Pallas - Beat the Drum (1998)

Skotská kapela Pallas prošla za svou existenci několika ranami osudu, vždy se ale otřepala a stále je tu, mezi živými. Nejplodnější a hudebně nejzajímavější hodnotím období, kdy byl součástí týmu zpěvák Alan Reed. Jeho hluboký a oduševnělý projev mi zcela nepochybně učaroval a alba na kterých se podílel vykazují vysokou známku originality a svébytnosti.
Jejich hudbní prezentace je složitá nejen co se týče kompoziční a stavební práce, má obsáhlé vyjadřovací schopnosti a na jakoukoli popisnou charakteristiku je dosti náchylná, s jejím vstřebáváním se nemohu ubránit dojmu, že byla stvořena především pro potěchu duše a transformaci myšlenek, její krásno se zarputile brání, aby bylo pisálkovski převáděno do jiné podoby, než pro kterou ji stvořili její skuteční autoři. Proto jen ve zkratce se sluší podotknout a neznalým sdělit, že její estetický účinek vykazuje hodnoty zcela mimořádné, často bývá nadpozemsky povznášející, dynamicky expozivní, mysticky tejemná a pečlivě aranžovaná, vyzařuje z ní určité duchovno i velká pokora.

Už sám mohutný úvod první písně alba Call To Arms- je více než úchvatný, bombastické klávesové plochy (ne však kýčovité), jiskrná kytarová práce a neskutečně vysunutá, technizovaná basová kytara, nástroj to zcela určujicí charakter skladeb Pallas, jejich hlavního lídra a zakladatele bandu Graeme Murraye, ve spojitosti s velice oduševnělým Alanovým vokálem dokáží vyčarovat onu zcela novou, stěží slovy vyjádřenou hudební formu. Romantickou polohou uvozena druhá Beat The Drum- dlouhatánská to titulní kompozice, doluje své pocity z nejhlubších míst mořského dna, její progresivní tep znělých rázných bicí a basové pumpy přesouvají expresivní náklad v pochodovém tempu, do stále těsnější blízkosti. Skutečná progresivní velekompozice. Po hravé Hide & Seek, přichází má oblíbená Insomniac- charakterizuje ji neprostupné tajemno, modulovaný zpěv, dokonalá artová výstavba a neokoukané melodie, skrze diváka dolsova prostupuje její vábivá a omamná vůně. Lahodná basová figura a údery klávesových klapek nesou svižné rytmy páté kompozice All Or Nothing. Jak už sám název napovídá, šestá Spirits opravdu koresponduje svou náladou plně s názvem písně, její klavírní melodie patří k nejnádhrejnějším na tomto albu. Po přímé Man Of Principle, je tu další perla do sbírky, píseň Ghosts- mlhavé tóny kláves jakoby z jiného světa a Alanův potemnělý výraz, spolu polehounku prochází postupným přerodem do kytarovými běhy protkané, krystalicko lyričtější polohy. Baladickou stranu zde zastupuje Blood & Roses- niterný klavirní tón a skoro až plačtivý vokál pomalu povyšují tuto píseň nad hranice všedností dnešních dnů. Vzdušnou dynamikou dýchá předposlední Wilderness Years i závěr prostřednictvím alegorických kytarových melodií, které velice taktně přecházejí do lahodných klávesových notací, smířlivé Fragments Of The Sun.

Beat the Drum - The Cross and the Crucible - The Dreams of Men : svatá trojice art-rockových pokladů současné hudby, kterou by žádný opravdový nadšenec neměl nechat bez povšimnutí!!!
reagovat

Sajgon3 @ 29.05.2016 16:41:52
Mnohé albumy a toto je jeden z nich sú hlboko ale naozaj hlboko nedocenené - pojem neoprog, to už nie je 5-6 kapiel ale sú ich stovky a bohužiaľ veľa z nich len viacmenej kopíruje dávno počuté - PALLAS si razil vždy svoju cestu od počiatku až po posledný počin - toto je jedno z najlepších albumov - v mojej zbierke ho dokonca považujem za najlepšie. Zásadná skupina zásadný album !

horyna @ 29.05.2016 16:50:03
Sajgon3: nejen podle tvých recek je poznat, že jsme naladěni na velice podobmnou vlnu. Tvá láska k Pallas je zcela zjevná, všiml jsem si že jsi hodnotil i jejich poslední dílo, mě se ho bohužel ještě nepodařilo sehnat na českých webech. Asi ho máš ze zahraničí, že??
Jinak už jsem sjížděl poslední Headspace a obrovská kvalita!!!

b.wolf @ 29.05.2016 19:31:16
Zajímavé, skotští progrockeři... začnu se po nich pídit, žřejmě fakt kvalita. Díky za tip, zase jsem na Progboardu, a ne poprvé, objevil parádní hudbu.

horyna @ 29.05.2016 20:14:56
b.wolf: věřím že budeš spokojen, kvalita předem zaručena, kdysi jsem je právě zde objevil i já

Sajgon3 @ 30.05.2016 13:42:16
To Horyna : ahoj, napíš mi na mail : glesksla@stonline.sk - poradím ti cestu k Pallasákom - inak som Slavo, ale nechcem sa tu kryť s Alienshore-om -) Sajgon

Nie je každodennou záležitosťou, že kultová rocková kapela sa z rôznych objektívnych, aj subjektívnych príčin odmlčí na dobu viac, ako 12 rokov...
Škótskym prog rockerom PALLAS sa to stalo. Po vynikajúcom štúdiovom debute "Sentinel" v roku 1984 a trochu slabšom, komerčnejšom albume "The Wedge"(1986), stratila kapela nahrávaci kontrakt, ktorého výsledkom bola nečakane dlhá hybernácia muzikantov v skupine. Menšinové žánre to dodnes nemajú ustlané na ružiach... Keď som sa dozvedel v priebehu roku 1998 o nahrávaní nového, tretieho štúdiového albumu, moje srdce zaplesalo. Album "Beat The Drum" ma nesklamal. Naopak, vývoj nových nahrávacích technológii, digitalizácia je u PALLAS zreteľná viac,ako u iných skupín práve kôli dlhočiznej pauze medzi vydaním prvých dvoch albumov a "Beat The Drum". Kapela neutrpela ani invenčne, ani personálne - len pôvodného bubeníka Dereka Formana nahradil novic Colin Fraser, Vyše 71 minútové album pôsobí sviežo a pozitívne.
Začiatok albumu je hotový prog rockový uragán ? mohutná "Call to Arms", titulná , vyše 9 minútová gradovaná suita "Beat The Drum" a rýchla "Hide and Seek" s takmer hitovým nábojom skutočne plnia najvyššie očakávania, kladené na túto kapelu. Až štvtá skladba v poradí "Insomniac" pôsobí ukľudnujúco, až étericky. Po rýchlejšej, takmer hard rockovej "All or Nothing" prichádza štvorica pokojneších a emocionálnejších skladieb "Spirits", "Man Of Principle", "Ghosts" a "Blood & Roses", aby album vyvrcholilo najprv dramatickou "Wilderness Years" a nakoniec prekrásnou osem minútovkou "Fragments Of The Sun", kde sa spočiatku vracia motív z titulnej "Beat The Drum". Skvelé album má aj zaujímavý booklet, kde výtvarné spracovanie jednotlivých skladieb korešponduje s atmosférou, vyjadrenou príslušným textom. Titulná strana obalu ? ľudské ucho ? evokuje obal slávneho alba Manfred Mann's Earth Band "The Roaring Silence"...
Album s mojim subjektívnym hodnotením 4,5/5 odporúčam všetkým pravoverným prog rockerom.

reagovat

martin69 @ 01.04.2013 12:10:54
Pravověrný prog rocker, určitě nejsem. Ale to nic myslím nemění na tom, že mi tohle album sedí. Velmi dobře se to poslouchá.

Mayak @ 01.04.2013 12:35:59
martin69 : ..ani ja sa necítim (už) žiadny pravoverný prog rocker...všetko je o vývoji a posune ...
BTW: touto cestou sa Tebe ospravedlňujem za termín "synku" nemal som pôvodne prehľad o Tvojom veku ...takže skutočne sorry ...

martin69 @ 01.04.2013 12:39:32
Mayak : V pohodě.

Snake @ 31.12.2015 10:42:21
Pohříchu jediná placka, kterou od neoprogových Pallas mám, ovšem skvělá. Parádní produkce, vynikající zvuk a především, úžasné melodie. Vypíchnul bych především titulní Beat the Drum, potemnělou baladu Spirits a svižnou Man of Principle. Skutečně silný je především samotný závěr desky. Blood & Roses a především Fragments of the Sun asi jen tak něco nepřekoná...

Excelentní přírůstek do každé sbírky, tedy za čtyři.