Van Der Graaf Generator / The Least We Can Do Is Wave to Each Other (1970)

Stvořit recenzi na hudbu tak osobitou, svéráznou a posluchačsky náročnou, jako produkují Van Der Graaf Generator je velká výzva. Ale když vidím jak jsou zde jednotlivé skladby mikroskopicky rozebrány a nanejvýš fundovanými posluchači, zaznamenám zde spíš vzath k jim samotným.
Tuto kapelu, která působí na mnohé (sebe nevyjímaje) jistou dávkou mystična a tajemna řadím ve světě "hudby pro náročné" na samý vrchol společně s Gentle Giant a King Crimson. Na rozdíl od prvně jmenovaných, kde zbožňuji komplet diskografii (kterážto ke konci, žel bohu slábne) a také na rozdíl od krimsnů, kde jsou určité bloky pevně oddělitelné a pro mne celkem přehledné, s hudbou těchto pánů to mám krapet složitější.

Kdybych ji měl rozdělit, tak do tří etap, nepočítaje v to značné množství Hammillových ne vůbec špatných sólových desek. Začnu odzadu, comeback před pár lety potěšil zástupy fanoušků, stojí určitě za pozornost, obzvláště pak album Trisector. Znovuzrození v druhé polovině 70-let a početnými zástupy fans protěžované období s jedním skvělým albem za druhým, pro mne nakonec vyústilo velkým obdivem obzvláště k dílu Still Life. Začátky kapely a tudíž první etapa je pro mne tím pravým s několika vrcholnými počiny. Vše je korunováno deskou Pawn Hearts, obsahující megalit-A Plague of Lighthouse Keepers- jež ne každého posluchače dokonale potěší svými extrémně disonantními plochami, pro jednoho možná interesantními, pro druhého (sebe nevyjímaje) už nikoli. Po mnoha důkladých průzkumech jejich děl, dospěl jsem k názoru (i zklamání), že ne kompletní tvorba těchto pánu mě přitahuje natolik, aby byla zastoupnena celá a nakonec jsem si vybral jen některá díla srdci nejbližší. Tohle je jedno z nich.

Po tolika letech v branži, zastávám už totiž tvrzení, že je lepší vybrat si pouze hudbu líbící se jedinci opravdu neskutečně moc a nebo prostě hodně :-) a ty lehce nadprůměrná, nebo průměrná, těmi se dále už nezabývat, život je tak krátký :-(

Tentokrát tedy nebudu rozpitvávat jednotlivé skladby, jsou tak strukturované a hudebně obsáhlé že by to snad musel být šestidílný elaborát:-)
Řeknu jen, že toto album mám ve značné oblibě, nejspíš je to proto, že narozdíl od některých jiných jejich děl, neobsahuje tolika zmíněné depresivní až terorizující plochy, jež nemilosrdně útočí na vaši mysl a také je prosto dlouhých improvizačních pasáží které jsou zastoupeny na některých pozdějších deskách (nic proti nim, jsou jistě pro některé jejich obdivovatele úžasné).
Pro mne je pravým balzámem na duši poslouchat zde vyprodukované "melodičtější" písně. Tajemnou jedničku, krásnými tóny protkanou Refugees, uhrančivé bílé kladivo, magická místa provázející nás v Whatever would Robert have said?, flétový úvod v páté Out of my Book a celkem i nejdelší After the Flood, ve které se objevují ony zvláštní temné hluky (jež mne probodávají) v ne zrovna příjemných odstínech.

Každé jejich album, bylo velkým originálem, oni se neopakovali, oni se vyvíjeli (vyvíjí), kolik dnešních kapel tohle může říci.

» ostatní recenze alba Van Der Graaf Generator - The Least We Can Do Is Wave to Each Other
» popis a diskografie skupiny Van Der Graaf Generator