci si tu vyhráli s každým detailem a výrazné sekané klávesové motivy a metalické kytarové jízdy jsou k nezastavení. Catley je doslova všude a jeho hlas zde vévodí. Když už se mi zdá, že tohle nejde překonat, vytáhnou hoši na závěr úplný triumf - Back Street Kid. To, se přiznám, je skladba, která je pro mě prostě osobní srdeční záležitostí. Kdyby měl mít pojem ´hymna´ nějaké synonymum, tak asi tuhle skladbu. Krátký dramatický úvod a pak už neuvěřitelný nástup a uvolnění energie, jeden z nejlepších refrénů, které jsem vůbec kdy slyšel. Nakopává i text o cestě od ničeho až k životě rockové hvězdy. Tohle můžu poslouchat dokola pořád, a stejně mě to neomrzí...


Při poslechu mistrovských desek On a Storyteller´s Night, Vigilante a Wings of Heaven si mnohokrát říkám, že pokud osmdesátky, tak právě takhle. Magnum vždy do své hudby dokázali vpravit velkou porci muzikantství, nebáli se ani progresívních prvků a ty nádherně vyvedené melodie prostě není možno ignorovat. Jejich hudba mě nabíjí ohromnou dávkou energie, že bych vyletěl z kůže. Vypaluju pětku!

» ostatní recenze alba Magnum - Vigilante
» popis a diskografie skupiny Magnum