Rainbow / Long Live Rock 'n' Roll (1978)

Je jasné že historie Rainbow se musí členit do několika etap. Když přejdeme tu základní, nejklasičtější a myslím že i nejkvalitnější, co se týká hudební produkce (budu se jí věnovat záhy), vyvstanou před námi některé další, už ne tak slavné epochy party sdružené kolem "šíleného" excentrika Blackmora. Po popovém odvaru s Bonnetem (hlas má chlápek ovšem mistrný) a tak nějak napůl dobově ovlivněnou etapou s Turnerem, je tu ještě jedna část a jedna deska. Myslím tím opravdu slušný a povedený comeback s Dougie Whitem, který pro mne vlastně tuto kapelu objevil. Zpět ale k tomu oč tu běží, zpět k Diovi. Soudím, že pro pravou rockerskou duši, jsou první tři alba tohoto souboru, tím pravým pozlátkem stylu, doby, originality a hudebního obsahu především. S docela jasnými konturami se na absolutním vrcholu kapely tyčí deska Rising, ovšem je tu ale ještě další výborné album, mám na mysli hned to následující s názvem Long Live Rock 'n' Roll.

Vždy jsem obdivoval nezměrnou energii prýštící z titulní nabušené písně alba, jasné údery bicích a Diův silový projev, ženou tento klenot, obsahující jasné poselství ve svém refrénu neuvěřitelně kupředu. Vskutku působivý úvod a hymnus celého hudebního hnutí. Následující Lady of the Lake- nás přikryje svými pochodovými středními tempy a velkým kompozičním nadhledem, člověk při ní spíše relaxuje a vstřebává emoce po úvodní běsnící bouři. Spíše průměrnou třetí přeskočím, jelikož klenot Gates of Babylon- už "píská na dveře" východními, vysoko položenými tóny klávesového spektra, vpád bohaté rytmiky, svižné tempo skladby, skvěle intonující Dio a riffující Blackmore vyrábí vskutku působivé starověké obrazce. Za zmínku stojí povedené orientální sólo a znělý tón houslí, jež uzavřou tento jasný vrchol alba. Kill the King- platí za rychlostní spurt metalové kytarové hry s klasicky uchopeným, ukázkovým sólem, tuhle kapitolu rockových dějin si museli Iron Maiden ve svých začátcích několikrát předčítat:-). Po dlouhém Ritchieho úvodu, jsou to zejména dravé bicí popohánějíc tento vypulírovaný kousek s názvem The Shed. Sensitive to Light- nás zavane na pár kroků k domovu a bývalému působišti kapelníka a virtuóza v jedné osobě, pana R.B. Do závěru nás uvádí překrásná balada Rainbow Eyes- Dio pěje svým vlídným, nanejvýš hebkým hláskem, který v dialogu s akustikou, smyčci a flétnou vytváří nádherně soucitné prostředí.

Kdyby po tomto opusu Dio nodešel / nebyl odejit, myslím že by tato sestava dokázala ještě vyprodukovat jedno či dvě kvalitní díla, ale to je kdyby:-)

» ostatní recenze alba Rainbow - Long Live Rock 'n' Roll
» popis a diskografie skupiny Rainbow