Gilmour, David / About Face (1984)

Se sólovou tvorbou Davida Gilmoura jsem se seznámil bezprostředně po dílech Floydů a dodnes mám ve sbírce právě první jeho dvě alba na čestných místech. Dlouho u mě vedly mezi deskami ex-floydů, a i když se dnes dostaly před ně některé desky Rogera (hlavně skvost Amused to Death), Davidův melodický, naléhavý strunný styl je nenahraditelný a rychle poznatelný.

Until We Sleep - těžké, vytažené osmdesátkové bicí, celkem jednoduchá basová linka a typické Daveovy kytarové melodické ornamenty a klidný hlas, vedoucí do dobově monumentálního refrénu. Nechybí tu ani snadno rozpoznatelný dravý sólový poryv. Dobový začátek, který asi pro zaryté příznivce 70ek a Daveovy prvotiny negativně překvapil (anebo potěšil). Akustická kytara a klidný, soustředěný David uvozují oproti úvodnímu hřmění krásnou klidnou oázu zvanou Murder a opravdu krásnou daň si tu na bezpražec vybral mistr Pino Palladino. Refrén je ale opět rockově gradovaný až do stadionového otisku a druhá půle je soubojem mašin celého ansámblu. Nádherně naléhavý, baladický začátek Love on the Air (opět parádní Pino!) - tohle je nostalgická poloha, která Daveovi sedí, jsou tu pěkné orchestrální aranže (na albu je dělali Michael Kamen a Bob Ezrin, a vůbec výčet hostů - viz shora na stránce PB je skutečně "výživný"). Tahle skladba se mi líbila vždycky moc, v první půli asi nejlepší, včetně klavírem načichlého závěru. Blue Light je osmdesátková bušírna, sekané motivy, zajímavě vkomponované rohy, sólo na hammondy, silný elektronický odér - podobnou věc, One Slip, David vytvořil na Momentary Lapse of Reason. Živá, nabušená, energetická dobová pumelice až do konce. Krásný, teskný klavírní úvod a David v nejlepší hlasové formě - Out of the Blue je krásnou, dramatickou baladou, moc se mi líbila hned na první poslech. Naléhavý, těžký refrén je geniální, stejně jako dokonalé vymyšlené změny tempa a nálad. All Lovers are Deranged je další, na přímočarém rytmu postavená skladba v duchu první či čtvrté skladby, i když sem Dave vecpal své poctivé procítěné sólo. Dokonce i hlasově se tu hlavní protagonista pořádně odvazuje. Máme tady ale mé čtyři nejoblíbenější skladby ze závěru alba. Akustický úvod s opravdu nádherně emocionálně si hrajícím Davem, po zapojení rytmiky s neodolatelnými strunnými vyhrávkami ovládá Dave hlasem skvěle jak sloku, tak i parádní refrén - You Know I´m Right je jedna z mých nejoblíbenějších skladeb nejen z Daveova šuplíku! Pěkně zapojené dechy, drama se pěkným soubojem drsna a křehka až do konce... Krásně zvonivé akustiky a Daveův pronikavý a vřelý hlas, to je hladivá krása Cruise, kde nastává kýžené zklidnění před emocionálně vypjatým závěrem, s akustickými motivy si tu Dave hraje v nejrůznějších detailech - další z jeho mnoha poloh. Temné a naléhavé klavírní tóny, působivá orchestrace, typická pro Kamena a krásně dramaticky stavěné Daveovo sólo - to je začátek prvního ze dvou závěrečných démantů - Let´s Get Metaphysical. Nálada není nijak veselá, celé to určuje v podstatě Daveovo sólové mistrovství a dostáváme se tak do poloh, důvěrně známých z desek Pink Floyd. Nemůžu si pomoct, ale tohle je prostě nádhera, podobně jako pozdější Marooned... Za uvolněného, ale nijak veselého Daveova zpěvu, akustiky jdeme ale pozvolna do finále, na které si Dave nachystal skutečný skvost, zvoucí se Near the End. Temná a osudová kytarově-klávesová stěna se střídají s úvodním motivem. Do refrénové části se postupně zapojí i Daveův beznadějný zpěv, dávající jasně na srozuměnou, že tohle není nic pro silné povahy. Gradace, využití a spojení různých nálad a motivů je znám už z vrcholných desek PF a i tady se Dave vzepjal ke skvostnému finále, kdy temné melodii sekundují jeho akustické i elektrické drtící a odletující jiskry. Dopad je totálně drtivý, pompézní, až apokalyptický. Velkolepé!

Albu dávám poctivě čtyři hvězdy, s tím, že druhá půle je pro mě o mnoho lepší první a mám tam mnoho oblíbených skladeb - dá se říct, že poslední čtveřice patří k tomu nejlepšímu zde. První půle je více úderná, jednoduchá a dobově přímočará, s využitím samplů a synťáků. Ale kytarovými ornamenty, náladou a vedením hry je to stále jasně rozpoznatelný Gilmour. Hezké album!

» ostatní recenze alba Gilmour, David - About Face
» popis a diskografie skupiny Gilmour, David