Anathema / Alternative 4 (1998)

Z klasických kapel doom metalu 90. let mám pro tyhle Brity mimořádnou slabost od jejich počátků a jejich skvosty z tohoto období stále úzkostlivě držím ve sbírce. Protože Alternative 4 točím až nebezpečně často, je čas na osobní dojmy.

Temné klavírní akordy, napovídající, že v případě téhle desky ani kapely nepůjde o žádnou veselost, uvozují těžká kytarová kila intra Shroud of False, které se nenápadně, ale nezadržitelně přehoupne do hitu Fragile Dreams - skutečně parádní energetický nástup, tak, jak to od Anathemy známe, pak temné kytarové rozlamované tóny a neveselá deklamace Vincenta Cavanagha se střídá s riffovými příboji. Děje se tady mnoho, kapela využívá minimalismu žánrových legend a vzorů (The Cure, Joy Division apod.) a umně je propojuje s metalovou těžkostí a naléhavostí. Tuhle skladbu miluju, je v ní řečeno vlastně vše... Temné dunící samply a šeptající a vemlouvající se Canavangh, pak už přichází gothic-metalově orientovaný riff s parádně potemnělou melodií, přetahující se pak s klavírními tóny. Má to energii, ponurost, naléhavost - vše, co od značky Anathema očekáváte. Není to onanie, ale je znát, že si kapela hraje s každým motivem a tónem, což je pro ně příznačné dodnes. Odlidštěný, studený klavír a apatický hlas - to je bezvýchodný běs Lost Control - tryzna pro skutečně odvážné a statečné. Tady si na šesti minutách skutečně veselí moc neužijeme, a temné kytarové malby, housle a akustické temné miniatury na vyznění a náladě nepřidávají... Re-Connect má rychlejší, více energický vstup, ale i pak přichází potemnění, basa a kytarové tóny i celkové vyznění značně upomínají ranou tvorbu kapely. Další temná perla na tomhle náhrdelníku... Inner Silence je ledově krásná klavírní tryzna, kde beznaděj a krásný smutek téhle desky asi graduje, vkusně a nenápadně se zapojují kytary a naléhavý hlas, kouzelná, typicky britsky temná melodie. Úžasné! Pokud si myslíte, že vás pozvedne titulní skladba, pak detailně pilované temné kytarové údery, spíš provedou definitivní ortel nad zbytky vaší roztřesené duše. Skutečná temná, kalná, ledově popichující, ale zase nádherná skladba, s už zcela rezignovaným hlasem, působícím jako kazatel zmaru. Šest očistných minut. Regret - už podle jemného akustického vstupu musíte Anathemu poznat i se zacpanýma ušima, na tyhle krásně zpracované kytary mají pánové patent. Basa a bicí se probírají s jemným hlasem, hlavně basová linka si vybírá krásnou daň, dlouho se nikam nespěchá, pak ale přichází energetický nápor přesně v duchu úvodu alba. Propojování různých poloh a typů kytar je tady dovedeno k dokonalosti. Feel uvozují hradby zkreslených kytar s temnými brnkanými tóny, skladbu pak táhne temná stěna kláves s bicími s vkusně zapojenými strunnými předivy - opět nic veselého, ale v každé skladbě dokáže kapela překvapit nějakým motivem, leckdy detailem. Destiny uzavírá regulérní část albumu jemnými akustikami a výrazně zpěvně krásným a procítěným hlasem Vincenta Cavanagha, zde už prosvítá duch dalšího velkého vzoru - Rogera Waterse. Právě jemu jsou pak z větší části věnovány i bonusy - Your Possible Pasts a One of the Few jsou řazeny za sebou tak jako na The Final Cut, milovaném i nenáviděném albu Pink Floyd. Tady vidíte, jaký ohromný vliv na ně tvorba jejich krajanů má. Better off Dead je zajímavě zpracovaná verze Bad Religion a na závěr je tu Goodbye Cruel World - miniatura notoricky známá milovníkům jiného opusu magnum - Zdi. Víc netřeba dodávat. Pět hvězd za tento temný diamant.

Když si poslechnete takové The Silent Enigma, už jasně vidíte pokrok směrem k jasnějším melodiím a pročištění celkového temně kovového vyznění. Tahle dvě alba u mě v 90-kách zůstávají asi dvěma nejlepšími, i když u Anathemy je volba dost těžká.

» ostatní recenze alba Anathema - Alternative 4
» popis a diskografie skupiny Anathema