Pallas / Beat the Drum (1998)

Skotská kapela Pallas prošla za svou existenci několika ranami osudu, vždy se ale otřepala a stále je tu, mezi živými. Nejplodnější a hudebně nejzajímavější hodnotím období, kdy byl součástí týmu zpěvák Alan Reed. Jeho hluboký a oduševnělý projev mi zcela nepochybně učaroval a alba na kterých se podílel vykazují vysokou známku originality a svébytnosti.
Jejich hudbní prezentace je složitá nejen co se týče kompoziční a stavební práce, má obsáhlé vyjadřovací schopnosti a na jakoukoli popisnou charakteristiku je dosti náchylná, s jejím vstřebáváním se nemohu ubránit dojmu, že byla stvořena především pro potěchu duše a transformaci myšlenek, její krásno se zarputile brání, aby bylo pisálkovski převáděno do jiné podoby, než pro kterou ji stvořili její skuteční autoři. Proto jen ve zkratce se sluší podotknout a neznalým sdělit, že její estetický účinek vykazuje hodnoty zcela mimořádné, často bývá nadpozemsky povznášející, dynamicky expozivní, mysticky tejemná a pečlivě aranžovaná, vyzařuje z ní určité duchovno i velká pokora.

Už sám mohutný úvod první písně alba Call To Arms- je více než úchvatný, bombastické klávesové plochy (ne však kýčovité), jiskrná kytarová práce a neskutečně vysunutá, technizovaná basová kytara, nástroj to zcela určujicí charakter skladeb Pallas, jejich hlavního lídra a zakladatele bandu Graeme Murraye, ve spojitosti s velice oduševnělým Alanovým vokálem dokáží vyčarovat onu zcela novou, stěží slovy vyjádřenou hudební formu. Romantickou polohou uvozena druhá Beat The Drum- dlouhatánská to titulní kompozice, doluje své pocity z nejhlubších míst mořského dna, její progresivní tep znělých rázných bicí a basové pumpy přesouvají expresivní náklad v pochodovém tempu, do stále těsnější blízkosti. Skutečná progresivní velekompozice. Po hravé Hide & Seek, přichází má oblíbená Insomniac- charakterizuje ji neprostupné tajemno, modulovaný zpěv, dokonalá artová výstavba a neokoukané melodie, skrze diváka dolsova prostupuje její vábivá a omamná vůně. Lahodná basová figura a údery klávesových klapek nesou svižné rytmy páté kompozice All Or Nothing. Jak už sám název napovídá, šestá Spirits opravdu koresponduje svou náladou plně s názvem písně, její klavírní melodie patří k nejnádhrejnějším na tomto albu. Po přímé Man Of Principle, je tu další perla do sbírky, píseň Ghosts- mlhavé tóny kláves jakoby z jiného světa a Alanův potemnělý výraz, spolu polehounku prochází postupným přerodem do kytarovými běhy protkané, krystalicko lyričtější polohy. Baladickou stranu zde zastupuje Blood & Roses- niterný klavirní tón a skoro až plačtivý vokál pomalu povyšují tuto píseň nad hranice všedností dnešních dnů. Vzdušnou dynamikou dýchá předposlední Wilderness Years i závěr prostřednictvím alegorických kytarových melodií, které velice taktně přecházejí do lahodných klávesových notací, smířlivé Fragments Of The Sun.

Beat the Drum - The Cross and the Crucible - The Dreams of Men : svatá trojice art-rockových pokladů současné hudby, kterou by žádný opravdový nadšenec neměl nechat bez povšimnutí!!!

» ostatní recenze alba Pallas - Beat the Drum
» popis a diskografie skupiny Pallas